Hrad Okoř Knihy

Vážení přátelé!

Asi stejně, jako mnozí z vás, jsem i já po celou dobu s napětím sledoval veškeré dění okolo našeho projektu zde na Startovači. Fascinující úspěch hned prvního dne, úžasnou podporu ve dnech následujících a nakonec i ten neskutečný finiš, ve kterém za pouhé tři poslední dny vyskočila úspěšnost projektu z cca 233% na finálních 281%...!! Něco takového jsem tedy opravdu nečekal...!

Přiznám se, že jsem si skutečně hodně přál, aby „Okoř“ dosáhla stejné úspěšnosti, jako náš první projekt na Startovači, tj. „Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec“. A tak nějak jsem doufal i v přibližně stejnou základnu našich podporovatelů, i když mi bylo jasné, že k dosažení obdobné úspěšnosti bude zřejmě potřeba podporovatelů více, protože dnes už jsem vám nemohl nabídnout modely s podpisem autora, kvůli kterým byly u předchozích projektů obyčejně vaše objednávky „vícekusové“, než v tomto případě.

Když se vás zde k podpoře našeho projektu sešlo v polovině prosince už rovných 300 a 23. prosince pak prolomila úspěšnost tohoto projektu hranici 200%, svitla mi naděje, že je snad opravdu reálné se úspěšnosti „Jindřichova Hradce“ přiblížit. A to za v tu chvíli už ne zcela nereálného předpokladu, kdy by se vás zde k podpoře projektu „Hrad Okoř“ musely sejít více než čtyři stovky.

A ono se to skutečně stalo...! Už nevím, jestli v pátek nebo v sobotu, ale každopádně se tak stalo hned během prvního lednového víkendu. V té úspěšnosti to bylo hodně těsné, rozdíl byl snad jen jedno či dvě procenta, ale podporovatelů zde v tu chvíli už bylo výrazně přes 400... A zcela upřímně - byl to báječný pocit...! Ne snad kvůli nějaké mé ješitnosti a dokonce asi ani ne kvůli pocitu satisfakce ze snad dobře či zajímavě zpracovaného projektu, ale z vědomí toho, že o modely mého otce je mezi vámi stále takový zájem...! Věřím, že i on to tam někde nahoře vidí a má z toho radost...

Co ale následovalo od té neděle (jak už jsem zmínil hned v úvodu...), s tím jsem se ještě ani teď úplně nesrovnal...! Kdy to bylo, to už přesně nevím, ale dobře si vzpomínám na okamžik, kdy jsem zůstal v němém úžasu zírat na údaj „501 startérů“... A pak na to, jak s každou hodinou toto číslo rostlo a s ním i procenta úspěšnosti...

Inu dobrá, brány projektu se tedy uzavřely s nadmíru úspěšným výsledkem, z čehož mám neobyčejnou radost. A hrozně moc se těším, až konečně také tato práce mého otce bude zase dělat při stavbě modelu hradu Okoř radost vám všem...!! Zatím vše běží podle plánu, a tak věřím, že už v polovině ledna vám budu moci oznámit termíny pro osobní vyzvednutí modelů a samozřejmě i expedovat veškeré poštovní zásilky.

Současně ale musím přiznat, že ne úplně všechno je až tak „růžové“... Když se počet podporovatelů našeho projektu „přehoupnul“ přes hodnotu 500, tak jsem si s mrazením v zádech vzpomněl na své tvrzení v jedné z předchozích zpráv, že v takovém případě před vámi klidně i s úctou pokleknu... No - nemyslel jsem si, že to nastane, ale slib je slib... A tak jsem hned po uzavření našeho projektu začal přemýšlet, jak a kde to provést. Nakonec jsem zvolil řekněme „stylové“ řešení, a tak tedy před vámi všemi s VELIKÝMI DÍKY A S ÚCTOU POKLEKÁM...

Ne, samozřejmě vám zde nebudu tvrdit, že jsem hned ve středu v poledne vyrazil na Okoř a tam se při svém pokleknutí nechal zvěčnit. To bych sprostě kecal. Ale i tak to autentické vlastně je. Jen jsem před vámi nepoklekl ve středu odpoledne přímo na Okoři, ale večer doma v naší kuchyni, kde mně v této, pro mně značně bolestivé pozici, vyfotila naše nejmladší dcera, která mi pak i přiblížila na dosah dvě židle, abych se zase vůbec mohl z této polohy postavit... No a ta Okoř v pozadí je také reálná, jen ten záběr pochází z března roku 2014, tj. z naší obhlídky jejího stavu při přípravě podkladů pro budoucí model ještě s otcem...

A pak tu mám ještě jednu další věc, která mi značně zamotala hlavu a která mně tak nějak trápí... Ve své „(ne)skutečně velké výzvě“ jsem vám slíbil navíc i jednu poměrně zásadní odměnu (bonus) v případě dosažení úspěšnosti projektu 300% a více. K tomu sice nedošlo, takže bych se tím vlastně vůbec zabývat nemusel, ale ono to bylo jen o kousek... A tak si hned už od uzavření projektu intenzivně lámu hlavu, co s tím... Poslat vám v přepočtu jen oněch cca 93,5% modelu hradu Dražice by asi nebyl úplně dobrý nápad... Určitě ale cítím, že ještě nějakou odměnu (bonus) navíc si za tu neskutečnou podporu našeho projektu prostě zasloužíte. Na druhou stranu ale oněch chybějících 19% stále představuje poměrně významnou částku, kterou si za současného stavu nemůžu dovolit projektu obětovat. A tak zatím stále nevím, jak to vyřešit, byť pár námětů a nápadů už mám. Co z nich bude reálné, musím teprve propočítat, ale už teď vám mohu slíbit, že k určitému navýšení těch slíbených odměn (bonusů) určitě dojde.

Pokud máte rádi překvapení, můžete se tedy na jedno takové těšit. A těšit se můžete i v případě, že překvapení rádi nemáte, protože tak či onak jistě bude příjemné...

Zatím vám přeji krásné dny v novém roce 2026 a v nejbližší době se znovu ozvu...

Richard Vyškovský, ml.