Hlína, olej, čaj - Pamir Highway Tour Knihy

Křest knihy Hlína, olej, čaj bude v neděli 26. 11. 2023 v Jazz Rock Café od 19.00.
Sedláčkova 18, Plzeň. Je to v centru, jednu ulici od náměstí. Pití v Jazzu, jídlo všude kolem a hotel téměř za rohem.

Všichni jste velmi srdečně zváni!

V tuto chvíli (6.října 20.00) chybí do požadované částky necelá tisícovka! 🤩👍🍾🎉🎉🎉 Uff! Ale byla to fuška. A že jste všichni tak úžasní, mám pro vás jednu veselou historku z natáčení.

Na každé cestě se přihodí nějaké veselé historky. A stejně tak v běžném životě. Ani tahle kampaň na Startovači není výjimkou. Zvláštností bylo, že se ta scénka stala ještě před začátkem toho třicetidenního nerváku.

A přestože mě videa točit nebaví, tak jedno jsem pro vás natočil.

Dnes je to 20 dní, co běží tento projekt. Předprodejem knihy vybrat peníze na tiskárnu. Zatím to vypadá dobře, jen to nesmí usnout. Všem přispěvovatelům a také těm, kteří sem jen ze zvědavosti zabloudí, přidávám pár fotek a trochu textu z cesty.

Radši jsem zakotvil u třetího jezera a ty další neuvidím. Postavil jsem stan, zapálil oheň, snědl sardinky, co už vozím od Ruska, a vypil všechny Baltiky. Ale před večeří ještě koupel v jezeře. Brrrr! Aha, když jsem si tam předtím dal chladit pivo, tak to asi nebude žádný kafe! Kolem vysoké skály a na obloze všechny hvězdy co tam mají být. No, možná jich tady bylo ještě o něco víc. Určitě víc, než mám šanci vidět v civilizaci. Tady světelný smog vytvářel jen můj skomírající ohýnek z mokrých větví. Stan mám čtyři metry od jezera a kolem široko daleko ani živáčka. Doufám! (Snažím se nemyslet na ten horor Příšera z jezera!)

Pls, sdílejte odkaz na Startovač 👍

Na fotkách je Registan. Tři školy v Samarkandu.

Přátelé, dnešním dnem uběhla třetina z času, který mám na Startovači vyhrazený pro svůj projekt. Na výrobu knihy Hlína, olej, čaj je v současné chvíli vybráno 39%! Hurrááá! To je skvělý výsledek. A za něj vděčím jen vám. DĚKUJI. A za to si zasloužíte malý dárek. Na konci dnešní novinky bude úryvek z knížky. A fotka.

Předtím vás ještě požádám o sdílení projektu, aby se tato informace dostala i mezi vaše přátele. Děkuji.

Hlavní dnešní novinou je, že už víme, kdo bude mít na svědomí tvorbu razítka pro omezenou číslovanou verzi knihy. Stejně jako u první knihy Na Gorille do Ruska mi pomůže Jarka Papežová a její Jarka Papežová Atelier s duší. Česká královna vlčích máků. Zatím se neví, jak bude razítko vypadat a sám jsem zvědavej.

Část kapitoly z cesty Uzbekistánem při návratu.

... asi 350 km, ale bez jediné benzínky. Nechápu, jak jsem to minulý týden v opačném směru dokázal v pohodě přejet. Asi jsem tankoval na hlavním stojanu. Ted jsem to odflákl na bočním. Když už jsem jel 60 km na hladový oko, motorka zachrchlala ... na nic jsem nečekal, hned jí vypnul a nechal jí jet, dokud se sama nezastavila. Nahnul jsem jí na pravou stranu a dával si velký pozor, abych nepřekročil ten bod, kdy už není návratu. Jo, něco se tam přelilo. Nastartovat, rychle tam nakopat šestku a teď už je to na pánubohu, kam dojedu. Slunce zapadlo, dálnice ještě pár desítek kilometrů pokračuje. Ujel jsem asi 5 km a na druhé straně dálnice špinavá benzína. Sedí tam na čtverci starej fotr a nějakej mladší chlap. Benzín mají, ale jen 80 a jen v kanistrech. To už je fuk. Vzal bych i 70. Mladší počítá na kalkulačce 10x4,5 a vyjde mu kupodivu 45, a starej že 50, protože je to na druhé straně dálnice. Se prober dědo! Dávám mu 45 a mažu s dvěma kanistry přes svodidla. Kurva! To bylo zase jednou štěstí. Nechci zůstat stát bez benzínu nebo s poruchou v Asii na dálnici. A v noci. Za chvíli už je nějaké město a já hledám kam bych složil hlavu. Stan stavět nechci. Všude je tu jen prach a písek. Koukám po hospodách se čtverci venku. Že bych se jim tam natáhl. Pak vpravo vidím dva čtverce pod stříškou. Takové opuštěné. Tak jsem tam zajel. A jdu to omrknout. Fakt to tu vypadá opuštěně, ale zezadu hned přichází mladík. Ptám se ho, jestli si tu můžu přes noc odpočinout a ani nečekám, že by řekl ne. Čtverce jsou holé bez podušek. Jen prkna. Přemýšlím, jestli vyndám karimatku, ale v tu chvíli mlaďas přináší koberec. Moc děkuju. Za chvíli přichází otec, dáme pár slov a jestli nechci čaj nebo kafe. Nenene, nechci víc obtěžovat. A oni ještě přináší polštáře a podložku. Děkuju ještě víc. Jsou fakt pohostinní ti Uzbekové. Bohužel je to spaní 20 metrů od silnice, tak to bude hodně přerušovaný spánek. Ale zkusím to. Ráno vstanu v šest a vypadnu na cestu na hranice s Kazachstánem.

 ... A za 10 dní bude pokračování

Před časem jsem Frantu požádal, aby mi do knihy napsal předmluvu. Franta patří mezi známé stavitele motocyklů Harley-Davidson. Fakt hodně známé. Dnes jsem si po delší době tu předmluvu přečetl a říkám vám, že už jen kvůli tomu stojí za to si mou knihu koupit! Je to tak úžasný a laskavý text, že jsem si z toho sedl na zadek. Dám vám sem začátek a konec. Na celý text si musíte počkat do doby, než se s vaší pomocí vybere celá částka na Startovači.

"  Když vás někdo požádá o napsání předmluvy ke své knize slovy: „Napiš to jakoby předkapela, jako když před AC-DC hrajou Kabáti, aby byl vidět ten rozdíl“… to je malý šok. A navíc vám to řekne člověk, u kterého jsem až po pěti letech našeho přátelství zjistil, že umí mluvit. To jen nevěřícně kroutíte hlavou. Ten věčně podmračený bubák, u kterého jste zjistili, že se umí krásně smát až po dalších patnácti letech společných mejdanů. Od člověka, kterého si troufám považovat za dobrého kamaráda, tu žádost o předmluvu považuji za velkou čest. Hlavně i s přihlédnutím k faktu, že až na začátku podzimu našich životů jsem zjistil, že umí také psát… Láďa, který při cestě do Pasohlávek řekne před Brnem „Brno“… To je výzva, která se neodmítá.

.

.

.

Je fakt, že dle výběru destinací byl asi Láďův nejoblíbenější cestopis Čuk a Gek jsou kamarádi, ale co čekat od člověka co čte Puškina v originále. Nejčko už nezbývá, než v chaloupce v ráji Šumavském dát do trouby pomalu pečený bůček, odložit oblíbené Osudy dobrého vojáka Švejka, nalít si rum, zapálit si Camelku a začíst se do pábitelského vyprávění dobrého kamaráda.