Hlína, olej, čaj - Pamir Highway Tour Knihy

Moje cesty začínají okamžitým vnuknutím. Nikdy to není tak, že bych nějakou dobu vybíral destinaci, kam bych se mohl ten rok vypravit. A s Pamírem to bylo stejné. Byl začátek roku, četl jsem v mobilu zprávy a najednou článek Pamir Highway. Jo! To bude fajn. Píšou dálnice, tak to asi bude asfaltka se šotolinou, s tím si GS poradí. (Hmm, myslím, že autor toho článku byl stejně naivní jako já). Vyrazím na podzim, kdy už nebudou na východě taková horka, ale zase včas, abych to stihl před prvním sněhem na Pamíru. Jak napadne sníh, tak se oblast uzavře a do jara se nikdo nedostane tam ani ven. Za deset minut byla cesta naplánovaná.

Stejně jako když jsem roce 2017 přemýšlel, kam asi letos pojedu, pak jsem se podíval na své motocykly a vnuknutí bylo na světě ...

 

 

... a stejným způsobem mě napadlo napsat první knihu Na Gorille do Ruska.

 

 

Kniha Hlína, olej, čaj vznikala již při cestě. Každý den večer jsem si psal deník a v knize je každá kapitola jeden den. A nebylo to jen o polykání kilometrů a popisování památek a přírody. Snad každý den se přihodila nějaká veselá historka z natáčení.

Např.: Den 8., víkend v budhistické Elistě (RF)
"Neděle je sice svátek, ale já musím udělat kontrolu motocyklu. Vše vpoho, akorát tlumič výfuku držel už jen na svodu (na trubce). Šroub držící tlumič k zadní stupačce chyběl. Našel jsem náhradní v kápezetce, ale byl krátkej, tak na čtyři závity. Součástí hotelu byl i pneuservis, tak jsem tam zašel, maník koukl na šroub a jestli může mít jinou hlavu. No jasně, já si je střídám běžně. Něco zamumlal, sedl do auta a za pár minut byl zpátky s novým šroubem. Prostě ho jel někam koupit. Zase nic neřekl, šroub mi strčil do ruky a dělal si své. Říkám mu  ... skolko? Mávl rukou. Tak jsem mu aspoň dal samolepku Pamír, a až když si prohlédl samolepku, došlo mu, že jsem ten motorkář z jejich hotelu. Dobrý, no! Ta jejich minimální komunikace mi je blízká. V poledne jsem vyrazil do města. Jasno, vítr, sucho a docela horko. Žízeň. Nojo, jsme ve stepi. Vejdu do magazínu, vezmu z lednice Colu a koukám, že dámská obsluha je téměř na plech. Teď po poledni. Tři ženský tu mají mejdan a já jim asi chyběl. Štíhlá se zlatým zubem, co je za pultem, hned odkud jsem, a když na sebe prásknu, že z Čech a na motocyklu, a na sobě mám tričko BMW, tak je celá divá, hned chce svézt a bere mě za ruku a neví kam mě zatáhnout dřív. Do skladu, do hotelu, svézt na motorce, něco žvatlá a do toho se přidává druhá oplácaná kalmyčka a štěká na tu se zlatým zubem....“Na co je ti chůj, ty pornohvězdo jedna!“ A hned přebírá iniciativu, táhne mě ven, a má nemravné návrhy. No, chvilku mi trvalo, než jsem se z toho krámku dostal. A nepoužitej. Holky jsou tu krásný. Možná kdysi byly i tyhle. Škoda, že jsem ale nepřijel o dvacet let dřív. Ano tady jsou holky opravdu nádherný. Vysoké, dlouhé černé vlasy a lehce asijský obličej."

 

 

Jenže na cestách nebývá jen sranda, ale občas jde pěkně do tuhýho. Třeba když se omylem přetáhne vízum o osm dní. To nemají rádi nikde na světě. A v Rusku si na dodržování všech možných zákonů a nařízení potrpí ještě víc než Němci.

A protože součástí některých odměn je i první kniha Na Gorille do Ruska, tak přidám ještě úryvek z jedné kapitoly z Gorilly a to bude z ukázek všechno.
"... a vím, že ten krpál k chalupě je někde vlevo. A v noci se světlem jak na kole, teď hledám tu správnou odbočku k chalupě. Už jsem blízko, ale furt nevím kudy. Ještě mě uprostřed vesnice zastavujou nějaký vožralý spratkové, ale já se jich stejně chtěl zeptat na Igora, ale vědí hovno a ještě....ať je nechám projet....jsi se asi posral zmrde. A ten nejdrzejší si stoupá přede mě, tak že má přední kolo mezi nohama a chytá mi řidítka. Kasr mám v kapse, na hlavě přilbu, jsem sice nasranej, kurva kdyby přes tu přilbu a v té tmě viděl, jak jsem za celý den nasranej, ale jsem taky utahanej a před sebou mám jinej cíl než vzít toho sráče přede mnou přilbou přímo na rypák. Pak jeden řekne ...to je Čech, a všechno je najednou jinak. Ten druhej zobák ustupuje z cesty a jedu dál. Většinou to slovo Čech působí téměř všude jako "Sezame otevři se". Nevím, jestli za to může Jágr, Švejk nebo 1968, ale pořád to funguje. Odjíždím a konečně nacházím ten krpál. Je pořád plný písku a kamení, šplhám nahoru, vím, že už je to hned za rohem, už poznávám tu chalupu, kde mě před lety uvítal starý děda, běloruský vlastenec a zapřísáhlý antikomunista (bohužel nedávno umřel, a byl jsem smutnej, když mi to Igor v pátek řekl) a těším se, jak si odpočinu a vyspím se. Ty krávo!!! Tady nikdo není!!! A vrata na zámek, tak si ani stan nemůžu postavit. No, tak to jsem v prdeli. Je jedenáct v noci, a když jsem to konečně našel, tak je mi to stejně prd platný. Igor 1 tu měl už dávno být. Vyjížděli dávno přede mnou. Nemuseli se zdržovat na hranicích. Tak co je?! Bože! Je téměř půlnoc, a když jsem konečně u cíle, tak jsem zase po deseti hodinách na začátku! Volám Igorovi 2, ať mi pošle adresu a souřadnice. Zlatej! Hned dvě smsky zpátky a dávám se na 110 kilometrovou cestu do Borisova. Dokud jedu po Minském okruhu, tak je to v poho. Všude lampy a vidím na cestu. Jakmile jsem za městem jedu podle ostatních aut, a když zrovna nic nejede, tak podle bílých čar. A když někdy zmizí i bílé čáry, tak cestu jen odhaduji. Neubírám! Spěchám. Už je dávno po půlnoci a nechci, aby na mě Igor 2 čekal dlouho. Samozřejmě, že mi dochází benzín a k další benzíně je to 28km a až těsně před Borisovem. Zase dojíždím na zbytky par, zase to vyšlo. Tankuju plnou, je zima jak sviňa, už dávno mám na sobě i dvě trička, co jsem si koupil na Basowiszcze. Je 8°C. U ukazatele na Borisov odbočuji a z navigace mi zbývá jen červený cílový bod a modrá šipka, která ukazuje směr, a kde jsem. Jinak bílá plocha! Nic jinýho! Jen dva body a bílá plocha! A najednou se i tenhle zbytek navigace zblázní a ukazuje 200 km do cíle. Ty vole, že já našel jiný Borisov! Tady je cedule Borisay!!! Nenene! To musí být ono! Už nemám morál řešit tuhle noc další průser. Odbočuji z dálnice, a že se teda v klidu podívám, kde to jsem. Tma, prázdná silnice, kolem lesy. Najednou žádný auta, žádný světla, nic. Tak tady se fakt bojím. Všeho! Medvědů, vlků, strašidel! Tady nic řešit nebudu a mažu pryč. Tam, kde by podle navigace měl být Borisov. Jedu, jedu, furt žádný velký město. Sakra město s tak slavným fotbalovým klubem musí být velký. Sleduji červený a modrý puntík a snažím se vzdálenost mezi nimi zkracovat. Nejde to. Furt mi na té mapě chybí ulice. Prostě nic! Jen bílá plocha, červený a modrý puntík. Bloudím v jakýchsi prdelích, úzké rozbité uličky mezi starými dřevěnkami, občas slepá, ani živáčka, ani se nikde nesvítí, jen dva chlápci stojí u auta. K modrýmu puntíku nemůžu, protože mi tam pořád brání koleje. Pro jistotu píšu SMS, že jsem v Borisove, pořád doufám, že v tom správném, aby nešel Igor 2 spát. Konečně se dostávám přes koleje a trochu se blížím k červenému puntíku. A kde se vzal, tu se vzal, skáče mi do cesty policajt. Teď v jednu v noci. Kokot. Blablabla papíry atd. A jak to, že nemám přeložený řidičák do ruštiny. No, di do prdele. Na tebe jsem tu fakt čekal. Pak vyměkne a nakonec je to ten anděl, který mi na jeho telefonu s ulicema ukáže kudy jet, a já fakt za pět minut přijíždím k cíli. Kámoš tam celou dobu stojí ve vratech a hned na mě bliká baterkou. Uff. A parádní velký čistý dům. Pár vět, jídlo, pití, sprcha a spím. Ano, zážitek musí být především silný, ale....

Cesta na Pamír a zpět trvala celkem 42 dní a stejně tolik je kapitol. Plus je v knize vloženo několik bonusových kapitol. Kniha bude vázaná v tvrdé obálce, na pěkném papíru s barevnýma obrázkama. Čeká vás 200 stran zajímavého textu. Obdržíte ji letos na podzim. Může být jen pro vás, ale také ji můžete někomu darovat. Za chvíli budou Vánoce ;)

(Součástí všech odměn je sleva 10% do již velmi zlevněného e-shopu s motocyklovým zbožím www.oldmotooutlet.cz) 
Cena za každou odměnu zahrnuje dopravu k vám. Poštou, Zásilkovnou, možná i osobně.

A každá kniha bude s podpisem. To zvládnu.

Dotazy:
... Co když se částka nevybere? Tak vám Startovač vrátí vaše peníze zpět.
... Kdy dostanu odměnu? Jakmile se vybere částka 110 000,- jde kniha do tisku a koncem listopadu začne distribuce. Tak aby jste ji před Vánoci drželi v ruce.
... Na co vybrané peníze použiji? Na výrobu knihy! Nepotřebuji financovat minulé ani budoucí cesty. Jezdím za své!