Kniha RED MAMA je ukončení jedné mé velké životní kapitoly, která nebyla typická ani růžová. Nejsme ještě u konce, ta kapitola mi skončí až v den vydání knihy a vy ji můžete mít v ruce dříve než bude v knihkupectví, dokonce s věnováním nebo jinou odměnou zde na předprodeji. Je to největší podpora, kterou mě jako autorce můžete dát a věřte mi, že tak silný a okrajový téma ji potřebuje. 

Všem, kteří projekt podpořili ještě jednou děkuji a vážím si, že jdete touto výpravou se mnou! Ráda bych Vám časem vydala i další knihu, ale aby se to mohlo stát, tak pojďme společně vydat HLAHOLICI SEXBYZNYSU!

S láskou, 

ALL ICE

Vydali jsme se tak po mých stopách, které jsou v knize prostřednictvím kapitol zaznamenány. S Robinem spolupracujeme delší dobu, zná celou moji kariéru i jako Ice Queen a po mém návratu z výkonu trestu, jsem právě s ním sdílela celou mojí story, probírali jsme ji v Brně a následně jsme spolu vytvořili klip La Dolce Vita a teď je součástí teamu RED MAMA, tvoří se mnou a tohle video jsme pro vás vytvořili, tak abyste mohli s námi nahlédnout do atmosféry mnohem více než jen čtením. Jsem moc ráda, jak je video zpracovaný, Robin pokaždý skvěle vystihuje moji osobu i příběh.  

Podívej se na video a poslechni si při tom rovnou 4 krátké ukázky z první části knihy RED MAMA! 

Jdeme do konce předprodeje a možnosti podpořit vydání jsou stále k dispozici, každá podpora má svůj význam na cestě naší výpravy, tak aby veledílo RED MAMA zaplnilo regály knihkupectví, ale největší podporu kterou mě jako autorce dáš, je právě stát se mnou a mít svůj kousek v ruce jako první. 

Tohle video je zároveň poděkování za vás všechny, kdo tu s námi jste! 

Děkuji, 

ALL ICE

V první ukázce z knihy Red mama jsem se vracela k době, kdy jsem ještě hledala sama sebe, lásku, svoje místo i hranice, kam jsem ochotná zajít. V kapitole Ženská věznice už jste se mnou vstoupili do finské Hämeenlinny. A tentokrát jsme zase o krok dál. V další ukázce z RED MAMA vás vemu do trochu jiné části každodenního života za mřížemi.

OKÉNKO KRÁSY AKA KRÁLOVNA KRÁSY

Nezapomínejme na krásu ani ve vězení! Vždycky jsem o svou tělesnou schránku pečovala a odmítala jsem na tom cokoliv měnit jen proto, že jsem zrovna zavřená. Když nemáte přístup k normální kosmetice, musíte si poradit s tím, co dům dá. Díky knížce o léčivých bylinkách a přírodních receptech, kterou jsem měla na cele, jsem si uměla z medu a vajíček vyrobit masku na obličej. Z bílého jogurtu zase zábal na vlasy a z mleté kávy, skořice a cukru jsem míchala tělový peeling.

Měla jsem přesně vyhrazený čas, kdy jsem se odpoledne zavřela v koupelně, celá se tou domácí kosmetikou napatlala a z pytlů na odpadky si vyrobila zahřívací zábal. Pak jsem tam jen ležela a čekala, až vajíčka na obličeji a zábal na těle začnou blahodárně působit. Ve hře byly i okurky na hydrataci obličeje. K obědu nebo ke snídani jsme v plastové mističce pravidelně dostávaly pár koleček. Dolila jsem k nim vodu a šoupla je do svého chladicího boxu v kuchyni. Každý pokoj tam měl vlastní malou ledničku na klíček, což bylo geniální. Tou okurkovou vodou jsem si pak omývala obličej a masírovala ho těmi vylouhovanými plátky.

Postupně jsem si vytvořila pevný rozvrh, kdy jsem tyhle svoje beauty dny pořádala a zpříjemňovala si tím nekonečný čas. Můj nejoblíbenější den byla sobota. V devět ráno jsem chodila cvičit. Po návratu jsem si uvařila bio zelený čaj z kantýny a na pokoji docvičila pár sérií. Když mě zrovna nikdo do gymu nevyzvedl, odjela jsem celý trénink rovnou na cele. Hned potom přišel na řadu můj beauty time: umyla jsem si vlasy, udělala tělový peeling a v sobotu navrch i peeling obličeje. Dřelo to jako kráva, abych se přiznala, ale výsledek byl geniální.

Pak jsem si dala svačinu a pustila svůj oblíbený program v televizi, kulinářskou reality show. V sobotu jsem taky ráda psala bars a četla si. Dělala jsem to sice v podstatě každý den, ale o víkendu to mělo svoje specifické atmo. Prostě víkendová pohoda. Odpoledne po obědě bylo na programu protahování a zírání z okna na břízu. Protahovala jsem se podle knížky z vězeňské knihovny, kde byl třicetidenní plán. Zvládla jsem ho dokončit nesčetněkrát…

Kampaň RED MAMA vstoupila do posledního týdne. Jestli jste podporu zatím odkládali, teď je ten moment. Vyberte si svoji odměnu, pomozte nám dotáhnout vydání knihy do cíle a buďte mezi těmi, díky kterým RED MAMA opravdu vznikne. Posledních pár dní rozhodne.

Děkuju všem, kdo kampaň podporujete a šíříte dál!

Alice

Helsinský okresní soud mě poslal na dva roky a deset měsíců do vězení. Takhle o něm 12. dubna 2023 informovalo finský MTV Uutiset. Narozdíl od předchozího článku z doby vyšetřování, který jsem s vámi sdílela, mě tentokrát jmenují osobně celým jménem.

Okresní soud: Žena organizovala prostituci ve velkých finských městech a příchozím mimo jiné zajišťovala padělaná potvrzení o testech na koronavirus

Helsinský okresní soud odsoudil 28letou ženu k trestu odnětí svobody za organizování prostituce nejméně 25 prostitutek v různých částech Finska.

Podle rozsudku, který okresní soud vydal dnes, ve středu, hlavní obžalovaná v letech 2018–2022 zprostředkovávala placené sexuální partnerky v několika velkých finských městech.

Podle rozsudku okresního soudu žena mimo jiné zveřejňovala jménem prostitutek inzeráty na stránkách zprostředkovávajících sexuální služby a prostitutky jí a další ženě, která s ní spolupracovala, na oplátku odváděly provizi ze svých výdělků.

Podle státního zástupce pocházely prostitutky, které žena zprostředkovávala, ze zahraničí, mimo jiné z Maďarska a České republiky.

Ve Finsku je prodej a nákup sexuálních služeb z větší části legální, kuplířství však nikoli.

Hlavní obžalovaná popřela zvlášť závažné kuplířství

U okresního soudu hlavní obžalovaná většinu činnosti přiznala, popřela však, že by se dopustila zvlášť závažného kuplířství. Se státním zástupcem se neshodla na výši výnosu z trestné činnosti.

Také žena obžalovaná společně s ní popřela obvinění ze zvlášť závažného kuplířství. Druhá žena přiznala pouze napomáhání k základní formě kuplířství, protože podle svého vyjádření působila jako pomocnice hlavní obžalované. Okresní soud však dospěl k závěru, že druhá žena jednala jako spolupachatelka hlavní obžalované.

Helsinský okresní soud nakonec dospěl k závěru, že hlavní obžalovaná získala za dobu delší než čtyři roky z kuplířství výnos z trestné činnosti ve výši téměř 220 000 eur. Soud odsoudil 28letou Alicí Kršíkovou ke dvěma letům a deseti měsícům vězení. Krsikova byla odsouzena také za méně závažný trestný čin související se střelnou zbraní a za trestný čin užívání omamné látky.

Dvaatřicetiletá žena odsouzená jako její spolupachatelka dostala roční podmíněný trest. Šestadvacetiletý muž byl zase odsouzen ke třem měsícům vězení za napomáhání ke kuplířství.

Soud rovněž shledal Krsikovu a 32letou ženu vinnými z organizování nelegálního vstupu do země a z padělání, protože ženám přijíždějícím do Finska zajišťovaly padělaná potvrzení o testech na koronavirus, aby je během koronavirových omezení dostaly do země.

Zdroj: MTV Uutiset / STT, 12. 4. 2023

Dva roky a deset měsíců. V novinovém článku je to jedna věta. Pro mě to ale znamenalo konec jedné části života a začátek úplně jiné. Co tomu všemu předcházelo, jak tenhle byznys skutečně fungoval a co se dělo ve chvíli, kdy do něj vstoupila finská policie, vyprávím v RED MAMA ze svého pohledu. Pokud chcete znát příběh za novinovými titulky, podpořte vydání knihy tady na Startovači a vyberte si svoji odměnu.

Děkuji všem, kdo vydání knihy podporujete tady na Startovači. Bez vás by to nešlo. Pomůžete i tak, že budete tuto kampaň sdílet na Facebooku a dalších sítích, posílat známým whatsappem nebo mailem. Čím víc lidí se o kampani dozví, tím větší šance, že se nám to spolu podaří dotáhnout až do úspěšného konce. Máme na to ještě 3 týdny.

Alice

Minule jsem vám v kapitole HLEDÁM SAMA SEBE SAMA ukázala, co všechno předcházelo tomu, než se můj život ve Finsku definitivně otočil vzhůru nohama. Tentokrát přeskočíme o kus dál. Policie už mě chytila a po dnech v izolaci přišel přesun na místo, o kterém jsem do té doby měla představu hlavně z filmů. Realita byla úplně jiná.

ŽENSKÁ VĚZNICE

Možná jste někteří viděli televizní pořad Holky pod zámkem. Koukala jsem na to tenkrát s Ernestem a v hlavě mi občas problesklo: Co kdyby mě jednou chytli? Jaké by to asi bylo ve věznici s holkama jako v tomhle pořadu?

Jenže na věznice z českých televizních dokumentů můžete rovnou zapomenout. Byla jsem ve Finsku a vezli mě do nejmodernější smart prison v celé Evropě. Připoutejte se, tohle bude teprve jízda.

Ve Finsku byla jediná čistě ženská uzavřená věznice právě v Hämeenlinně. Zbytek ženských oddělení fungoval jako součást běžných mužských kriminálů. Pak existovaly ještě dvě takzvané otevřené věznice (jedna kousek od Hämeenlinny a druhá v Kestilä na severu). Otevřená věznice znamenala, že jste měly tlačítkový telefon, chodily si nakupovat do supermarketu, přes den pracovaly venku a do vězení se chodily v podstatě jen vyspat. Nás ale vezli do Hämeenlinnan vankila. Do ostrého kriminálu.

Město Hämeenlinna leží asi hodinu od Helsinek. Když jsem dřív jezdila vybírat peníze od holek po trase Helsinki–Tampere, pokaždé jsem se na něj dívala z vlaku. Zaujal mě tamní majestátní hrad u jezera. Vždycky jsem měla ráda historii, dějepis byl na základce můj nejoblíbenější předmět a tenhle hrad mě doslova fascinoval. Nebyla snad jediná cesta, kdy bych se v tom úseku nepodívala z okna a nezatoužila město navštívit. Náhoda? Nemyslím si. Něco mě tam táhlo tak silně, až se mi to přání splnilo tím nejbizarnějším způsobem. Ne nadarmo se říká: Dávej si bacha na to, co si přeješ, protože nikdy nevíš, jakou formou se ti to splní.

Samotná věznice vůbec nevypadala jako kriminál. Žádné ostnaté dráty, žádné mříže. Celý areál byl zbrusu nový, moderní a čistý. Konečně ten pověstný finský luxus, který jsem marně čekala na Pasile. Cestou do Hämeenlinny jsme to vzali ještě přes Vantaa, věznice, kde na vazbě seděl Ernesto. Čekali jsme tam na další vězně do eskorty. Trochu jiný typ eskortu, než na jaký jsme byly s Mishel zvyklé. Převáželi nás totiž společně, ale seděly jsme v autě každá v oddělené buňce za neprůhlednou plastovou deskou, takže jsem o ní vůbec nevěděla. Zjistila jsem to až ve chvíli, kdy jsme vystupovaly a ji vedli na check-in jako první. 

Po check-inu mě posadili do tranzitní cely. Na recepci věznice sice sloužily dozorkyně, ale v celém komplexu bylo obecně víc dozorců než žen. Vyzvedl mě jeden z nich a odvedl mě na oddělení A1, do cely A1/2.

Když jsem vešla dovnitř, žádná cela tam nebyla. Byl to regulérní hotelový pokoj. Ještě to tam vonělo novotou. Začala jsem fascinovaně zkoumat vybavení: zrcadlo, skříňka s otevřenými policemi, stůl, židle, dva koberce na podlaze, kávovar na překapávanou kávu, na stěně televize, DVD přehrávač, sluchátka a NOTEBOOK! Moje první reakce byla: To ho tady zapomněli? K tomu telefon s rádiem, gauč, závěsy, postel, nad ní polička a vlastní koupelna se sprchou, záchodem a umyvadlem. Tohle celé jsem měla jen pro sebe.

Vyvedlo mě z míry jen zjištění, že mi nedají žádné moje osobní věci. V tomhle to bylo jiné než na policejní Pasile. Poslední dny v cele předběžného zadržení jsem si schválně ani nemyla vlasy, protože jsem počítala s tím, že se dám do kupy tady. Jenže Hämeenlinna už byla oficiální věznice se všemi přísnými pravidly, a nesměly jsme u sebe mít vůbec žádnou vlastní kosmetiku ani oblečení. Dostala jsem propisku, ale žádné papíry, a tak jsem ze zoufalství začala hustě popisovat všechny vytištěné formuláře a řády, které ležely na stole.

Stěnu u postele jsem měla vymalovanou namodro. Čistá ponorka. Připadala jsem si spíš jako na vysokoškolských kolejích před státnicemi, kde nemám nic než notebook, abych dopsala diplomku. Za chvíli mi donesli jídlo v krabičkách. Chléb, šunku, margarín a mléko. Vysvětlili mi, že na tomhle oddělení musím zůstat v povinné covidové karanténě. Až po negativních testech mě měli přesunout na klasické vazební oddělení. Zatím jsem musela zůstat zavřená tady. 

Velkou záchranou byla televize. Po víc než týdnu v izolaci na Pasile to byl neuvěřitelný luxus. Byla sice finská, ale běžela tam spousta amerických a britských seriálů i filmů v originálním znění s titulky, takže jsem si aspoň mohla trénovat angličtinu. Byla to první chvíle za celou dobu ve Finsku, kdy jsem sledovala tamní televizní vysílání, a bedna se na nějakou dobu stala mým jediným společníkem.

Jinak platila stejná pravidla. S nikým jsem se nesměla stýkat, nikam volat ani opustit tenhle luxusní pokojíček. Byla jsem v něm zavřená třiadvacet hodin denně. Na jednu hodinu jsem mohla na zahradu, sama, jen s dozorcem. Úklid jsem si dělala sama. V Česku se tomu říká koluzní vazba, tedy totální izolace od vnějšího světa i od ostatních vězňů, aby člověk nemohl mařit vyšetřování nebo ovlivňovat svědky. Byla jsem v nejpřísnějším režimu. 

Na A1 se nedělo skoro nic, jen mě pořád dokola vozili na výslechy. Z okna jsem viděla jen na příjezdovou bránu, kam neustále jezdila poštovní dodávka a vykládala černé termoboxy s jídlem z centrální jídelny, která vařila pro věznice po celé zemi. Kdykoliv dorazila, věděla jsem, že je čas na oběd. Mně nosili jídlo rovnou na pokoj. Nesměla jsem ven a nikdo mě nesměl spatřit.

Po skončení karantény a jednom z dalších výslechů mě konečně přestěhovali o patro výš na oddělení A2. Byla to sice klasická vazba, kde pro mě dál platil zákaz vycházení i telefonování, ale z nového pokoje byl o dost lepší výhled.

A tohle byl pořád jen začátek života za zdmi Hämeenlinny. V RED MAMA vyprávím, jak to co následovalo, tak i všechno, co mě do finského vězení dostalo. Pokud chcete znát celý příběh, podpořte vydání knihy tady na Startovači a vyberte si svoji odměnu. Pomůžete i tak, že budete kampaň sdílet na Facebooku a dalších sítích, posílat známým whatsappem nebo mailem. Čím víc lidí se o kampani dozví, tím větší šance, že se nám to spolu podaří dotáhnout až do úspěšného konce. Máme na to ještě 3 týdny.

Honza se tématu okraje společnosti a ne-spravedlnosti lidského žití a bytí ve své tvorbě věnuje dlouhodobě. Malby s touto tematikou se mimo jiné objevily na dvou solo výstavách v Bangkoku, kde je svět podobný tématu knihy rozšířený ve velkém.

Honza měl také možnost přečíst si knihu mezi prvními, s nadšením během čtení knihy, tak kreslil skici k jednotlivým kapitolám a nedokážu si představit, že by můj příběh zachytil ilustracemi někdo jiný. Provázanost témat, ale i samotná Honzy tvorba je mi velmi blízká a vyvolává ve mě řadu emocí, které umí velmi dobře zachytit. 

Slova Honzy: 

,,Ilustrace ke knize se mi tvořily tak nějak od ruky. Když mě poprvé oslovili Daniel a Alice, řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé, ostatně zrovna jsem byl v Bangkoku se svou výstavou obrazů „Destiny’s Child“, která se věnovala okraji lidské společnosti, nespravedlnosti lidského bytí a také prostituci a křehkosti lidské duše, která je s tímto řemeslem spojená. 

Po přečtení knihy mi jednotlivé ilustrace šly jedna báseň a věřím, že skrze svůj rukopis dokážu divákovi přiblížit atmosféru jednotlivých scén. Nechci téma ani zlehčovat, omlouvat, vyzdvihovat, nebo jím opovrhovat, pouze ho přenášet a skrze svůj vnitřní svět zprostředkovat. Ostatně děkuji celému týmu, že respektoval můj otisk a rukopis, který je pro mě takovou třešničkou na dortu.”

Podívej se na krátké video nahoře, kde se Honza představuje vlastními slovy a také lehce prozradí, jak na něj působily moje příběhy. Více si o Honzovi přečteš i na jeho stránce. 

Kniha bude celkově velmi zajímavě graficky zpracovaná a rozhodně na její hodnotě přidávají ilustrace značný význam. Celý projekt RED MAMA je doprovázen zajímavým vizuálním zpracováním na sociálních sítí. Sleduj tak můj instagram, kde denně přidávám zajímavosti a přípravu k vydání knihy, tak i vzpomínky příběhů, které si následně přečteš ve knize.

Podpořte vydání knihy RED MAMA tady na Startovači, zajistěte si pro sebe výtisk dřív, než se dostane na pulty knihkupectví a ideálně si k tomu ještě vyberte si některou z dalších odměn, které jsem pro vás připravila.

Ve Finsku byla možná odhalena vůbec největší síť kuplířství: čeští občané jsou podezřelí, že organizovali prostituci sexuálních pracovnic po celé zemi

Prodejem sexuálních služeb bylo vyděláno 1,3 milionu eur, z čehož podíl výnosu z trestné činnosti získaný kuplíři činí necelých 300 000 eur.

Čeští občané jsou podezřelí, že organizovali prostituci třiceti sexuálních pracovnic v různých částech Finska. Podezřelí tuto činnost provozovali ve všech velkých městech po celém Finsku.

Podle vedoucího vyšetřování, vrchního kriminálního komisaře Hannu Kortelainena, se patrně jedná o nejrozsáhlejší případ tohoto druhu trestné činnosti, jaký byl kdy ve Finsku odhalen. Uvedl to v policejní tiskové zprávě.

Vyšetřování probíhalo ve spolupráci s českými orgány činnými v přípravném řízení, protože činnost měla mezinárodní charakter. Helsinské policii při vyšetřování pomáhaly také další policejní složky a pohraniční stráž.

„Podařilo se nám identifikovat více než 100 prostitutek napojených na kuplířské organizace. Ve finské části případu se řeší celek týkající se tří podezřelých a přibližně 30 sexuálních pracovnic. Skutečný počet obětí je pravděpodobně mnohem vyšší, protože činnost pokračovala několik let,“ uvedl vedoucí vyšetřování Kortelainen v policejní tiskové zprávě.

Většina sexuálních pracovnic, jejichž prostituce byla organizována, pochází z České republiky. Mezi oběťmi jsou také občanky Slovenska, Maďarska, Běloruska, Kazachstánu, Polska a Německa.

Hlavní podezřelí jsou čeští občané a část z nich byla ve Finsku ve vazbě.

Celostátní skupina helsinské policie pro vyšetřování obchodování s lidmi předala státnímu zástupci k posouzení případ podezření ze zvlášť závažného kuplířství. V přípravném řízení byly prověřovány události z let 2017–2022.

Kuplíři působili ze zahraničí

Obvyklé pracovní pobyty prostitutek ve Finsku trvaly dva až tři týdny. Město obvykle měnily každé tři až čtyři dny.

Podle policie bylo prodejem sexuálních služeb vyděláno 1,3 milionu eur, z čehož výnos z trestné činnosti činí necelých 300 000 eur. Typický podíl kuplíře na příjmech z prodeje sexuálních služeb činil 25–30 procent.

Celostátní vyšetřovací tým helsinské policie pro trestné činy obchodování s lidmi zahájil přípravné řízení na jaře 2021. České úřady už dříve upozornily na podezření z mezinárodní kuplířské činnosti.

Odhalené kuplířské skupiny působily převážně ze zahraničí, přičemž využívaly internetové a telekomunikační spojení. V tomto případě probíhalo osobně ve Finsku pouze samotné poskytování sexuálních služeb.

Kuplíř ze zahraničí řídí oběť a spravuje komunikaci se zákazníky. V inzerátu na sexuální služby je jako kontaktní údaj uvedeno například finské předplacené telefonní číslo. Kuplíř tuto linku spravuje a informuje sexuální pracovnici o zákaznících. (zdroj)

Tohle byla verze, kterou v lednu 2023 četlo Finsko. Čísla, policejní terminologie a pohled zvenčí. V RED MAMĚ vám ukážu, co se odehrávalo za nimi – jak tenhle byznys skutečně fungoval, jak jsem se do něj dostala, co jsem v něm dělala, jak mě začala sledovat finská policie a co následovalo potom. 

Chcete znát celý příběh i z druhé strany? Podpořte vydání knihy RED MAMA tady na Startovači, zajistěte si pro sebe výtisk dřív, než se dostane na pulty knihkupectví a ideálně si k tomu ještě vyberte si některou z dalších odměn, které jsem pro vás připravila.

HLEDÁM SAMA SEBE SAMA

Kdybych se mohla vrátit na začátek, neměnila bych to, že jsem začala dělat prostituci. Ale nakládala bych líp se svým časem a penězi. Kvůli sobě, abych byla šťastná. A taky kvůli tomu, co jsem chtěla ze všeho nejvíc… kvůli lásce.

Móda pro mě vždycky znamenala hodně. Moje máma uměla ušít, uplést, uháčkovat nebo vyšít úplně cokoliv, a tak jsem od dětství nosila originální, speciální kousky. Často jsem listovala módními časopisy, a když přišel čas vybrat si střední, byla jsem do módy už tolik nadšená, že jsem si vybrala oděvní průmyslovku. Chtěla ji kdysi studovat i moje máma. Mně ale chyběly předpoklady, které ona měla – trpělivost a pečlivost. Přesto jsem školu dodělala. Bavila mě.

Po střední jsem si chvíli myslela, že se módou budu živit. Ale nešlo mi to. Víc jsem kouřila trávu, než něco tvořila. Moje porucha soustředění se začala podepisovat na tom, kam se ubíral můj směr. Později, když jsem měla slušný finanční příjem, chtěla jsem se k šití a tvorbě vrátit. Ale brka a „dobrůtky“ mi byly přednější. Neuměla jsem si rozložit čas a dávat energii věcem, které mi možná byly souzené, ani vlastnímu rozvoji. Vím ale, že se k tomu jednou vrátím. Teď jsem totiž v bodě, kdy na sobě pracuju, učím se soustředit a být trpělivá.

Kdy se to zlomilo? Kdy mi to přestalo vadit? Kdy jsem o tom začala přemýšlet jinak? Nevím. Těch otázek je spousta a ještě na ně neumím odpovědět. Přitom sex je pro mě hodně intimní věc. Důležitá součást života. Ale zároveň jsem si začala všímat, jakou mám jako holka moc. Líbilo se mi používat svoji ženskost. Líbilo se mi chodit po hraně. Hřešit. Dělat to, co se „nesmí“. Kontroverze a svoboda pro mě znamenaly všechno. A bylo mi jedno, jak jich dosáhnu, hlavně že budou.

Rychlé peníze mě očarovaly a nepřišlo mi, že by nová práce měnila můj charakter. Neměla jsem kolem sebe holky, které by dělaly to samé. Nepracovala jsem v noci. Naučila jsem se prostě přepnout, když jsem šla „do práce“, a nebylo to tak hrozné, jak jsem si kdysi představovala. Hledala jsem ale štěstí někde, kde jsem ho nikdy nemohla najít. Všechny tyhle kroky můj potenciál spíš zabíjely. Už je sice nejde vzít zpátky, ale jde dělat nové a lepší. Začít znovu.

„Začít znovu.“ Ta věta se stala součástí mého života. Pronásleduje mě pořád. Stejný scénář, jen jiný kluk a jiný čas.

Přišla další láska, a tak jsem se zase jednou rozhodla skončit na privátu. Jenže tím pádem jsem najednou neměla na nájem a na účty. Normální práci jsem sháněla těžko, a tak jsem se pořád vracela zpátky. Dokola a dokola. Prostituce, nebo normální práce. Pořád se to střídalo. Nikdy jsem nežila stabilně.

Do toho jsem u sebe v obýváku nahrávala svůj mixtape Afrodita. Ani tuhle svoji vášeň, hudbu, jsem ale nedokázala uchopit tak, abych se v ní posouvala dál. Přitom jsem přesně věděla, jak lidi zaujmout. Díky mojí osobnosti to v té době šlo skoro samo. Jenže ve chvíli, kdy jsem se začala posouvat v sexbyznysu, přestala jsem se orientovat v tom, o čem můžu veřejně rapovat a o čem ne, a proto jsem se radši stáhla.

A pak tu byl hate. Pro holku, která jela sama na sebe, nebyla pod žádnou crew a pořád ještě dospívala, to bylo fakt těžký. Nechápala jsem, proč mají lidi ty hnusný řeči. Dělala jsem jen to, co mě bavilo. Byla jsem svá. Upřímně jsem čekala spíš ocenění než výsměch. Přitom moje texty byly obsahově dál než texty spousty jiných rapperů. Když se na to dívám zpětně, říkám si, že je vlastně skvělé, jakou odvahu jsem měla. Ta drzost mě baví i dnes. Ale možná na to tehdy nikdo nebyl připravený, přijmout upřímnou, drzou a slušně rozjetou holku.

Postupem času jsem si na to zvykla. Učím se přijímat pohled ostatních. A odpouštět. To odpuštění ale nepřijde hned. Chce to čas. Pochopit, jak fungují lidi, a hlavně jak funguje tvoje vlastní mysl. A to je velká součást mojí cesty. Pochopení a uvědomění.

Tak co, dáte mi šanci ukázat vám i zbytek? Podpořte RED MAMU tady na Startovači a dostaňte se mnohem dál než jen k téhle ukázce. Já vám v RED MAMA nic tajit nebudu – sex, prachy, drogy, lásku, průsery ani věci, o kterých se většinou nahlas nemluví. Vyberte si svoji odměnu – samotnou knihu, knihu s věnováním, VIP afterparty nebo některou z těch úplně šílených, které jsem pro vás vymyslela. Každá podpora nás posune blíž k tomu, aby RED MAMA opravdu vyšla. Teď už jen záleží na vás, jestli chcete zůstat u ochutnávky, nebo si dát celé menu.