Co by se měli filmaři - studenti naučit na Startovači?
Studenti filmových škol bývají často vyzýváni, aby natočili svůj film s pomocí crowdfundingové kampaně a, jak asi tušíte, snaží se to často ošulit co to jde. Proto je na místě trochu probrat, proč se tenhle úkol na filmových školách vůbec zadává a co se z něj můžete naučit.
Prostředí filmu je u nás trochu paradoxní a přiznejme si, že po komerční stránce příliš nefunguje. Podstatná část financí, díky které je vůbec možné nějaké české filmy točit, pochází z grantů. O těch se (doufáme) učí filmaři jinde a proto se o nich bavit nebudeme.
To o čem bychom se naopak bavit měli, je vícezdrojové financování filmů tak, jak je běžné na západ od nás. Pro tenhle účel můžeme trochu zneužít jedno video od Medojeda (pokud ho nemáte rádi, tak ho prostě nepouštějte ale přijdete o celkem užitečný komentář).
Už od dob, kdy George Lucas vyslal do světa film Star Wars: New Hope, tak nějak není myslitelný opravdu úspěšný film bez merchandisingu. Zároveň se proti solitérním filmům začaly prosazovat filmové světy, filmové ságy a franšízy.
Má to trochu logiku. Když už se nějaké postavy, prostředí a styl vyprávění lidem líbí, tak proč v něm nepokračovat? Existuje ale ještě pádnější důvod.
Druhý film zaplatí ten první!
Ano tohle už víte, pokud jste si pustili Medojedovo video. První film z konkrétního filmového prostředí na sebe prostě většnou nevydělá i kdyby na něj davy kritiků pěly ódy od rána do večera.
Zato druhý a někdy i třetí film jsou na tom úplně jinak. Totéž platí i v crowdfundingu.
Ukažme si příklad.
Před více než dvanácti lety sháněl režisér Timo Vuorensola peníze na film Iron Sky. Kromě jiného to zkoušel i s pomocí crowdfunduingu. Částka vybraná v první kampani byla ekvivalentem přibližně 7 milionů Kčs. V druhé přibližně dvojnásobek. Ano, ani v jednom případě nestačily kampaně k pokrytí nákladů, ale rozdíl to byl značný.
I z naší vlastní zkušenosti můžeme ukázat na podobný případ. V roce 2012 sháněl Dan Přibáň podporu pro trabantí výpravu na Indiegogo s projektem Trabant vs. South America. I když to byla (zvláště v tehdejších crowdfundingových poměrech u nás) vlastně úspěšná kampaň, výsledek odpovídal přibližně 162 000 korunám.
Sám Dan často vzpomíná na tuhle kampaň ne jako na tu nejslavnější, ale jako na tu, na které se toho naučil nejvíc.
Můžete se sami přesvědčit, že v následujících kampaních vybraly Trabanty u nás miliony. Není to samozřejmě jen tím, že šlo o pokračování. Projekty Žlutého cirkusu ukazují velmi dobrou práci právě s merchandisingem ať už jde o důraz na design, nebo o nabídku.
Finanční guláš
Filmaři, ani amatérští a už vůbec ne profesionální, by neměli propadat představě, že za ně všechno zaplatí merchandising, ale zrovna tak je šílené se spoléhat jen na dotace nebo jen na vstupné.
Pořádný film je sám o sobě tak drahý, že jeho finanční zdroje vždycky představují směs všeho, co je dostupné. Pochopit, co to je vícezdrojové financování je vedle merchandisingu druhá lekce, kterou vám může vedení kampaně dát.
Kdy to žije…
To, co skutečně funguje pro prodeji merchandisingu ale i pro získávání další podpory pro natáčení filmů je tvorba komplexnějších celkú - sérií, světů, stylů. Takový komplexnější přístup zahrnuje nejen samotné filmy a jejich pokračování, ale také knihy, komiksy a počítačové i deskové hry.
Pokud už jednou investujete energii do vytvoření stylu, postav nebo celého komplexního světa, měli byste toho také využít. To, že film není jen film, je třetí lekce, kterou by si měli začínající filmaři z crowdfundingové kampaně odnést.
