I když se to na první pohled nezdá, hlouposti v kampaních většinou nevyrábějí lidé hloupí, ale zmatení. Šablona crowdfundingového projektu automaticky předpokládá,že si autor položil spoustu otázek a už si na ně dal i konkrétní odpovědi.
Mám projekt, kde na něj získám peníze? - Obrátím se na fanoušky.
Jak to udělám? - No třeba bych je mohl oslovit nějakým textem, nebo je mohu oslovit ve videu. Napíšu jim email a dám o tom post na Facebook.
Proč by to měli dělat? - No protože se jim bude můj projekt líbit a protože jim nabídnu něco na památku. A tak dále.
Namísto toho vidí spousta lidí jednoduchou zkratku - nemám peníze - založím si crowdfundingový projekt. Pak jsou ovšem velmi překvapeni tím, co by měli do crowdfundingového projektu vytvořit a nechápou ani proč.
Cíl na konci
Nejčastěji se opakující nesmysl při přípravě projektu je uvedení cíle až na konci textu. Těžko říci, co k tomu autory tak často vede, ale pro potenciálního podporovatele je to nesmírně otravné.
Takový projekt totiž ze všeho nejvíce připomíná výstup rozmazlené dcerušky, která se "nenápadnými" úkroky snaží tatínka přesvědčit aby jí dal peníze, a bojí se to říci hned naplno.
Podporovatel není váš rodič ani tak zapálený čtenář, aby se toužil dovtípit vaše záměry až v pointě.
Cíl kampaně je naopak to čím máte lidi nadchnout aby vám poslali peníze. To, co s těmi penězi uděláte je skutečný projekt. To co má přednost před vším ostatním.
Za 1000 Kč dostanete odměnu ZDARMA!
Ani se neodvážíte odhadnout, kolikrát některý auror chtěl nabízet (a v horším případě i nabízel) za peníze něco "zdarma". To slovo by snad mělo být v crowdfundingové kampani úplně zakázané.
Nic v crowdfundingu není zdarma! I když vám někdo pošle peníze na projekt a vůbec nic za ně nechce, tak se jejich přijetím autor kampaně k něčemu zavazujete a naopak, pokud přijmete peníze od startérů na svůj projekt, tak to neznamená že byste to mohli brát jako že jste je dostali jen tak a cokoli podporovateli poskytnete je něco navíc. Neexistuje nic jako "zdarma" za peníze.
Nenaznačujte svým podporovatelům, že je máte za tak hloupé!
Za 1000 korun dostanete slevu 200 korun!
Nabízet v kampani peníze jako odměnu je ošemetná věc. V jiných případech totiž nabízíte něco, co každý poměřujeme jinak - odměny mají emocionální hodnotu. V případě peněz ale vidí podporovatel stále tytéž peníze.
Pokud tedy nejste příliš dobří v počtech, neměli byste o podobných odměnách ani uvažovat. Ostatně ani se to příliš nevyplatí, protože slevy patří k těm nejméně lákavým odměnám.
Výjimkou jsou podnikatelské odměny v podnikatelských kampaních. Ty jsou zase přímo určeny k tomu, aby přinášely podporovateli - investorovi zisk. Pak ovšem musí být zřejmé, že je nějaká šance, aby se investor se svou investicí nakonec dostal do kladných čísel.
Ode dneška jsem Baťa
Iluzi úspěšného a světem protřelého obchodníka si pořídíte snadno - stačí nasadit baťovské ceny. Tahle iluze ale působí pouze na samotného autora.
Na crowdfundingové servery chodí nepatrné množství lidí, kteří by si nedokázali představit pod 999 korunami čtyřcifernou částku bez jedné koruny. Za to je tu stále dost lidí, kteří nad takovými cenami obracejí oči v sloup.
Nějaké video
Dobré video zvyšuje velmi citelně šance projektu. Opravdu špatné video je ale může i snížit.
Nesmysly související s videem většinou vznikají z představy, že existence videa sama o sobě nějak kouzelně zapůsobí v podstatě bez ohledu na to, co v něm je.
Vložit hodinový dokumentární film ze zahraniční televize, pokud možno ještě v angličtině nebo ruštině opravdu na podporovatele nezabírá, i když se tam mihne destinace do které má namířeno vaše expedice.
Zrovna tak se asi nedočkáte od fanoušků pochvaly, pokud použijete vlastní video, které viděli už před několika lety.
Videy se zabývá na našem blogu třeba článek Před kamerou, za kamerou . Stojí za to si jeho použití promyslet.
Video vložíme později
Autor: Víte my bychom to teď potřebovali spustit, na videu děláme, ale budeme ho mít až tak za týden, tak ho tam pak přidáme.
Startovač: Rozumím, chcete spustit projekt, ale k čemu vám pak to video bude?
Tenhle rozhovor bohužel není nijak výjimečný a ukazuje totální nepochopení toho, co prezentace vlastně představuje a proč tam jsou takové věci, jako právě video.
Pro přirovnání si představte situaci, kde by přednášející promítal prázdné stránky. Na dotaz "Co to má znamenat?" by odpověděl "No já jsem to nestihl, ale když si pustíte záznam, tak tam už budou ty obrázky doplněné."
Poměrně velké množství lidí (často většina) přijde na stránku kampaně hned po odstartování a uvidí ji v takovém stavu, v jakém právě je. Pokud je nepřesvědčíte v tu chvíli, už se na ni nikdy nevrátí.
Dobré video zvyšuje atraktivitu kampaně až 5x, to znamená, že i kdybyste později doplnili sebelepší video, tak už jste z těchto potenciálních přispěvatelů 4/5 ztratili.
Sháníme otroka co nám ještě bude platit
Ponižující odměna je stále se objevující fenomén. Nejlehčí úroveň je už shazování v popisu odměny typu "no moc ses nepředal" nebo "asi seš na tom mizerně". Nejtěžší kalibr pak představují vysloveně masochistické odměny typu "za odměnu u nás můžeš jeden den dělat tu nejhorší práci, kterou už tu nikdo dělat nechce".
Totálně mimoběžná komunikace
Jsou lidé, kteří po prvním opřipomínkování a vrácení kampaně k přepracování vytvoří takový projekt, že vzbuzuje pochybnosti, zda je od stejného člověka. Skok v úrovni není o jednu pomyslnou příčku ale o celý jeden žebřík (taktéž pomyslný).
Na druhou stranu u jiných neschopnost se vyjádřit souvisí s naprostou neschopností porozumět a to nejen psanému textu.
Tak se může stát, že na dopis v němž je kratičká zmínka o nutnost vést kampaň, ale také spousta připomínek ke všem částem prezentace od obrázků, videa, textu až k odměnám, přijde reakce:
Je mi jasné, že váš web není v ČR znám.
Proto také chci oslovit milionáře aby mi po startu projektu pomohli a řekli o projektu svým známým.
Děkuji za pochopení X Y *)
Projekt se samozřejmě vrátí bez podstatných změn.
V podobných situacích se dá už jen těžko ubránit pocitu zbytečnosti.
Milionáři jsou tím, čím jsou, právě proto, že neinvestují do nepřipravených projektů a crowdfunding rozhodně ani náhodou nestojí na milionářích.
Chci vůbec dělat crowdfundingový projekt?
Jsou věci, které by si měl každý autor ujasnit dříve, než s crowdfundingem začne. Úspěch projektu není výhra v ruletě - stojí dost úsilí. Snaha nějak rozdělit práci je dobrá, ale snaha jí přenést na někoho úplně jiného, kdo ani není s projektem nijak přímo propojen, je bláznivá (ne v tom dobrém významu).
Rozhovor mezi zástupcem Startovače (S) a autorem (A)pak může vypadat také takto:
A: Dobrý den, nám se vrátil projekt k přepracování.
S: No tak ho přepracujte.
A: No to je těžké, my bychom to už potřebovali spustit. Nejlépe dnes nebo zítra.
S: No ale to byste to měli mít dodělané.
A: Víte ti studenti, co ho dělali umí něco, já také něco a vy taky něco.
S: Ano samozřejmě jsem specialista na crowdfunding.
A: No a oni to udělali tak, jak nejlépe uměli, to víte nejsou to žádní profesionálové, my nemáme na to najímat si na tvorbu projektů profesionály...
S: Naprostá většina lidí, co tu mají projekty nejsou profesionálové.
A: No, ale oni už to teď předělávat nebudou. Mají teď zkoušky.
S: Tak to předělejte sám, všechny návody přece ode mě už máte.
A: No víte já jsem na dovolené
S: Vy jste někde v pralese?
A: Ne asi kousek od Čech.
S: No tak to přece nejste mimo civilizaci, s tím návodem byste to měl za dopoledne.
A: No víte já si chci opravdu odpočinout ...a také mě potřebují moje děti.
S: Vy se mě snažíte dojmout?
A: Ne.
S: Říkáte mi že to nechcete dodělat a zároveň to chcete spustit i když jsem vám napsal že to v tomhle stavu prostě není spustitelné?
A: Ne ale prostě na to nemám čas.
S: Tak řekněte tomu, kdo tu kampaň povede aby mi zavolal a doděláme to spolu.
A: Víte já vlastně nevím kdo to povede, asi si zase zaplatíme nějakýho studenta.
S: Počkejte co ode mě vlastně chcete?
A: Nemohl byste ten projekt třeba dodělat tak, aby vám to vyhovovalo. *)
Pokud chtěl na začátku takového rozhovoru některý specialista z týmu Startovače poradit pár změn, tak teď se hluboce zamýšlí, proč u takového zbytečného telefonátu tráví tolik času. Dozvěděl se totiž, že projekt připravovali lidé, kteří o něj nemají žádný osobní zájem, že člověk zapsaný jako autor projektu na něm ve skutečnosti nic neudělal, nic pro něj neobětuje a ani neví, kdo za něj povede kampaň.
Řešení "vypracujte nám projekt a my si jen vezmeme peníze" by jistě vyhovovalo kdekomu, ale takhle to v crowdfundingu opravdu nechodí.
*) Obě konverzace nejsou doslovné, jde o částečné kompilace z různých rozhovorů. Pokud jste se v některé z nich poznali, je na místě se nad sebou zamyslet.
Když už jednou děláte knižní projekt, je dobré, aby si vaši podporovatelé udělali o knize co nejlepší představu. Čtenáři mají rádi něco nového, ale zároveň chtějí vždy dopředu vědět, co mají čekat.
Kromě obecného textu byste tedy rozhodně v projektu měli uvést žánr, formát, počet stran, typ vazby, ukázku z textu knihy, předpokládané datum vydání a ideálně také cílovou skupinu.
Je snadné podlehnout iluzi, že k vydání knihy stačí dostatek peněz. Tedy, může stačit, ale znamená to investovat je i do jiných věcí než jen do tisku.
Pravděpodobně máte před sebou impozantní, X-krát přepisovaný textový soubor a chtěli byste z něj udělat pěknou, úhlednou, papírovou knihu. Už vám také hlodá v hlavě myšlenka na crowdfundingovou kampaň. Možná byste si ale nejprve měli položit jinou otázku.
Co můžete od crowdfundingu očekávat, a co za vás v žádném případě neudělá?
Crowdfunding je formou komunikace mezi autorem a jeho fanoušky, a v ideálním případě vede k získání prostředků na tvorbu.
Například autoři fantasy často (ostatní méně, ale týká se to i jich) mívají tendenci si myslet, že je crowdfunding náhrada nakladatelství. Jenže nakladatelství poskytuje i jiné služby, než je jen získání peněz - tedy např. stylistickou, pravopisnou a někdy i faktickou korekturu, redakci, zlom, ilustrátora, distribuci... Pokud tedy obejdete nakladatelství, měli byste si je ve vlastním zájmu zajistit sami.
Je na místě říci, že se samozřejmě i nakladatelství v kvalitě svých služeb liší, a není žádná samozřejmost, že všechno udělají dobře.
Crowdfundingový server ale v žádném případě nedělá nic na samotné knize a nic co se netýká přímo crowdfundingového projektu.
Stylistická a pravopisná korektura
I když plánujete velmi poctivou pravopisnou korekturu své knížky, rozhodně nesmíte zapomenout nechat udělat korekturu ukázky i všech textů v projektu.
Pokud nechcete působit dojmem naprostého diletanta, musí text projektu i ukázka z knihy respektovat správnou podobu odstavců (uvědomte si například, zda máte text dobře členěn, zda jsou mezi odstavci mezery...). Někdy je nejlepší vložit ukázku z knížky v podobě obrázku.
Redakce
Redakční práce je v současnosti zanedbávaná nejen autory vydávajícími knihy vlastním nákladem, ale (zákeřně) i mnoha nakladatelstvími. Sehnat dobrého nezávislého redaktora je těžké, rozhodně se to však vyplatí.
Starostí redakce je starat se o celkový dojem z knihy a její čtivost. Může se vám stát, že vám navrhne kus knihy dopsat, přehodit některé odstavce, změnit formulace nebo i vypustit třeba celou kapitolu.
Je to pro dobro výsledku. Cíle redakce a autora jsou v zásadě shodné - snaží se, aby knížka byla čtivá a dobře se prodávala.
Přesto (a proto) žádná redakční úprava nesmí proběhnout bez souhlasu autora.
Říká se, že kvalitní redakce dokáže zlepšit celkový dojem z knihy až o třetinu. To může být rozdíl mezi bestselerem a průměrnou, nebo dokonce neúspěšnou knihou.
Pracujte na své popularitě
Kniha vydávaná s pomocí crowdfundingu by rozhodně neměla být prvním dílem, které jste v životě napsali. Největší úspěch mají autoři, již se už dříve zapojili do společenského života komunity, na niž svým tématem míří.
Pracujte na popularitě své nové knížky
Své čtenáře můžete najít na conech, na autorských čteních, publikováním povídek v časopisech a specializovaných serverech, předběžnými recenzemi na knižních blozích a také tím, že si seženete betačtenáře, kteří vám text pročistí a zároveň na něj upozorní další.
Samozřejmě hodně pomůže, pokud budete aktivní na sociálních sítích, kde najdete potenciálně sympatizující skupiny a oslovíte jejich gatekeepery.
Betačtenáři
Vybírejte si! Kamarádi většinou příliš dobří betačtenáři nebývají. Potřebujete někoho, kdo tomu trochu rozumí a "má načteno".
Všímejte si také toho, jak vaši práci kritizují. Reakce typu "je to kravina" nebo "je to boží" jsou vám k ničemu. Potřebujete čtenáře, kteří umějí přesně popsat, co konkrétního se jim na vašem textu nezdá, a co jsou naopak jeho přednosti.
Knižní bloggeři
Pokud jsou mezi vašimi betačtenáři knižní blogeři, je to rozhodně velká výhoda. Uznávaní knižní bloggeři působí podobně jako gatekeepeři a v zásadě jimi pro vlastní čtenáře jsou.
K čemu jsou dobré literární soutěže?
Účast a ocenění v literární soutěži nezvyšuje počet vašich fanoušků, ale vaši důvěryhodnost. Působí, jako by se za vaši práci zaručovali porotci soutěže, což zpravidla bývají uznávaní spisovatelé a recenzenti.
Pro kampaň jsou tedy ocenění z literárních soutěží užitečná, ale sama o sobě nestačí.
Crowdfunding nestojí proti nakladatelstvím
Stavění crowdfundingových kampaní do opozice proti nakladtelstvím je velký omyl. I autor, který na svou knihu vybírá v kampani, ji nakonec může vydat pod nakladatelstvím. Nakladatelství může samo vytvořit a vést projekt na svého kmenového autora. A nakonec je pouze na autorovi, jestli se rozhodne vydávat svou knihu sám, použít kampaň jako hlavní distribuční kanál, nebo jít tradiční cestou.
Je hloupé osočovat autora, který prodá několik set knih, že nešel přes tradiční nakladatelství a distribuci, když z prostého součtu příjmů a výdajů musí být jasné, že by se mu takhle jeho práce nikdy nezaplatila. Stejně tak je nesmyslné požadovat po autorovi, který prodává tisíce knih, aby se je všechny snažil prodat pouze přes crowdfundingovou kampaň.
Neexistuje kniha, která by měla čtenáře a nezasloužila si být vydána. Mělo by vám ale záležet na tom, aby knížka vaše podporovatele nezklamala a aby výsledek vaší práce odpovídal vašim ambicím a očekáváním.
Neexistuje jedna správná cesta k vydání knihy, správná je každá, která vede k cíli.
Ke Slunci se nejlépe dostanete z Bohnického údolí, nebo přívozem Sedlec - Zámky, kolem psího útulku a dolů po cklostezce.
Planetární stezka od Bohnického údolí do Máslovic rostla postupně celý rok a tak ji v různém stavu rozestavěnosti už prošel kde kdo. V současné době čeká už jen Slunce na finální nátěr a po pár drobných zásazích štětcem bude konečně k vidění tak, jak její autoři z Kosmo Klubu zamýšleli. Bude tak příležitost setkat se s tvůrci i startéry a projít si ji od Slunce až po Sednu (nebo až kam dojdete).
Malá oslava s programem bude přichystána u planety Jupiter.
Pojízdné prodejně jste pomáhali na svět v projektu Nastartuj dobroTY. Teď se konečně budete moci na vlastní oči přesvědčit, co z toho vzešlo.
Je to vlastně novinářské pravidlo pro zjišťování základních informací známé také jako 5W (Who? What? When? Where? Why?).
My je můžeme použít podobně a sice pro kontrolu, jestli máme opravdu v projektu všechny základní informace. Pokud jste si v předchozích článcích přečetli, že byste měli vždy dávat podstatné informace na začátek krátkého popisu, hlavního textu i videa tak jsou to právě tyto.
Ten starý novinářský tahák může být zároveň také nejjednodušší pomůckou při psaní dalších textů.
Otázku "Kdo?" v krátkém popisu a v úvodním odstavci hlavního textu odpovídáte stručně (například "studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích") a podrobněji se o autorech rozepíšete až v BIO.
Úvodní odstavec má především velmi stručně odpovědět hlavně na otázky: Co?Kdy? Kde? Proč? Případně pak také "Jak?".
Odpovědi na každou z těchto otázek pak můžete věnovat jeden samostatný krátký odstavec. Ve výsledku tedy budete mít naráz 5 až 6 odstavců (1 úvodní a 4 rozepsané odpovědi nebo 1 úvodní + 4 + Jak?)
To už zpravidla bývá celkem dostatečný text a zároveň už většinou opravdu obsahuje vše co si přeje potenciální podporovatel vědět.
POZOR! Tyto otázky nepatří do mezititulků.
Obecně je trochu diletantské používat jako mezititulky řečnické otázky. O to horší je pokud si jsou titulky vizuálně podobné a vůbec nejhorší je, pokud pocházejí z obecně známé pomůcky.
Buďte trochu kreativní a v mezititulku raději vyzdvihněte to nejzajímavější z uváděného odstavce.
Samozřejmě že každý projekt má svá specifika. Například při vydávání desky nebo knihy se může určení místa vztahovat tak maximálně k jejich křtu (pokud jej pořádáte).