Za první metou - nové cíle
Další cíle za hlavním cílem (stretch goals) mohou být od počátku součástí strategie projektů které mají velmi velký rozdíl mezi stavem "realizovatelný" a "optimální". Občas ale potřeba najít další cíl trochu zaskočí autory, kteří v takovou úspěšnost svého projektu ani nevěří. To by se pravda, zase tak často stávat nemělo.
Možnost přidávání a úpravy stretch goals je jedním z hlavních důvodů, proč zůstává pro autory projektu text projektu přístupný úpravám i po odstartování kampaně. Podívejme se tedy, jak se to dělá.
První nejjednodušší možností je oddělit po dosažení cílové částky původní text čarou nebo titulkem "Původní text projektu" a nad něj připsat nový update. Takto udělané stretch golas můžete vidět třeba v projektu VELKÝ PŘELET aneb stádo slonů uchem jehly.
Výhodou tohoto přístupu je, že máte vždy nejnovější cíl nahoře. Navíc není nikdy úplně jasné, kolik cílů ještě máte v zásobě.
Jiným přístupem je zabudování stretch goals rovnou do těla textu, jako to udělali autoři projektu Jeden kmen:
Další přidali do svých projektů cíle naráz jedinou infografikou. Tak to uvidíte třeba v projektu Bitva národů - cesta na mistrovství světa 2017:
Na hodnocení, který ze způsobů vyhlašování nových cílů je nejlepší, je to zatím příliš malý vzorek, přesto se zdá, že je už jasnějších několik výhodných zásad.
Podle všeho lépe funguje když jsou nové cíle vyhlašovány postupně než když jsou zveřejněny najednou. Je také lépe je umisťovat na začátek projektu (tam kdy si lidé zvykli hledat podstatné informace) a napsat k nim vždy nějakou stručnou informaci.
O novém cíli je vždy potřeba ihned při jejich vyhlášení zároveň informovat v novinkách na Facebooku. Vlastně by měl autor v takovou chvíli postupovat, jako kdyby projekt znovu startoval.
Pár rad pro cestovatelský crowdfunding
S létem se zase rozjelo hodně cestovatelských crowdfundingových projektů a když na ně tak koukám, říkám si, že by se mnohým jejich autorů mohlo hodit pár našich postřehů. Tak jsem sepsal to základní, na co při zakládání projektu na crowdfundingovém serveru (podle mého názoru) myslet.
ÚPLNĚ PRVNÍ BOD: crowdfunding by nemělo být první, co vás napadne, když začnete řešit peníze na cestu. Uvažování stylu: mám nápad na (podle mě) super cestu (podle mě) super uhozeným strojem, hodím to na Startovač, vyberu prachy a pojedu, je na houby. Vymyslet prdlou cestu umí každý a čekat, že mi jí jen tak někdo zaplatí je naivní (a taky trochu pitomé). První, co by měl člověk při takovém projektu řešit je, kde sežene peníze sám, případně přidat takovou přidanou hodnotu, aby jej chtěli podpořit cizí lidé. Naše první dvě výpravy jsme si platili ze svých a z toho, co jsme získali sponzorů, u třetí jsme s crowdfundingem koketovali, ale žádný úspěch to nebyl a teprve na čtvrté se to chytlo.
Tady jen malá odbočka ke sponzorům: mít sponzora není dobročinnost, pokud chcete, aby vás někdo podpořil, musíte mu za to něco nabídnout, což je většinou publicita či dodání zajímavých fotografií a příběhů, se kterými může sponzor pracovat. Takže pokud chcete mít sponzory, musíte makat, psát, fotit, točit. Vaše výstupy musí být někde vidět a sponzor musí mít z vynaložených peněz dobrý pocit
A TÍM SE DOSTÁVÁME K BODU DVĚ. Pokud do crowdfundingu jdu, první na co musím myslet je: „Proč by mě měl někdo podpořit?“ A odpovědí by nemělo být: „protože mám nápad na (podle mě) super cestu (podle mě) super uhozeným strojem.“ Vzít nějaký šrot a někam s ním vyjet, není nic, čím byste lidi přesvědčili, aby vás podpořili, je to váš výlet. Fanoušek z toho chce také něco mít, cítit, že podporuje něco, co jemu samotnému něco přinese. V našem případě je to (kvalitní) film, (kvalitní) seriál, stovky (kvalitních) fotek a příběhů na Facebooku i jinde. To slovo kvalitní je důležité, protože spousta cestovatelů řekne, že natočí film, napíše knihu… jenže výsledky jsou často jen symbolické, aby to nevypadalo, že peníze šly na výlet.
Když budete skvěle fotit a skvěle psát a fotky a texty dávat k dispozici, lidé vás mnohem raději podpoří, protože jim něco prokazatelně přinášíte. V tomhle je dobrým příkladem „naše“ Dominika na cestě. Než rozjela první crowdfunding, zveřejňovala na Facebooku úryvky z deníků z předchozích cest. Čtenáři byli jejím stylem nadšeni a když sháněla peníze na cestu, nabízela jim za to knihu se svými texty. Fanoušci tedy věděli nejen, že jí podpoří, ale že za to něco dostanou, a to něco se jim bude líbit
A TÍM JSME U BODU TŘI, určeného nefanouškům a nepřispěvatelům, kteří mají tendence označovat crowdfunding za jakousi sbírku či žebrání. Není to pravda. Crowdfunding je specifický e-shop či předprodej, jedna strana něco nabízí za nějakou cenu a druhá strana má možnost si to koupit s tím, že to někdy dostane se zpožděním. Je to celé dobrovolné od začátku až do konce. Pokud projekt nezaujme, peníze se nevyberou, pokud zaujme, vyberou. Každý, kdo crowdfunding rozjíždí, jde do rizika, že neuspěje.
A BOD ČTYŘI PRO PŘÍPRAVU KAMPANÍ: dobře se zamyslete při vymýšlení odměn! To, co doma vypadá, jako super nápad se může změnit v super opruz. Třeba taková cestovka pro plyšáky a focení plyšáků na zajímavých místech. Když máte půl roku myslet na focení plyšounů a to i ve chvílích, kdy máte všeho nad hlavu, je to (slušně řečeno) náročné. Takže odměny vymýšlet už dopředu s tím, že si představíte, co bude obnášet jejich plnění. Už jen balení balíčků a rozesílání je pekelné, ale je to pořád menší otrava, než se snažit zorganizovat balík sekání a atrakcí (výlet na pionýrech apod.), které vám na začátku přišly jako super vtipný nápad.
Ale rozhodně nesmíte odměny ošidit, musí to být hezké vtipné dotažené věci (a služby), které vaše podporovatele potěší a budou je chtít mít doma. Spousta z nich vás sice podporuje především proto, že vám fandí a těší se na vaše výstupy, ale to neznamená, že to můžete ošidit. A to samé platí o samotném provedení kampaně, o textu, fotkách a samozřejmě hlavně videu. Když jsme chystali kampaň na Austrálii, hlodala nás lenost, že jsme přece známí a že nemusíme všechno vysvětlovat, kdo jsme a proč jsme… ale nepoddali jsme se a kampaň vymazlili, jako to jen šlo a myslím, že to byl jeden ze zásadních důvodů úspěchu. Vaši fanoušci prostě poznají, když děláte věci nejlíp, jak to jde a ocení to.
Tolik pár postřehů v kostce. Je to dlouhé, ale třeba to přijde někomu vhod ;)
Výhody blogerů
Existuje vždycky více cest, jak v crowdfundingu uspět. Statistiky serveru IndieGogo tvrdí, že týmová práce zvedá šance na úspěch crowdfundingového projektu průměrně 3x zatímco dobré promo video 5x. Proti šancím, které má projekt připravovaný jedním člověkem a bez videa, je to jistě drtivě mnoho, ale vlastně to zároveň nic neříká o velmi dobře spolupracujících týmech natož o superúspěšnosti. Je to pouze statistický průměr.
Pokud nahlédnete do naší Síně slávy, najdete mezi superúspěšnými projekty (tj. takovými které vybraly několikanásobek původní cílové částky) i takové, které buď nemají video vůbec, nebo jej mají velmi minimalistické a také projekty připravované jednotlivci. (Nejúspěšnější projekty dle % splnění)
Namísto úvahy typu "aha, takže video není potřeba" byste se ale měli zamyslet spíše nad tím, co jiného dalo těmto projektům onu obrovskou výhodu.
Tou "tajnou zbraní" je velmi pravděpodobně schopnost blogovat. Dominika, Martin "Marty" Hrabec, Jiří Markvart, Kyselové, Matěj Balga , RedAk, a samozřejmě i Dan Přibáň blogovat či vlogovat umějí, a na jejich kampaních je to vidět. (Samozřejmě neznamená to, že jde vždy o klasické blogy, často tito lidé vedou svůj facebookový, nebo jiný účet jako blog.)
Ještě více ale takové srovnání vyniká, když vedle sebe postavíme projekty s podobným zaměřením.
Blogování a film
Na Startovači například vybírají průměrně i absolutně více dokumentární filmy než filmy hrané. Přitom náš instinkt by nám napovídal pravý opak - na finance jsou totiž hrané filmy náročnější a přitom v kinech oblíbenější. Zároveň tedy žádanější distributory i kiny. Tak jak to?
Vše opět ukazuje na to že zatímco cestovatelé (kteří tvoří významnou část dokumentů) blogovat umějí, pro autory hraných filmů je to zpravidla naprosto neznámá dovednost. Proto i když jsou hrané i dokumentární filmy či reportáže zastoupené zhruba stejně, mezi prvními deseti najdeme jen dva projekty na hrané filmy a z toho jeden (Infobaden) je na televizi tvořící fiktivní reportáže.
Dovednosti blogera
Je hned několik aspektů, charakteristických pro blog které dávají blogujícím autorům výhody v kampani. V první řadě bloger většinou vnímá Novinky jako rozšíření blogu, takže pro něj není těžké vytvářet Novinky, které jsou samy o sobě zábavné a provázané s kanálem, který běžně k blogování používá.
Lidé, kteří chápou kampaň jako jednorázovou akci mají naproti tomu tendenci vnímat Novinky a posty o kampani na facebooku spíše jako klasickou reklamu a tak jako klasické reklamě jim hrozí že budou ignorovány.
Druhou výhodou blogerů je, že se svými novými fanoušky neztrácejí kontakt a dokáží je vést od projektu k projektu.
A konečně třetí výhodou bývá lepší odhad možností. Blogeři své fanoušky znají mnohem lépe než jiní autoři kampaní a mají i lepší přehled o jejich počtu a zájmech.
Bohužel pro nás i pro projekty není průnik mezi skupinou blogerů a skupinou autorů projektů tak velký, jak bychom si přáli.
Co to vše znamená pro blogery je vcelku jasné, pro vás kteří blogery nejste je to doporučení, nespoléhat na výhody, které nemáte. Ano i projekt bez videa nebo jiných zdánlivě nezbytných náležitostí (BIO, obrázky odměn) může být superúspěšný. Podstatné ale není to, co mu chybí nýbrž to, díky čemu uspěl a je otázka, zda i váš projekt má nějakou podobnou výhodu.
Každé pondělí je malý start
Pondělí zřejmě vede tabulku nejneoblíbenějšího dne v týdnu, hned za ním budou první pracovní dny po jakémkoli volnu. Jenže tyhle dny, kdy si uvědomujeme, že definitivně skončil čas lenošení jsou také těmi, kdy něco nového začíná.
Vlastně ty dny nejsou jiné, ale naše vědomí je tak vnímá. Jako lidé jsme totiž zajatci příběhů - událostí, které mají začátek a konec- a to i kdybychom si jej měli sami vymyslet. Potřebujeme si prostě své zkušenosti uzavřít do nějakých celků.
Na vedení kampaně může mít tahle lidská schopnost špatný vliv. Kdykoli je totiž ve vaší kampani nějaké podobné "přerušení" má vnímání podporovatelů tendenci událost pro sebe v duchu uzavřít. Pravda, naštěstí ne vždy, ne u všech, ale týdenní cykly ani různé volné dny nenechávají kampaň netknutou. Vždycky se potom zdá poněkud vzdálenější.
Na druhou stranu lze stejného efektu využít i ve prospěch kampaně. Pokud se vám podaří začátkem nového pracovního týdne představit svou kampaň - tutéž kampaň,která běžela už předchozí týden - v trochu jiném světle, máte velkou šanci zaujmout své fanoušky znovu a třeba i více než poprvé.
Ano, opravdu je rozdíl jestli Novinku nebo post na facebooku publikujete v pondělí (případně v jiný den následující po volnu) nebo třeba v pátek, ale zpravidla kampaně nebývají tak dlouhé aby si to sám autor mohl ověřit dostatečně.
Dokonce můžete i pracovat s očekáváním a trochu napovědět, co mají vaši podporovatelé očekávat příště. Očekávání dobrých věcí je samo o sobě příjemné a pomáhá k dobrému přijímání kampaně.
Právě díky tomu se může skupina vašich podporovatelů rozrůstat. To je tajemství seriálů, ale také střední části kampaně. K němu se váže ono rčení:
Každé pondělí je malý start.
Síla středu
Nejprve musím přiznat jednu věc: Následující graf věkového rozvrstvení podporovatelů je opravdu sestavený podle statistiky crowdfundingového serveru. Nebyl to ale Startovač. My totiž statistiku o věku přispěvatelů nevedeme a nemáme ani žádný vlastní výzkum. Díváte se na data serveru Crowdcube.
Crowdcube je platforma na equity crowdfunding a proto se budou data pravděpodobně trochu lišit od platforem jako je Startovač. Schází také kategorie do 18 let, což je zde pochopitelné. Pořadí a přibližná velikost podílů na celkové vybrané částce budou ale podobné.
Největší potenciál vybrat největší množství peněz a tedy i realizovat opravdu velký projekt máte tehdy, když oslovujete velkou část lidí mezi 29 až 48 lety.
Tohle je totiž produktivní věk, doba, kdy lidé nejvíce vydělávají i utrácejí.
Projekty zaměřené na starší i naopak na mladší podporovatele mají výrazně nižší šance vybrat částky dosahující statisíců nebo milionů.
Z určitého pohledu to většině lidí zase tak úplně nevadí. Studenti stejně zpravidla začínají s crowdfundingem spíše pokusně a šanci vybrat dobře připraveným projektem několik desítek tisíc, třeba i jen mezi svými vrstevníky, stále mají. Těžké časy jim nastanou až když míří příliš vysoko.
Projekty, které si berou za svou cílovou skupinu důchodce, jsou zase velmi vzácné. Možná je to tím, že u nich autoři celkem správně předpokládají nižší počítačovou zdatnost. Dá se ale hádat, že se časem tato hranice posune vzhůru.
Co z toho tedy vyplývá pro vás - autory projektů pokud svou cílovou skupinu najdete v měně atraktivním věkovém rozsahu? Těžko asi změníte cíl svého projektu, prostě něco udělat chcete a hledáte způsob pro realizaci. Můžete ale změnit způsob prezentace tak aby oslovil širší věkové spektrum lidí.
Je pro nás samozřejmé, že když je projekt určený dětem, neočekáváme že jej skutečně zaplatí děti. (Ve skutečnosti se projekty samozřejmě obracejí na jejich rodiče.) Málokoho ale napadne že podobný přístup může být někdy vhodný i při jiných příležitostech.
