🕯️ ZAPOMENUTÉ HLASY

Pětidílná knižní edice české literatury

---

ÚVOD KAMPANĚ (hlavní text)

Existují knihy, které nezmizely proto, že by byly špatné.
Zmizely proto, že přestaly být čteny v celku.

Zůstala jejich jména.
Zůstaly ukázky.
Zůstaly výklady.

Ale samotné texty – čtené v souvislostech a bez školních zkratek – z našeho čtenářského světa téměř zmizely.

Psaly o ženách, které se neptaly.
O světě, kde krutost nebyla výjimkou.
O venkově, který se lámal spolu s lidmi.
O úzkosti dávno předtím, než pro ni vznikla slova.
O lidech, kteří stáli na okraji – a stojí tam dodnes.

Zapomenuté hlasy jsou pětidílná knižní série, která se vrací k výrazným prózám české literatury 19. a počátku 20. století.

Každý svazek nabízí pečlivě vybraný literární obsah a stručný doslov, který pojmenovává ústřední téma knihy a dává čtení základní rámec.

 

---

 

Co projekt garantuje:

– všech pět svazků edice Zapomenuté hlasy vyjde v roce 2026 jako e-knihy ve formátu ePub
– první díl (Ženy, které se neptaly) vyjde zároveň jako tištěná kniha
– rozsah prvního svazku: cca 200+ stran, knižní formát (B6–A5) 
– vydání dalších tištěných svazků bude záviset na zájmu čtenářů a průběhu kampaně

 

---

🔎 JAKÁ VYDÁNÍ JSOU SOUČÁSTÍ PROJEKTU

Zapomenuté hlasy vznikají jako pětidílná edice elektronických knih, která se v průběhu roku 2026 uzavře jako celek.

Tištěná podoba prvního svazku (Ženy, které se neptaly) představuje začátek celé série – fyzický základ, od něhož se další vydávání může odvíjet.

Rozhodnutí o dalších tištěných svazcích bude vycházet z reálného zájmu čtenářů a podporovatelů, nikoli z předem daného plánu.

 

---

📚 STRUKTURA SÉRIE

I. Zapomenuté hlasy: Ženy, které se neptaly

Motto doslovu: Proč se ženy musely naučit mlčet

Božena Benešová, Růžena Svobodová, Teréza Nováková
Texty o každodenním tichu, které bylo naučené, vynucené i zděděné.

---

II. Zapomenuté hlasy: Tvrdý svět

Motto doslovu: Proč nás krutost přitahuje

Šlejhar, Čapek-Chod
Svět bez sentimentu. Bez útěchy. A bez jednoduchých viníků.

---

III. Zapomenuté hlasy: Když se venkov láme

Motto doslovu: Co zůstává, když se svět rozpadá

Nováková, Klostermann, Holeček
Rozpad řádů, krajiny i lidské důstojnosti – pomalu, nevyhnutelně.

---

IV. Zapomenuté hlasy: Vnitřní temnota

Motto doslovu: Úzkost není moderní vynález

Jiří Karásek ze Lvovic
Dekadence, nitro, rozpad identity. Texty, které by dnes vznikaly na terapii – tehdy vznikaly v literatuře.

---

V. Zapomenuté hlasy: Lidé na okraji

Motto doslovu: Kdo jsou lidé na okraji dnes

Stašek, Herrmann
Chudoba, vykořenění, město a hory jako hranice světa.

---

🧭 PROČ TENTO PROJEKT VZNIKÁ

Tato kampaň není jen o vydání jedné knihy.

Je to snaha vytvořit dlouhodobou edici, která vrací do běžného čtení důležité texty české literatury – v podobě, která je čitelná, soudržná a důstojná.

Za projektem stojí redakční a ediční tým nakladatelství eKultura, s důrazem na obsah, jazykovou kvalitu a kultivované grafické zpracování.

---

🔚 ZÁVĚREČNÁ VĚTA KAMPANĚ

Tahle série nevzniká proto, aby zapadla.
Vzniká proto, aby byla znovu čtena.

 

Více o edici: nakladatelstvi.ekultura.eu/zapomenute-hlasy/

 

---

📖 Ukázky Zapomenuté hlasy 

Texty, které nevysvětlují. Texty, které mluví samy.

 

Já vím, že jsem jiná než druhé. Jsem jako nový zločin, na který ještě nenašli zákona. Nevědí, podle čeho mě soudit. Jsem jako spis v registratuře o čemsi novém pojednávající. Není pro mne dosud oddělení. A poněvadž jsem sama, nestojím ještě za jeho utvoření. Skryjou mě za jiný falešný nápis a nikdo se po mne nezeptá! Uvidíte!

…

Já to cítím, že nikomu štěstí nepřinesu, poněvadž se nedovedu podřídit, a nebudu-li smět zůstat osamocena, zahubím i sebe i vše vůkol!

Růžena Svobodová – Zapomenuté hlasy I: Ženy, které se neptaly

 

---

 

Tak děcko zůstalo osamoceno, samo sobě zůstaveno.
A počínalo si, jako by odjakživa matky nemělo.

Všelijak si hrálo, kuťátky se zaujalo a bůhvíco vše.

Ale někdy najednou se zamyslilo, pouštějíc hračku z ruky. Slyšelo temně bijící zvony, zůstávalo pak hluboce a dlouho zamyšleno, všechno ostatní opomíjejíc.

Proč se to zamyslilo?

Nikdo jistě nepostihl záchvěvů dětské dušinky.

A byl-li v ní jen pouhý šerý stín zármutku, měl větší váhu než veškeré úpění dospělých, jejich naučené žalování a planý křik, za nímž se skrývá tolik postranních myšlenek a sobeckých zájmů.

Josef K. Šlejhar – Zapomenuté hlasy II: Tvrdý svět

 

---

 

 Časně ráno vyšli dřevorubci, hluchý les je pojal ve svůj klín. Smrky i listů svých zbavené buky stály jako sloupy chrámové; žádný šelest, žádný šum, ticho jako v hrobě.

Když se den chýlil ke konci, zarázilo je zvláštní, prazvláštní osvětlení lesa. Žírově žlutý svit rozlil se po všech předmětech a příoděl stromy příšerným rouchem.

Vtom se ozval šum, sílící v hukot, pískot a vytí, jako by se vesmír v základech svých bořil.

„Ježíši na nebi! Vichřice!“ zaúpěl stařec.

Utíkali tmou a hrůzou, vpravo i vlevo kácely se stromy s děsným praskotem. Země duněla, kmeny i balvany se řítily dolů.

„Konec světa!“ zvolal starý dřevorubec.

Když se rozednilo, les, který znali, již nebyl. Stromy ležely jako bojovníci padlí na poli bitvy. Polehly hvozdy nebetyčné – více nevstanou.

Karel Klostermann – Zapomenuté hlasy III

 

---

Martin Kučera, za nakladatelstvi.ekultura.eu