Vykročit nebo vyběhnout???
Oběh republiky se špetkou turistiky - bude mi odpuštěno?
I přesto, že se připravuji na oběh republiky, není v mých silách běžet celou vzdálenost a na pár místech to určitě nebude ani to nejchytřejší řešení. My vytrvalostní běžci jsme pyšní na to, jakou vzdálenost jsme schopni pokořit, ale pravda je, že toho taky dost nachodíme. Například do strmých kopců je mnohdy lepší přepnout na režim chůze a pošetřit tak stehna i lýtka na rychlejší seběh, nebo využít tuto příležitost pro doplnění paliva. Jindy to je zase z důvodu nedostatečné fyzické přípravy, nepřízně počasí, nutnosti překontrolovat trasu atd. Jednoduše řečeno, být silný a schopný chodec není vůbec na škodu. Zároveň, až vám bude někdo zase vyprávět o svém ultra závodě, tak si do něj trochu rejpněte a zeptejte se, kolik z té vzdálenosti běžel a kolik ušel.
Jako většina lidí co zbožňují trávit volný čas na čerstvém vzduchu i já mám toulky přírodou moc rád, ne víc nebo míň než běhání, spíše jinak. Při běhání tělo i hlava pracuje na plné obrátky, a když chytíte to ideální tempo, tak to poslední, co chcete je, se zastavit. Uvidíte toho mnohem více a nemusíte si na to vyčlenit celý den, ale občas je to trochu rozmazaný obraz/vzpomínka s pár zaostřenými momenty. Jako chodec/turista svou rychlostí a vzdáleností asi nikoho neohromíte, ale těch příležitostí se zastavit, rozhlédnout, ocenit co je kolem vás, je nespočetně víc. Zároveň ať už se bavíme o houbaření, romantickém čundru nebo jako v mém případě o fotografování nebo filmování, začnete se dívat na svět přírody kolem vás mnohem detailněji a s větší úctou než lidé, co tyhle záběry znají pouze z obrazovky. Vždycky se najde nějaký zajímavý úhel pohledu, strom, mech, potůček nebo překvapení pasoucí se srnky. Jak moje běžecké výlety zažehly jiskru v mém dobrodružném srdci, stejně tak mně naše turistické výlety nadchnuly pro zachycení této krásy okem kamery.
Během Z(a)tracených stezek hodlám využít všech svých dosavadních fyzických chodecko-běžeckých kapacit i filmovacích zkušeností pro vyprávění příběhu o toulání se pohraničím, ale samozřejmě jestli to dotáhnu do cíle, tak se budu pyšnit svým běžeckým rekordem, i když vy už budete vědět, jak se věci mají.
Jelikož jsme si posledně řekli, co jsou „Ztracené stezky“, tak příští kapitola bude patřit „Zatraceným stezkám"... tak brzy opět na slyšenou/viděnou a velké díky všem, co mě svým zájmem o tento projekt neúnávně ženou vpřed.
Jirka over and out…