Startovač - financování projektů

Z(a)tracené Stezky - 4K - crowfunding kampaň

Novinky - Z(a)tracené Stezky - 4K

Rekordní filmový příběh o oběhu republiky → 50 Maratonů za 50 dní a kousek. Sandálové dobrodružství o hledání kouzla "ZROZENI K BĚHU".

Film & Video
Možná jsme prohráli bitvu, ale válku ještě neskončila. Běžíme dál. Poslední tečka kampaně... Obrázek

Poslední příspěvek do této crowdfundingové kapitoly…Máme tu další video novinku pro startovač a nový střípek pro pochopení kampaně Z(a)tracené stezky.

„Jaké je naše místo v moderním světě a dilema žití v (ne)přirozeném prostředí?“

 

Nejsem pesimista, ale pravděpodobnost dotažení této kampaně do úspěšného konce je něco, jako srážka s meteoritem… prostě byla by to bomba.

Možná projektům jako tomuhle odzvonila doba, nebo moje pojetí běžeckého dobrodružství v přírodě vás nepřesvědčilo, že tento blázen stojí za pár stovek korun. Ať už to je jakkoliv, já ničeho nelituji. Díky tomuto projektu mám lepší ponětí o práci s filmovou technikou. Záběry mého courání po lesích mi umožnily odhalit malé nedostatky v technice běhu. Poznal jsem spoustu nových přátel, kteří mě popoháněli vpřed i nabídli svoji pomoc, ať už uspějeme či nikoliv atd. Jinak řečeno, stejně jako tenkrát, když jsme poprvé organizovali náš trailový K2K závod, prodělali jsme trochu peněz a času, ale ty zkušenosti a kontakty, tak z těch těžíme dodnes.

 

A co se chystá dál?

Náš projekt se stěhuje zpět na svoje webové stránky www.obehrepubliky.com Moje fyzická příprava nabírá na obrátkách (točím 150km/týdně) a věci konečně začínají zapadat do sebe, ať už se bavíme o vybavení, logistice, organizaci doprovodného teamu atd. Nějaké to filmové vybavení taky bude, i když si o letecké podpoře a super ostrém obraze necháme pouze zdát. Tu premiéru filmu rozhodně uskutečníme podle původních plánů, i když to bude více o příběhu jednoho běžce a méně o makro záběrech králičích bobků či zpomaleném letu lesních dravců… hlavně ty bobky mě mrzí :)

Díky všem za vaši víru v tento projekt a budu se na vás těšit, ať už se potkáme na Z(a)tracených stezkách, internetu, nebo v promítacím sále při premiéře první kapitoly našeho života na plný pecky.

Jirka over and out…

 

P.S. Pro trochu motivace a inspirace - doporučuji sledovat příběh kamaráda Vojty, co mi trochu prošlápne cestu. Začíná 4. dubna u Břeclavi a 16. chce být za Aší, takže proběhne celou signálku podél hranic s Rakouskem a Německem (www.signalka.cz). Na rozdíl ode mne bude spát v hotel/motelech a chce denně urazit kolem 50km, což ve věku 50+ let je pořádné sousto. Myslím, že jeho plán je mnohem realističnější, pro ty z vás, co nechtějí obětovat vše pro trochu dobrodružství a shánět podpurný team. Moc se těším na fotky z jeho putování a snad i nějaké tipy pro to, jak neuvíznout v Šumavských lesích (i když my tam dorazíme nejdříve na konci Května).

 

"Ať to běží Vojto!!!"

Děkuji za veškerou Tvoji pomoc, inspiraci i motivaci a těším se, až si sedneme a bude moci nad džbáném chlazeného tekutého chleba porovnat naše zážitky. 

Když se něco nedaří, tak se to ser(v)e všechno aneb chvilky, kdy vzdálenost do cíle je nekonečná a v hlavě řádí temná síla. Pane Bože... ZATraCEné  SteZkY!!! Obrázek

Co by byl život bez těch těžkých chvilek?

ZATRACENÉ STEZKY - nikdo je nechce, ale všichni je potřebujeme pro udržení životní rovnováhy. Když je člověk na dně, je těžké se radovat, mít dobrý pocit, ale jednou se tomu zasměje anebo mu to umožní dosáhnout v budoucnu vyšších cílů, a tak to přesně funguje. Dnešní doba nás čím dál více žene směrem pohodlí a bezpečí a to má svoje opodstatnění. Bohužel nás to zároveň oddaluje od dobrodružství, vzrušení, riskovaní apod. Jinak řečeno, občas není na škodu sáhnout si na dno, vydat se po neprošláplé cestě, a když to klapne, objevíte nezkažený kus přírody, ale pokud se spálíte, tak se cesta změní v ZATRACENOU STEZKU

Už nežijeme v pravěku, trest za šlápnutí vedle a přecenění našich schopností bude málokdy mít tragické následky a je tedy těžké vědět, kde jsou naše hranice, když je čas od času neotestujeme. Jak říkál Homer Simpson "kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí", ale co by to bylo za život bez chyb, navždy uvězněni v otázkách "co kdyby?" 

ZATRACENÉ STEZKY vám nezlepší osobní maximum, ale umožní vám lépe poznat svoji stinnou stránku a naučí vás, jak se s ní vypořádat, a to je podstatná lekce pro nejen sportovní život. Na oběhu pár takových stezek určitě potkám a sám jsem zvědavý, kam mě to opět posune, jestli jsem tak odhodlaný, jak si o sobě myslím, nebo zda-li se nechám snadno srazit na kolena... naštěstí kotouly i plazení mi jde celkem dobře i když maraton po čtyřech bych asi nedal :)

Díky všem za podporu, těžko říct, jak si vedeme, nikdy jsem crowdfunding nezkoušel a dost možná to vedu úplně špatně. Nechci, aby to byla nuda, ale zároveň by to mělo mít nějaký hlubší význam, než jenom "Jirka se potřebuje proběhnout v lese, sledujte ho a prachy sem".

Zároveň mně z pozice trenéra běhu a pohybových dovedností zajímá, zda-li se lidi v dnešní době dokážou nadchnout pro takovéto čisté dobrodružství (člověk, běh, příroda, kroky do neznáma), nebo jestli se už dokážeme pouze identifikovat s komedií (a la poběžím nahoře bez, pozpátku s ledničkou na zádech a kolem světa) a nebo zda-li jsme už totálně závislí na technologii (pokud to nebliká a nevrčí pod zadkem, tak to bude nuda).  

Jedeme dál, co jsem začal hodlám dokončit. Dal jsem svůj slib sponzorům i mediálnímu partnerovi behej.com (bude moje toulání aktivně sledovat), že vyběhnu, ať už třeba prší trakaře! A já své slovo držím. 

 

ZATRACENÉ STEZKY MĚ UČÍ SE NEVZDÁVAT.

FŇUKAT MOHU, AŽ MI BUDE 150 LET.

JIRKA OVER AND OUT...

 

 

Oběh republiky se špetkou turistiky - bude mi odpuštěno? Vykročit nebo vyběhnout??? Obrázek

I přesto, že se připravuji na oběh republiky, není v mých silách běžet celou vzdálenost a na pár místech to určitě nebude ani to nejchytřejší řešení. My vytrvalostní běžci jsme pyšní na to, jakou vzdálenost jsme schopni pokořit, ale pravda je, že toho taky dost nachodíme. Například do strmých kopců je mnohdy lepší přepnout na režim chůze a pošetřit tak stehna i lýtka na rychlejší seběh, nebo využít tuto příležitost pro doplnění paliva. Jindy to je zase z důvodu nedostatečné fyzické přípravy, nepřízně počasí, nutnosti překontrolovat trasu atd. Jednoduše řečeno, být silný a schopný chodec není vůbec na škodu. Zároveň, až vám bude někdo zase vyprávět o svém ultra závodě, tak si do něj trochu rejpněte a zeptejte se, kolik z té vzdálenosti běžel a kolik ušel.

Jako většina lidí co zbožňují trávit volný čas na čerstvém vzduchu i já mám toulky přírodou moc rád, ne víc nebo míň než běhání, spíše jinak. Při běhání tělo i hlava pracuje na plné obrátky, a když chytíte to ideální tempo, tak to poslední, co chcete je, se zastavit. Uvidíte toho mnohem více a nemusíte si na to vyčlenit celý den, ale občas je to trochu rozmazaný obraz/vzpomínka s pár zaostřenými momenty. Jako chodec/turista svou rychlostí a vzdáleností asi nikoho neohromíte, ale těch příležitostí se zastavit, rozhlédnout, ocenit co je kolem vás, je nespočetně víc. Zároveň ať už se bavíme o houbaření, romantickém čundru nebo jako v mém případě o fotografování nebo filmování, začnete se dívat na svět přírody kolem vás mnohem detailněji a s větší úctou než lidé, co tyhle záběry znají pouze z obrazovky. Vždycky se najde nějaký zajímavý úhel pohledu, strom, mech, potůček nebo překvapení pasoucí se srnky. Jak moje běžecké výlety zažehly jiskru v mém dobrodružném srdci, stejně tak mně naše turistické výlety nadchnuly pro zachycení této krásy okem kamery.

Během Z(a)tracených stezek hodlám využít všech svých dosavadních fyzických chodecko-běžeckých kapacit i filmovacích zkušeností pro vyprávění příběhu o toulání se pohraničím, ale samozřejmě jestli to dotáhnu do cíle, tak se budu pyšnit svým běžeckým rekordem, i když vy už budete vědět, jak se věci mají.

Jelikož jsme si posledně řekli, co jsou „Ztracené stezky“, tak příští kapitola bude patřit „Zatraceným stezkám"... tak brzy opět na slyšenou/viděnou a velké díky všem, co mě svým zájmem o tento projekt neúnávně ženou vpřed.

Jirka over and out…