V autobiografii VRTULNÍK samozřejmě hodně píšu i o J.A.R. a úryvek jedné z takových pasáží si teď můžeš přečíst.
Po ukázce popisující vznik televizní show Runway Party dávám ven další ukázku z knihy, pasáž, ve který popisuju jak jsme s J.A.R. v roce 1994 natáčeli ve studio Sono album Mydli to! A přikládám k tomu i ilustrační video - kniha bude plná bonusovejch materiálů, ke kterejm se dostaneš přes QR kódy.
Tady je slíbená druhá ukázka z knihy:
Toho času jsme už ve studiu Sono natáčeli album Mydli to!, kterého se jako basák zúčastnil elitní basový slovenský hráč Marta Minárik, který jako málo kdo u nás ovládá styl hraní (na ní) à la slap, a svým novým fárem jsem ho právě vezl na kšeft. Naše koncerty té doby se pomalu začaly stávat událostí, neb jsme začali hrát s živou kapelou. Časy audio kazet, či DATek, které ovládal Mireček Chyška, končily. Než se ovšem koncerty staly vyhledávaným eventem v klubu Rock Café, zkoušelo se to po klubech mimopražských.
Z natáčení Mydli to! mám pár vzpomínek a všechny jsou výživné. Tak prvně jsme u toho fakt všichni lili. Na VHS kazetě V deseti letí desetiletím z roku 1999 nebo doupravené reedici J.A.R. Show z roku 2009 je to zdokumentováno. Chlast a tráva, talent dává!... Jasně, i bere, ale o tom později.
K zapamatování stálo natáčení hitu Studna spolu s Otíkem v improvizované kukani s dekami za zády, až skorem kolem hlavy, kdy se naprosto zhulení hádáme, kdo z nás neumí psát a kdo neumí číst.
Pak to bylo natáčení pecky Bitch Boží dle předlohy zcestného songu vykonstruované skupiny Mimikry ze seriálu 30 případů majora Zemana, jehož se zúčastnili naši první velcí hosté Robert Kodym z Lucie a Lou Fanánek Hagen ze Tří sester, které skončilo rozbitím huby pana Fanánka, který se nepohodl s Klempířem, v té době drsným to podnikatelem s Čečenci, jehož příruční zavazadlo bylo diplomatickým kufříkem s bouchačkou uvnitř. Po jeho nuzáckém období, kdy jsem Otu poznal, to byla fakt velká změna. Ono jich ale během času mělo přijít víc.
Naprostým vrcholem bylo ovšem povolání si do studia dvojice (už tehdy) ukrajinských kurviček, pracujících pro legendární Hanka servis, které jsme samozřejmě nejdřív někde pod pultem přefikli…
Nebo ony nás? Teď nevim. A pak jsme je poprosili, jestli by nám na desku něco namluvily. Jedna měla říct: „Jéé pardón!“, což se dochovalo a v úvodním songu SLUŠNOST zmiňované desky opravdu zaznělo. A ta druhá... po hraní si s buřtem... zcela věrohodně zahlásila: „S buřtem bych si pohrála!“. Věta měla zaznít v písni Máme jehly v žíle, která ovšem bohužel prý nepřežila požár ve studiu Sony, kdy Romek přišel o všechny připravené samply.
Tohle (pozn: video nahoře) jediné nám z mé pecky zbylo. Jo! Hráli jsme dost tvrdě a Mirečka to bavilo a mám dojem, že by ho to takhle bavilo občas i dnes.
Křest alba se konal v novém sále KD Eden, který dodnes smutně a zaneřáděně stojí vedle nákupního centa Eden, naproti stadionu fotbalové Slavie a hnije a hnije. Byl to náš druhý velký křest.
První jsme uhnětli za účasti Pepy Vojtka a Jirky Korna v roce 1992 ve starém Belmondu na Jiřího z Poděbrad, což byla velká improvizační hlína. V Edenu roku 1994 se s námi na jevišti poprvé ofiko představil Dan Bárta, který už pár měsíců předtím jakoby ledabyle hostoval při šílených improvizačních mejdanech v Rock Café.
Více v knize VRTULNÍK! Ještě ji nemáš objednanou? Objednej si ji v týhle kampani a budeš ji mít ještě před Vánocema.
A já to díky tobě budu moct celý realizovat. Hodně pomůžeš i tak, že budeš odkaz na kampaň sdílet na Facebooku a dalších sítích, posílat přes WhatsApp, mailovat, Telegramovat, nebo třeba řekneš o kampani kámošům v knajpě.
Děkuju vám všem, kdo kampaň podporujete!
Váš Vrtulník Michael V.
