Volba lidskosti Knihy

Děkuji tímto za všechny autory knihy všem, kteří se rozhodli tento Projekt podpořit.

D Ě K U J E M E !

Jak asi víte, pokud se nedoáhne částky 20 tisíc Kč, budou všechny peníze vráceny zpět přímo těm, kdo Projekt podpořili. A protože se nakonec podařilo tuto knihu již – i bez podpory Startovače – přece jen vytisknout, můžeme stejné ceny jako zde (tedy nižší než v běžné distribuci) poskytnou i přímo, mimo tento Startovač.

Prosím tedy tímto všechny sponzory / startéry, aby se již nyní ozvali přímo na mail casodej@seznam.cz. Díky!
____________________________________________________________________________

Kniha, která je dialogem 4 autorů (tedy jde o kvadrilog), je čerstvou aktuální reflexí doby, reaguje v mnoha překrývajících se replikách na aktuální otázky, zamýšlí se skrze racionální vzdělaní a široký univerzální přehled čtyř autorů nad tím, kam jako celá společnost směřujeme. Původní záměr byl jasný: najít optimismus ve směru k budoucnosti, protože ten se často ztrácí.

* * *

Přesně 9. července 2014, tedy na začátku právě minulých prázdnin, napsal v Praze překladatel a student Sebastian Chum první ze 39 částí kvadrilogu (tj. rozhovoru 4 autorů), v němž reflektuje realitu. Jasně a bez příkras. A hlavně očekávání, co nás všechny – opravdu bez výjimky – v budoucnosti čeká. A stejně tak i další spoluautoři, zkušená historička Veronika Sušová Salminen z finského Kempele, vystudovaný fyzik Michal Rusek a antropolog Radomil Hradil doplňují tuto reflexi o další úhly pohledu.

Jako drobnou perličku lze uvést, že do knihy přispěl mj. i pan Martin Mrskoš z Brna (nakladatelství Horus) nebo básník a sociolog Marek Řezanka z Prahy.

V tomto okamžiku je kniha Volba lidskosti před dokončením, probíhají korektury a hledá se tiskárna.

Obálka je hotová, co na ni říkáte?

 

 

 

Anotace od Ivana Hoffmana:

Nejste-li rozhodnuti, zda právě tento projekt podpořit, přečtěte si, co o Volbě lidskosti napsal Ivan Hoffman (* 27. listopadu 1952, Martin, Československo – bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K, nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor, více o něm ZDE nebo ZDE):

 

 

Pokud obrázek není čitelný, tady je přepis jeho stručné anotace:

„Každý, kdo nemyslí jen na to, jak se zařídit ve světě, jaký je, ale také přemýšlí, jak tento svět učinit lepším místem k životu, trpí (je-li soudný) pocitem marnosti. Když se ovšem tato marnost provozuje ve společenství spřízněných duší, rázem se ukazuje naděje, že se svět tímto lepším místem stane!

Mým problémem je, že jako člověk, který stále musí něco psát, nemám čas číst. Pokud ale člověk nečte, nedoví se, že není sám, kdo přemýšlí, jak by šlo učinit svět lidštějším.

Jak jsem měl příležitost nahlížet do internetové komunikace, v níž se rodila tato papírová kniha, tušil jsem, že mne zas jednou čeká dobrodružství četby:

Putování tím lepším světem paralelně plynoucím vedle toho, který nestačí.

Ivan Hoffman, 1. října 2014, Kostelany“

 

A ještě jeden názor:

Jiří (Praha, 18. 10. 2014):  Kniha Volba lidskosti na mě působí dobře; líbí se mi, že je polemická, dynamická, plná rozmanitých názorů; řada informací byla pro mne neznámá. Jako celek je inspirativní. Připomněla mi atmosféru 60. let, kdy se hodně debatovalo a polemizovalo. Netuším, jak se bude Volba lidskosti líbit veřejnosti, zda čekali něco konkrétnějšího; pokud to bude kategorie čtenáře, jako jsem já, tak ji přijmou se zájmem. Mne baví přemýšlet o současnosti i budoucnosti naší civilizace a předpokládám, že podobní čtenáři budou číst tento druh literatury: zvídaví lidé hledající inspiraci a výrazné názory, nemusí to být nutně jenom studenti společenských věd, ale každý, kdo se zamýšlí nad společností, ve které žijeme, nad dnešní dobou a ptá se, co bude dál.

 

O čem je kniha volba lidskosti?

Obsah
Předmluva    7
Mezi mnoha útesy, za šera    9
    Skromný cíl: kritické promýšlení současnosti    14    
    Podstata změny    20
    Odkouzlení světa a všední zázrak    24
    Comfort zone    30
Možná svítání    36
    Role přírody a hlubinná ekologie    43
    Inkluzivní humanismus    45
    Otázka společenské změny    49
    Informační válka a manipulace    55
    Základní kameny systému    59
Tušení pevniny    65
    Povaha kapitalismu a jeho alternativa    67
    Ideály jako maska    73
    Co tušíme o budoucnosti    76
    Jak přemýšlet nad lepším zítřkem    77
    Přiblížení základních sil současnosti    78
    Směřujeme k techno-fašismu?    84
Bezvýchodná situace?    88
    Konkrétní rozlišování    94
    Co s budoucností?    99
    Solidarita, bratrství, láska    103
Krajina    109
    Lidské zvíře – Zóon politikon    115
    Apolitická ideologie    116
    Paralely a alternativy    116
    Kolik máme času?    117
    Technologie, komunikace, vztah k přírodě a chápání práce    118
    Individualizace a osamělost    123
    Bojujme proti asymetrii    133
    Lidská práce    135
    Piedestal lidskosti    137
    Realita skutečná a virtuální    138
    Pomáhat může skutečně každý    142
Poznámky    150
O autorech a doporučené info-zdroje    156

A místo toho, abychom dále popisovali, o čem kniha je, bude lépe, když se sami podíváte na fragment knihy a sami se tak rozhodnete, zda si tento Projekt vaši podporu zaslouží, nebo ne. PDF najdete zde:

http://www.casodej.cz/volba.pdf

 

Co dostanete za sponzoring?

Tím, že přispějete na vydání knihy (150 korun) si zajistíte, že vám tuto papírovou fyzickou knihu zašleme ještě před Vánocemi 2014.

Pokud je vám projekt blízký a chcete je podpořit a nadbytkem peněz právě neoplýváte :-), je zde i možnost sponzoringu od 100 korun s odměnou zaslání e-publikace (ve formátu PDF, možná i v jiné verzi).

A pokud naopak penězi oplýváte, nachystáme pro vás 16 exkluzivních knížek podepsaných všemi autory (snad se nám podaří obdržet i podpis od Veroniky z Finska).

V odměnách za příspěvek se pak dozvíte více o dalších odměnách.

 

Proč je Volba lidskosti na Startovači

Kniha je před dokončením, bude moci jít brzy do tiskárny. Autoři věnovali čas prázdnin místo zábavě práci a nyní jde o to, zda tato práce najde alespoň malé ocenění. Navíc tiskárna zadarmo knihu nevytiskne…

 

 

Tým autorů si tímto dovoluje požádat o příspěvek na vydání, protože jinak by mohl vyjít jen zcela minimální počet výtisků (okolo 600 ks) a nezbyly by tak potřebné zdroje na pokračování. O odměně pro autory nemluvě. A to by byla jistě škoda. Na vydání knihy bylo a stále ještě je (ach, ty korektury!) hromada práce, jen návrh obálky zabral mnoho hodin. Podobně i sazba.

Pokud se podaří vybrat 20 tisíc korun, bude moci kniha vyjít ve vyšším nákladu (1500 ks místo 500-600 ks) a bude možné alespoň zpětně z jejího prodeje refinacovat náklady na vydání. Navíc bude moci být levnější a bude tak cenově dostupnější pro širší okruh čtenářů.

A pokud se podaří vybrat přes 25 tisíc korun, bude možné zajisti alespoň základní propagaci a reklamu, třeba v Knižních novinkách. A to je potřeba.

 

Možná vás zaujme následující pasáž, kterou napsal Sebastian Chum:

>>Dovolte mi citovat ukázku toho, v čem žijeme a co si snad ještě ani nedokážeme plně uvědomit:

Před klíčovými volbami v roce 2004 z Bílého domu uniklo legendární vyjádření jednoho z prezidentových poradců, když mluvil s novinářem Ronem Suskindem:

Poradce: Vy jste jeden z těch lidí, které vnímáme jako členy „reality-based community“. To znamená, že si myslíte, že řešení situací lze hledat moudrým studiem poznatelné reality.

Suskind pokývá hlavou a zamumlá něco o principech osvícenství a empiricismu, ale poradce ho nenechá domluvit a rovnou pokračuje:

Takhle už ale svět nefunguje. Teď jsme impérium a kdykoliv něco uděláme, vytváříme tím vlastní realitu. A zatímco vy tuhle realitu moudře studujete, my už jsme dávno vytvořili několik dalších. Ty samozřejmě můžete studovat také, ale takhle to prostě zůstane. My jsme aktéři historie a vy, vy všichni, jenom studujete, co jsme my vykonali.

Toto je podle mě situace, ve které se nacházíme. Myslím, že jedinou možností je pokusit se...<<

 

A to je vše. Nechceme používat různé marketingové finty.

Nechceme tvrdit, že bez vašich peněz kniha vůbec nevyjde. Nebyla by to pravda.

Přesto věříme, že vás tento náš Projekt Volba lidskosti (rozhovor ve 4 lidech) zaujme a že se rozhodnete, že si tým autorů (o nich více dále) právě vaši podporu a tedy i finanční ocenění zaslouží.

Věříme, že stejně jako autoři Volby lidskosti i vy tušíte, že naše budoucnost si hlubší a řádnou diskusi prostě nejen zaslouží, ale dokonce je i nezbytně nutná.Takže nejde jen o myšlenky v této knize, jde o mnohem víc. Jde o to, zda tato kniha, která je právě teď na Startovači, odstartuje tolik potřebnou diskusi v médiích.

 

A právě o to jde, právě toto nyní záleží i na vás.

 

A závěrem dovolte přece jen další dvě ukázky:

Veronika (sobota, 7. září 2014, Kempele): Zdá se, že jsme se nyní sešli ve společné představě o tom, jaká by společnost měla být, aby se posunula blíž k něčemu smysluplnějšímu a udržitelnějšímu. Sdílení, solidarita, respekt, rovnováha – to jsou základní motivy nás všech. Vrátili jsme se částečně na začátek, kde jsme mluvili o tom, že základním problémem dneška je způsob, jakým jsou nastaveny mezilidské vztahy v současné společnosti a dále to, jak je nastavený vztah společnosti k přírodě nebo přirozenému prostředí člověka.

Nebudu se s Radomilem přít o to, zda je podstata člověka božská či nikoli. Je to názor, který respektuji, a moje osobní filosofie mi nedovoluje rozporovat otázky víry jiného člověka. Jen dodám, že právě to, že se člověk vyloučil z přírody a postavil se na piedestal svojí výlučnosti, je jeden z hlavních důvodů, proč se k přírodě chová tak, jak se chová – proč jde nyní o panství nad přírodou jako paradigma dneška. Proto víc souzním s tím, co píše Sebastian – jde o to přiznat si, že s živými bytosti sdílíme mnohé a není to ostuda ani urážka. To vůbec nepopírá výjimečné vlastnosti člověka i jako „zvířete“. Zvíře by tu mělo sloužit jako symbol zakotvenosti v přírodě. V některých společnostech to ostatně byla příroda, kde lidé nacházeli posvátnost, což bylo vyjádřením přesně opačného vztahu, než mají moderní společnosti v rámci paradigmatu panství člověka nad přírodou.

Vrátím se ještě k otázce práce. Zmínila jsem ji, protože dnes je její pozice nepochybně základem celého současného systému. Zároveň je práce něco, co nás všechny individuálně definuje, je součást naší identity i našeho myšlenkového světa. A konečně práce definuje i náš sociální stav. Práce ale ovlivňuje i kvalitu života – nemyslím jen výši výdělku, ale především vnitřně – to, zda jsme spokojení a šťastní, zda má náš život nějaký smysl či naopak, atd. Redukovat takovou část života člověka jen na otázku výdělku je spíše projevem „barbarství“ než „civilizovanosti“.

Práce může zotročovat, pokud je pouze otázkou výdělku, obchodní výměnou životního času jednotlivce za peníze případně za konzumování zboží. Někde teze o otroctví platí doslova, jinde jenom obrazně. Kapitalismus učinil z pracovní síly zboží na trhu. Neoliberalismus dnes lidem říká, že si musí volit práci podle potřeb trhu – nestuduj něco, co trh nechce, ale naopak to, co trh chce (sice ti nikdo nezaručí, že trh to bude chtít i za deset let, ale nevadí). Toto je otázka snahy vnutit či socializovat jednotlivce do systému tak, aby se definoval vnitřně do souladu s tímto systémem a tím se mu plně podřídil i jako jedinec. Jinak řečeno, potřebnost jednotlivce je definována prací tržně a není otázkou talentu, přirozených inklinací a svobody, ale trhu a jeho zájmů. Přitom se ale mluví o moderní západní společnosti jako o společnosti svobody, jako o společnosti, která ctí jednotlivce. Toto je nejen silný paradox, ale hlavně pokrytectví.

Proto si myslím, že práce a její chápání může být klíčem ke změně. Práce bude vždycky spojena s užitkem. O tom není pochyb, protože všichni musíme jíst, bydlet, být v teple, oblékat se atp. Užitek a zisk ale nejsou totéž a ekonomická dimenze je jen jednou z dimenzí. Emancipace skrze práci se mi zdá jako možnost pro budoucnost i jako průsečík kolektivního a individuálního.

Nelze nesouhlasit s tím, že cestou ke změně je rozsáhlá změna paradigmatu, a tím změna v myšlení, vědy a chápání světa v celé řadě rovin. Jenže s tím souvisí i otázka funkčnosti – tedy toho, aby změny fungovaly a poskytly společnosti dobrý život bez konfliktu, polarizace a nedostatku. Jinak řečeno, změna by měla být organická a nikoliv experimentální. Ta by mohla vést ke katastrofě, protože změna se tak stává zase otázkou nadvlády a kontroly (a limitů lidského vědění).

Základním paradigmatem moderní společnosti je mimo jiné představa lidské kontroly nad světem a společností. Většina expertů a politiků mluví o změně – k lepšímu samozřejmě – a definuje kroky, jak ke změně A dospět kroky 1, 2, 3, 4 a pomocí metod I a II. Toto je iluze o lidské kontrole nad dějinami. Vlastní dějiny nebo minulost (to, co bylo), o které mluví Michal, není nic jiného než různě individualizovaná reflexe. Představme si, že by tato vznikající knížka byla jednou, v nějaké budoucnosti, opravdu pramenem pro poznání dneška – už nyní víme, že by o dnešku neřekla všechno a že by to byla jen určitá reflexe z našeho pohledu. Nemluvila by o tisíci dalších a odlišných věcech a názorech dneška.

Sebastian se dotkl tématu, které bych nazvala „disent“, když mluvil o tom, že Internet je na rozdíl od televize nebo rádia a dalších médium, které můžeme všichni nějak a velmi různě (re)formovat. Proto také dnešní elity dbají na to, aby nad ním byla stanovená určitá kontrola, což by zaručovalo jejich nadvládu nad systémem. Dobře tuší, že Internet díky svým vlastnostem znamená výzvu a ohrožení. Budoucnost v tomto ohledu uvidí zřejmě ještě intenzivnější zápas o svobodu Internetu a o směřování všech s ním spojených technologií, včetně mobilní komunikace (viz moje teze o technofašismu, s. 84). Jakákoliv změna ale musí probíhat především v sociální realitě – nesmí se stát něčím veskrze virtuálním. Internet je jako médium velmi dobrý nástroj odcizení a kontroly čí vytváření falešných „realit“.
Západní společnost toleruje disent jenom do určité míry a často jako nástroj vlastní legitimizace hegemonních názorů. Vždycky je tu ale kulturní hegemonie v podobě mainstreamu a akceptovatelných názorů a potom svět či spíš podzemí neakceptovatelných názorů, které překračují zavedené, často i legální hranice. To znamená, že takové názory jsou kriminalizovány, ale přesto existují. A často se nakonec řada z nich prosadí. Testování a posouvání hranic je součástí společenské změny. Dám dva různé příklady:

Před 50 lety byla homosexualita nemoc a zločin, dnes neplatí ani jedno. Před 200 lety bych se tohoto dialogu nemohla účastnit, protože postavení ženy se neslučovalo s disputací, společenskou reflexí a nebo vědou. Dnes to není pravda. Ale před 50 lety homosexuálové žili svoje životy „in the closet“, mimo zraky státu a společnosti, a i před 200 lety bych mohla být účastníkem diskuze pod mužským pseudonymem. To znamená, že to, co píše Sebastian o internetovém disentu, může představovat budoucnost. Otázka ale je, zda bude systémová nebo mimosystémová. Každopádně jsem čím dál tím víc přesvědčená o tom, že cestou či odpovědí tu může být spontánní změna zdola či grassroots hnutí, než aby šlo o programovanou, expertní změnu shora v rámci systému. Spíš než definovat program alternativ je, myslím, důležité kriticky pozorovat a snažit se být aktivní součástí společnosti a sdílet myšlenky a nápady s ostatními.

 

* * *

A dále – schema, jak funguje mediální manipulace:

 

Vznáším zde vážné obvinění, že ti, kdo jsou dnes politicko-ekonomičtí vítězové (jejich jména pochopitelně neznáme), hrubě manipulují a zkreslují diskusi o budoucnosti hned ve třech samostatných rovinách:

1)    Nejprve jde již o samotný popis situace, tedy o to, co je dnes špatně. Často slyšíme např. tvrzení, že vše je na nejlepší možné cestě, že společenský systém už lepší být ani nemůže a že si máme vážit toho, že jsme na tom lépe, než před 100 nebo 200 lety. Nebo jsme ubezpečováni, že jsme se již ocitli na konci dějin a tedy každé pátrání po lepší společnosti je marné, hloupé a pošetilé. Lidé by si prý hlavně neměli závidět a především musí každý začít s nápravou sám u sebe…

2)    Další úroveň manipulace spočívá ve zpochybnění každého, kdo přemýšlí (podobně jako my zde) o konturách lepší budoucnosti, a může jít přitom až o útoky ad hominem, kdy je člověku vyčítáno, že o budoucnosti přemýšlí např. kvůli své osobní frustraci. Tento argument je docela zajímavý, protože víme, že peníze a moc korumpují a statisticky bude platit, že bohatí lidé se obvykle věnují své úspěšné kariéře a nikoliv „planému“ filosofování o podobě budoucích poleis. Dalším argumentem bývá, že nejvíce zla přišlo na svět právě skrze snahu udělat svět lepší, a proto se prý nemá o lepší svět vůbec usilovat, vývoj se má ponechat anonymnímu tržnímu samovývoji. V praxi jde samozřejmě hlavně o to, aby veřejnost přestala nakukovat vítězům v ekonomicko-politické a následně informační válce „pod pokličky“ a aby zcela vyklidila hřiště, aby tržní hra mohla pokračovat dále již zcela v jejich režii.

3)    A konečně, za třetí, jde až o systémové odmítání všech diskusí o tom, jak by měl budoucí svět vypadat. V „těžkých“ médiích, tedy TV a rozhlase (která jsou jasnými spolupachateli dnešního neutěšeného stavu) například již řadu let zcela absentuje odpovídající diskusní formát, přestože dnes má Česká televize již 5 programů a diváci by si mohli kdykoliv pustit přes Internet i pořad, který by se případně vysílal mezi druhou a pátou hodinou ranní – kdy třeba Déčko/Arte vysílá jen „spící“ obrázky. (Mimochodem, na Slovensku kupodivu dodnes existují diskusní pořady jako Večeře s Havranem a Pod lampou.)

 

O  A U T O R E C H:

 

Mgr. Veronika Sušová-Salminen, Ph.D. (*1976), je komparativní historik. Vystudovala UK v Praze, kráce působila tamtéž a od roku 2010 žije a pracuje jako nezávislý badatel ve Finsku. V poslední době začala také publikovat komentáře, eseje a analýzy v některých českých médiích. Specializuje se na region střední a východní Evropy v 19. a 20. století a zajímá se zvláště o témata politické kultury a politické komunikace a dále o postkoloniální kritiku. Je autorkou více než dvou desítek odborných studií a celé řady esejí a komentářů.

Doporučuje:
• Harvey, David: A Brief History of Neoliberalism, Oxford 2005
• Judt, Tony: Ill Fares the Land, New York-London 2010 (vyšlo česky)
• Klein, Naomi: The Schock Doctrine. The Rise of Disaster Capitalism, New York-London 2007 (vyšlo česky)
• Burke, Peter: Společnost a vědění. Od Gutenberga k Diderotovi, Praha 2007
• Mignolo, Walter, D.: Local Histories/Global Designs. Coloniality, Subaltern Knowledge and Border Thinking, New Jersey 2000
• Young, Robert J. C.: White Mythologies, London-New York 1994
• Arrighi, Giovanni: The Long Twentieth Century. Money, Power and the Origins of our Times, New York-London 2010
• Todorov, Tzvetan: Strach z barbarů. Kulturní rozmanitost, identita a střet civilizací, Praha-Litomyšl 2011
• Dussel, Enrique: Philosophy of Liberation, New York 1985
• Merchant, Carolyn: The Death of Nature, San Francisco 1990

 

Mgr. Michal Rusek (*1965) vystudoval PřF UP v Olomouci obor učitelství M-F. Před Listopadem tiskl s kamarády samizdaty (mj. časopis Konzum), na jaře roku 1989 realizoval tajný happening – nastříkání pomníku Lenina a Stalina u Terezské brány v Olomouci červenou syntetickou barvou. Sametovou revoluci viděl na TV obrazovce, protože v té době „sloužil vlasti“ u Pohraniční stráže. Zde s Jozefem Mihálem (později slovenský ministr za SaS) založil Fórum pohraničníků. V letech 1991 redigoval Časopis přátel duchovních nauk (ČPDN). Založil občanské sdružení Časoděj a vydával časopis Revue Časoděj. Pracoval jako  vrátný v azylovém domě, jako grafik nakladatelství Votobia, Fabula nebo Rubiko nebo píár zaměstnanec rektorátu UP. Po založení Pirátské strany se stal krátce jejím členem, protože velmi pružně a vstřícně reagovala na téma plně transparentního účetnictví politických stran. V posledních letech publikuje na Evropském rozhledu.

Michal Rusek doporučuje:

• McChesney, Robert W.: Problém médií – Jak uvažovat o dnešních médiích (1), (2), (3), (4)
• Václav Bělohradský: Příliš střízlivýma očima II. Demokracie v neoimperiálním věku
• Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá
• Herman Hesse: Hra se skleněnými perlami
• Lao C‘: Tao-te-ťing
• Chálil Džibrán: Prorok
• Noam Chomsky: Disident Západu (Karolinum 2014)
• Oliver Stone: 10 dílů - dokumentární film Americké století očima Olivera Stonea (ke stáhnutí na netu)
• Brian Greene: Elegantní vesmír
• Zygmunt Bauman: Umění života (Academia 2010)

 

Ing. Radomil Hradil (1967), vystudoval zemědělskou vědu na VŠZ (dnes MZLU) Brno, žil a pracoval v biodynamickém zemědělství v Německu, Švýcarsku a Norsku. Od roku 1997 působí jako překladatel, publicista, redaktor a vydavatel. Angažoval se v rozvoji ekologického zemědělství a hnutí přírodních zahrad v ČR, spoluzakládal domov pro mentálně postižené na ekofarmě. Je autorem několika knih, mimo jiné knižního rozhovoru s Táňou Fischerovou na téma společenské změny nebo knižního rozhovoru s Marko Pogačnikem k tématu nového paradigmatu a nové civilizace. Příležitostně přednáší a vede semináře.

Kromě knihy Naomi Kleinové, kterou ve svém výčtu uvádí Veronika, mě oslovily a oslovují především anthroposofií inspirované práce a osobnosti, například ve Švýcarsku žijící a loni zesnulý, ke generaci „osmašedesátníků“ patřící německý pedagog a sociolog Ulrich Rösch, který svého času spolupracoval s Josephem Beuysem nebo Otou Šikem po jeho odchodu do exilu, anebo německý ekonom Stephan Eisenhut, který v loňském roce vystoupil na pražské konferenci k sociální trojčlennosti. Z našich současných autorů si rád přečtu třeba texty Jana Kellera, Erazima Koháka nebo Jakuba Patočky, i když zdaleka ne se vším mohu souhlasit. A obdivuji velké, statečné ženy, jako jsou třeba právě Naomi Klein nebo Vandana Shiva či Arundhati Roy.

 

Sebastian Chum (*1986): V současné době jsem studentem antropologie a živím se jako překladatel. S velkými rozestupy se mi daří vydávat beletristické texty, články a úvahy, jejichž hlavním tématem je člověk a jeho proměňující se svět. Působím jako přednášející v kolektivu /-\ (sdbs), kde se věnuji především rodícím se myšlenkám, identitě člověka, novým pohledům na kulturu a společenským trendům.

K tématu knihy doporučuje:
Machovec, Milan: Smysl lidské existence (Akropolis, Praha 2002)
Fisher, Mark: Kapitalistický realismus (Rybka Publishers, 2010)
Harris, Sam: The Moral Landscape (2010)
Harris, Sam: Waking Up (2014)
Wilkinson, Richard G.: The Spirit Level (2009)
Pinker, Steven: Better Angels of our Nature (2011)
Picketty, Thomas: Capital in the 21st Century (2013)
Morris, Desmond: The Naked Ape (1967)
Hall, Edward T.: Beyond Culture (1976)
Ligotti, Thomas: The Conspiracy against the Human Race: A Contrivance of Horror (2010)
Watts, Alan: The Book on the Taboo Against Knowing Who You Are (1966)
Wilson, Robert Anton: Prometheus Rising (1983)
Emerson, Ralph Waldo: Nature (1836)
Gladwell, Malcolm: The Tipping Point: How Little Things Can Make a Big Difference (2000)
McLuhan, Marshall: Understanding Media: The Extensions of Man (1964)
Maffesoli, Michel: The Time of the Tribes: The Decline of Individualism in Mass Society (1996)
Banks, Iain M.: The Culture Series (1954-2013)
Dick, Philip K.: A Scanner Darkly (1977)
Morrison, Grant: The Invisibles (1994-2000)
Ellis, Warren: Transmetropolitan (1997-2002)
Leigh, Mike: Naked (1993)
Cronenberg, David: Cosmopolis (2012)
Godflesh: Hymns (2001)
Tool: Lateralus (2001)