ShowPark (kapitola 1)
„Nejsme nevěstinec a prostitutky u nás nepracují. Máme erotické taneční centrum.“
Třetí a poslední ukázka z knihy Stripáče a Hampejzy. Přečti si celou první kapitolu a zvaž podporu jejího vydání v týhle kampani.
Vůbec nechápu, jak tenhle podnik může ještě v Praze existovat, ale jsem za něj kurva do píči rád. Miluju to. Jo, přiznávám, zhřešil jsem a ne jednou. Chodim tam pravidelně už přes patnáct let. A vim, co si teď myslíte.
Jo, jsem. Dyk, taky si řikám DirtyDeeen, takže je to víc než jasný. Ale víte co? Můžete mě klidně hulit, stejně jako to dělaj holky v ShowParku. Utratil jsem tam takový prachy, za který mohlo bejt několik bytů a mercedesů, s kterejma bych mohl machrovat jak degeši v base, co vás pak prosí, jestli jim nedáte ubalit. Byty jsem neměl. Mercedesy taky ne. A na účtě žádný miliony. Ale měl jsem něco lepšího – spoustu nezapomenutelnejch vzpomínek, nejen z uznávanýho pražskýho šlapka-marketu. Vždycky si tam rád zajdu, ne, že ne. Možná tam zajdu i dnes. Doufám, že to místo nikdy nezavřou. Občas tim vyhrožujou v médiích, a to by mě fakt mrzelo.
„Nejsme nevěstinec a prostitutky u nás nepracují. Máme erotické taneční centrum,“ řekl tehdy před covidem v rozhovoru Zbyněk Matela, provozovatel klubu v pražskejch Holešovicích. Toho klubu, kterej se měl podle rozhodnutí soudu už dávno vystěhovat z městského objektu. Soud totiž tvrdil, že Praha nemůže podepsat nájemní smlouvu s někým, kdo vede hampejz, haha. To je skvělý.
Podle mě tam ShowPark prostě patří. Kdyby to bylo na mně, což bohužel, nebo možná bohudík, neni, prohlásil bych ho za národní památku a klidně bych ho nechal ozdobit skulpturama od Davida Černýho. Třeba ty jeho kundí odlitky na fasádu, ať se hejbou a vydávaj různý pazvuky.
I kdyby ShowPark vystěhovali, objeví se jinde podobnej podnik. Nebo se holky přesunou na ulici, na priváty. Tak to prostě chodí, ale jak je, do píči, možný, že takovej podnik vůbec funguje v zemi, kde je prostituce technicky vzato ilegální?
No tak jo. Já se v tom teda trochu prohrabu. A doufám, že mi nikdy nezakážou psát. Protože já chci psát pravdu. Opravdovou pravdu a nic než pravdu. Jak se řiká u soudu v americkejch filmech. Chci psát o tom, co si každej stejně myslí,
jen se to bojí říct nahlas.
Self-talk. Moje klasická literární schizofrenie. Tak jo, pojďme se společně podívat zpátky do minulosti na to, jak to vlastně bylo se ŠoustParkem. ŠoustPárek, haha… taky dobrý.
Můj kamarád Pedro, kterýho znáte ze
„To bylo tady, Dane. Tady to poznávám. Jo, to je ono! Tady jsem měl rozlučku se svobodou a přímo odtud jsme pak jeli na mojí svatbu,“ zahulákal.
Nevim, co na to řekla jeho první manželka, ale nadšená asi moc nebyla. Mám tě rád, Pedro. Vždycky se spolu skvěle pobavíme, zasmějeme a někdy i pořádně zakalíme. Měl bych s tebou zase někdy zajet na Kubu šoustat čokolády. Anebo prostě jen zase někdy skočíme do Diabla. Tak řikáme ShowParku, aby to nikdo nepoznal. El Diablo.
V Holešovický tržnici funguje už od roku 1998. Byla to dlouhá cesta, od videokabin s erotickejma filmama a peep shows až k jednomu z nejznámějších pražskejch hampejzů. To všechno pod tichou záštitou primátora Jana Koukala, kterej otevřeně podporoval zřízení zóny prostituce. Snažil se ty holky tehdy vytlačit z ulic. Povedlo se mu to. Poskytnul jim totiž azyl v hale číslo 18. Koukal byl podle mě strašnej borec. Starý dobrý devadesátky. Škoda, že jsem byl jenom malej fakan.
„Byla to doba, na kterou se dnes často a snadno nadává. Ale řada věcí se tehdy dělala rozumně. Za podpory města jsme se začali systematicky starat o narkomany a prostitutkám se dal prostor pro relativně bezpečnou činnost. Nebyla to mediálně populární opatření, ale ve finále na tom vydělala celá společnost. To si dovolím na základě své letité praxe říct naprosto otevřeně,“ vyjádřil se tehdy novinářům psycholog a expert na drogový závislosti PhDr. Ivan Douda.
A já tady s panem Doudou musim fucking souhlasit. Prostituce na sebe váže kriminální chování. Fact.
Protože prostitutky s tim nepřestanou. Nikdy. Vždycky se bude šlapat. Přesunou se na priváty, budou jezdit escorty, postávat na ulici. Nejrizikovější na tom celym sexbyznysu je, když si holka nemůže zavolat o pomoc. Můžou je zneužívat, mlátit, znásilňovat, využívat... a klidně i zabít. Jo, i to se může stát. A problém je, že soukromá sféra zřejmě nikdy nebude schopna reagovat tak rychle jako klub, kterej funguje na základě vlastních, ale tvrdě nastavenejch pravidel.
Stát tim zákazem taky ojebává sám sebe. Místo toho, aby prostituci legalizoval, reguloval a řádně ji zdanil, tak jen utrácí cash z našich daní na její potírání. Úplně zbytečně. Každopádně čas šel dál a správu ShowParku později převzala firma Data Climatizer, která se následně přejmenovala na Data Center. Za ní stáli manažeris Yuval Levy, Idan Moskowich a Mordechai Peretz. Židi, no jo.
Židi vládnou světu. Věděl to Hitler, Hollywood, Karel Gott a teď už to veřejně šíří i Kanye West, a jestli ovládli i ShowPark, tak věřim, že ovládli i ten pražskej erotickej svět. Bože můj, Elohejnu, proč jsem se narodil jako Žid, kterej jenom píše blbý knihy? Asi jsem se narodil nějak špatně, mohl jsem bejt ShowPark boss manažeris jako Yuval, Idan a Mordechai, haha. Tak třeba příště to vyjde.
Anyway, jedeme dál. Následující pražští primátoři, Jan Kasl a po něm Pavel Bém, museli novinářům vysvětlovat, jak je vůbec možný, že město inkasuje prachy z prostituce. Řešení nepřišlo ani v roce 2001, kdy v Show Pí proběhla velká šťára. Na dotazy novinářů tehdy Bém odpovídal, že správci tržnice, což byla do roku 2006 firma Delta Climatizer, nemůžou tak snadno vypovědět smlouvu. Ta byla totiž podepsaná už v roce 1995 a to na neuvěřitelných padesát let. Věřili byste tomu? Na 50 let! Kdo to má? Tu smlouvu bych chtěl vidět.
Po tý rozsáhlý fízlovský akci skončili na policejní stanici nejen prostitutky, pronajímatelé pokojů a další personál, ale i čtrnáct zákazníků. Ještě že mi tehdy bylo teprve třináct a honil jsem si doma šulina, jinak jsem tam mohl bejt taky. A to bych fakt nechtěl. Představte si, že vám uprostřed čísla s Rumunkou vlítne do pokoje zásahovka. Zajímalo by mě, kolik ta sranda dohromady stála. Jakože fakt. Kdyby za ty prachy radši postavili pořádnej státní hampejz, a pak ten cash poslali na charitu, udělali by pro tuhle zemi víc.
Od začátku roku 2013 se město snažilo tržnici provozovat samo. LOL
Tenhle spor mezi ShowParkem a magistrátem trvá už strašně dlouho. Je to celý zamotaný a vlastně tomu nikdo moc nerozumí. Možná i proto to tam ještě nezavřeli. Paradoxní na celý tý situaci je, že město vlastní budovu, ve který ten klub sídlí. A roky z něj inkasovalo prachy, nejdřív přes jinou firmu, která si tržnici pronajímala. Později platil klub nájem přímo Praze. De facto se dá říct, že ten hampejz vlastně provozuje sama Praha. A to prej žijeme v zemi, kde je prostituce nelegální. Vítejte v realitě.
Přitom ještě koncem března 2020 primátor Zdeněk Hřib ujišťoval veřejnost, že podnik dostal příkaz k vystěhování do 72 hodin. Nestalo se vůbec nic. A dámy? V květnu zase v klidu nastoupily do práce.
K uzavření klubu nebyl důvod ani během covidu. Strop. Prej splňovali všechny hygienický opatření: „Všichni v provozovně používají roušky. A zaznamenal jsem také, že slečny používaly štíty. Všem při vstupu do provozovny měříme teplotu, vše se pravidelně dezinfikuje,“ oznámil tehdy pan provozovatel Matela.
No jasně. Já jsem tam během covidu byl, nikdo roušku neměl, někdo neměl ani spodní prádlo, ale to mi nevadilo. Proč taky? Když tam jdete šukat, tak na co štít, že jo?
Část ztrát, co ShowParku vznikly během jeho dvouměsíčního uzavření, jim nakonec pomohl uhradit stát. Díky Bohu! Kdo nebral podporu za covidu, ať zvedne ruku. Nikdo? To jsem si myslel. Všichni si hrábli od Hrabiše, když vyhrabal státní kasu a do toho jsme byli Best in Covid. No ještě aby ne, když na to všichni mrdali. Je dobrý si tyhle věci připomenout.
Vidíte? Všechno je možný. Tohle je Česko. A tak si ShowPark vesele funguje dál. A jak říká pan Matela: „Nejsme nevěstinec a prostitutky u nás nepracují, máme erotické taneční centrum.“
Je to sice veřejný tajemství, ale já vám ho teď prozradím. Prostituce tam probíhá. Hulí se tam péra a šuká se tam o sto šest. Dennodenně. Jo, každej to ví. A já to vím ze všech nejlíp. Snad ho nikdy nezavřou. Od devadesátejch let má hala č. 18 pronájem na třicet let, s opcí na dalších dvacet. Máme rok 2025. Tak uvidíme.
Bylo by dobrý zmínit, že ShowPark neměl jen jednu provozovnu. Jo, kromě ShowPark Marketu v Holešovický tržnici tu bejval ještě ShowPark DaVinci na pražský magistrále, mezi ulicemi Sokolská a Na Bojišti, kousek od Pavláku. Byl jsem tam asi jen čtyři… Jo, asi jen čtyřicetkrát.
To jsem celej já. Já vím. Jsem hroznej. Hrozně hroznej. Ale já za to prostě nemůžu. Mám to rád a nemůžu si pomoct. Jakmile na mě bliknou světýlka ze stripáče nebo hampejzu, tak tam prostě musim vlízt. Jsem jak zhypnotizovanej. Chycenej. Totálně.
Historická budova hotelu DaVinci prošla rekonstrukcí a proměnila se v noční podnik pro dospělý. Stručně a jasně, otevřel se novej dirty hampejz. Zábava plná šlapek, wannabe luxusní bar a wack taneční show. Bylo tam 23 pokojů a pro náročný klienty i střešní apartmán s výhledem. Wooohooo.
DaVinci se otevřel v roce 2012 a někdy kolem roku 2020 byl dočasně uzavřenej. Pak ho na chvíli znovu otevřeli, ale s příchodem covidu to celý zhaslo. Velká škoda, ale už jsem se smířil s tim, že zůstane navždy zavřenej. Smutnej příběh.
Když si v ShowParku chcete zašukat, musíte to dělat v krysích norách s nefunkční klimatizací a celkově to tam působí dost depresivně. No, vždyť je to taky špinavej hampejz. A to hampejz se všim všudy. Vstup za pár stovek a až 56 šlapek ve svejch komůrkách, nastoupenejch na značkách každej den od šesti do šesti. Takže jste si mohli vybrat přesně jako v supermarketu. A občas se tam našla i nějaká fajnová bitch. ShowPark Market dává smysl všem, co choděj pravidelně nakupovat, stejně jako já.
Well, někdo chodí do Tesca, někdo do Lidlu. A já si zajdu na šlapku do ShowParku. Nevídim na tom nic špatnýho. A věřte mi, o Show P, ŠoustParku, Marketu, jak tomu různě řikám, budu v týhle knize psát ještě hodně. Možná víc, než bych měl. Ale je to pravda. A já s pravdou prostě musim ven.
Touhle kapitolou jsem vás chtěl uvést do celý problematiky prostituce v Česku, kde má hampejznictví velkou tradici. První hampejzy existovaly v Praze, Brně a Kutné hoře už od 14. století. Prostituce potom byla docela dlouhou dobu více méně legální a regulovaná, což vyvrcholilo zlatou érou legálního šlapání během První republiky. Pak to všechno dojebali a zakázali náckové a komouši, co si syslili šlapky hlavně pro sebe. Zmrdi. A zároveň jsem chtěl představit nejznámější současnej pražskej hampejz. Voala… This is ShowPark.
Nedávno jsem tam zrovna byl se svym kámošem P Scriptem, takovej vysokej, v pohodě kluk bez předsudků, co se mnou občas zajde do stripáče nebo do hampejzu. A taky s jednim fanouškem, kterej za náma tehdy přišel na pivko do kavárny V Sedmém nebi na Smíchově. Byl advokát, nebo něco v tom smyslu, jmenoval se Nikita. Měl brejle a klasický uhlazený právnický hadry.
Kalili jsme pivka, a když na to přišla řeč, vy víte na co, na šlapky z ShowParku, chtěl tam jít za každou cenu. Chtěl si to zkusit, protože to četl v mojí Nejkrásnější české knize roku a možná to měl s holkama stejně těžký jako já. Budiž tvé přání vyslyšeno, můj věrnej a zoufalej fanoušku. Následuj mě a já tě zavedu do svýho temno temnýho světa, plnýho hříšnejch kurev. Ale věř mi, nakonec se shledáme v pekle. Možná i ve stejným kotli.
Jojo, poslední rok byl hodně crazy. Se
Zatímco si můj věrnej následovatel šel zašukat s první random šlápotou, zřejmě fakt s tou první, na kterou narazil, přišel ke mně celkem mladej kluk s nějakym chábrem. Oba vypadali jako mega stokaris.
„Hele, nejseš ty Daniel Flasza?
Čuměli na mě, jako kdybych byl ten dick Brad Pitt, jak říká James Cole ze SuperCroo, nebo Tomáš Cruise, jak říká Orion.
Řekl jsem, že jo. Že jsem Daniel Flasza, a tomu jednomu klukovi se rozzářily oči. Začal mi vykládat, jak mě viděl v podcastech, jak četl moji knihu a jak právě kvůli těm kapitolám o šlapkách se po koncertě Viktora Sheena v O2 areně rozhodl zajít sem, do ShowParku. Skvělý. Mám fakt upřímnou radost, že inspiruju mladý lidi k totálnímu zoufalství. Měl bych za to dostat státní vyznamenání.
„Chtěl bych se tě na něco zeptat. Já jsem z Ústí, víš… Mám tady nějakej koks. Rád si občas dám. Vim, že ty se v tom mega vyznáš. Nezkusil bys to se mnou? Chtěl bych vědět, jak moc to mám dobrý. Podle mě je to dost dobrý… ale rád bych to slyšel od tebe,“ prosil mě.
No do píči. Kolikrát se mi tohle stalo od tý doby, co jsem vydal
Testoval jsem ten ústeckej coke a modlil se, aby to nebylo piko. Dal jsem ho mezi prsty a měřil mastnotu. Na Ústí to vypadalo kurva až moc dobře. Připravil jsem dvě šlajsny a těsně předtim, než jsme je vyšňupli, ten kluk prohlásil: „Nemůžu uvěřit, že dávám šlajsny s Danielem Flaszou.“
LOL. Vysosali jsme se jak se sluší a patří a zamířili zpátky k baru. V tom se vrátil můj super fanoušek Nikita a oznámil nám, že se udělal dvakrát a ještě tý šlapce připlatil, aby ji mohl vylízat, nad čimž jsme jen znechuceně a nechápavě kroutili hlavama. Nechali jsme to bejt.
S P Scriptem jsme šli za jedinou jakž takž dobrou Rumunkou, co tam tu noc makala. Já ji znal, píchali jsme spolu víckrát. Vzpomněl jsem si, že mě jednou za covidu prosila, ať jí pošlu na letenku, a já se na ni tenkrát vysral. Měl jsem sám hovno a navíc jsem měl jít sedět. Sorry, baby.
Teď jsme za ní šli jen proto, abychom si mohli dát v klidu šlajsny z jejího zadečku a nemuseli se mačkat na tom špinavym hajzlu jak fetky, což jsme stejně byly. Ale neni lepší podklad na koks než pevnej zadek hot šlapky. Lucy byla navíc i zábavná společnice. Jó, byla trochu jebnutá na hlavu, ale aspoň s ní byla prdel.
Dali jsme jí dva litry za to, aby nastavila a my si na ní udělali šlajsny. Asi hodinu nám pak vyprávěla o svojí práci, že klidně dá deset chlapů za večer, při sexu už nic necejtí, orgasmy hraje, ale vydělá si i kolem třiceti táců za noc. Pak se vrací do Rumunska a z toho živí celou rodinu. Tohle je případ většiny holek. Tak to prostě je. Nejen Rumunsko, ale i Ukrajina, Nigérie a další ekonomicky slabší země. Česko neni výjimkou. Money talks. And money is the universal language.
Nemělo cenu to ten večer hrotit, myslim sex. Po tý hromadě chlastu a koksu, co jsem do sebe poslal, by se mi stejně nepostavil. A i kdyby jo, tak bych se nevystříkal. Nic moc bych tam tenkrát nepředvedl. Znám se. Trvalo by to dlouho a celý by to bylo jen zbytečný trápení. Takže bylo lepší se na to vysrat, dát si poslední šlajsny z jejího zadečku a jít konečně domů.
Ale pár dní nato jsem se musel vrátit. Prostě jsem ji musel dát. Pořád jsem na ni myslel a nemohl si pomoct. Věděl jsem, že je to perverzní, ale dobrá bitch, co to umí spolknout, jestli víte, jak to myslim.
Navíc mě vzrušilo, jak mluvila o práci. Jo… chlapi jsou prostě divný. A já teda asi určitě. Dělali jsme spolu při sexu různý píčoviny. A to mě bavilo. Flusali jsme si do ksichtu, pleskal jsem ji tvrdě po zadku, škrtil ji, tahal za vlasy. Tahle holka to uměla rozjet.
„Hello baby, you came back. You want me tonight?“ začala mě tahat do její kóje. A já se nechal vtáhnout, ani jsem nic neřekl.
„One hour, you always want one hour, give me four thousand.“ Dal jsem jí pět, schovala je a chytla mě pevně za koule. „Take a shower, here is your towel.“ Podala mi ručník, já se svlíkl, umyl, utřel, nahonil a lehl si na postel.
Najednou už byla svlečená a tak skvěle mě hulila a lízala mi koule, že jsem měl pocit, že se snad rozbrečim. Bylo to skvělý. Nakonec jsem si od ní nechal vyprstit anál. Hhh, jo, já vím, byl jsem moc. Ale chtěl jsem to vždycky zkusit. Navíc mě poslední dobou celkem začal bavit rimming. Nabídla mi to sama a já souhlasil. Člověk postupem věku přichází na nový věci a začíná v sexu objevovat úplně novej svět. Nebo už ho ten starej prostě jen přestává bavit.
Nasadila si kondom na ukazováček, nakapala lubrikační gel, rozetřela ho a strčila mi prst do análu. Chvíli se v něm šťourala. Snažila se, aby to bylo sexy a dělala u toho vzrušený zvuky. Nelíbilo se mi to. Ani trochu, haha
Víte, tohle je ještě celkem soft. Odletěl jsem do Bangkoku a tam se dějou mnohem odvážnější, perverznější a nechutnější věci, než si nechat od šlapky strčit prst do zadku. To je nic. Ale o tom radši až v další kapitole, jestli máte odvahu číst dál.
Bavila tě kapitola Showpark? Sdílej ji na Facebooku, na X nebo posílej mailem. Ještě nemáš objednanou knihu? Objednej si limitovanou edici Stripáčů a Hampejzů v týhle kampani a podpoř tak vydání knihy. V kampani najdeš plno dalších unikátních odměn, od kondomů až po tématickej merch.
Díky všem, kdo kampaň podporujete, bez vás by to nešlo!
Dan
