
Vybráno0 Kč(0 %)
Dlouhá léta toužím po tom napsat a vydat vlastní knihu. Už jsem toho napsal hodně, ale část byla omylem vymazána mladším bráchou a musel jsem začít znovu. Momentálně se nejvíce věnuji své fantasy knize Sirotčí Pán.
Všechno tvořím sám, bez AI. To jsem použil jen na pár obrázků. Snažím se být co nejvíce originální a realistický, a aby i magie v mém světě dávala smysl. Například pokud je někdo nemrtvý, jeho likvidace musí být logická – třeba useknutí hlavy – protože kletba ovládá mozek a tělo bez něj už nemůže fungovat. Konzultoval jsem tyto detaily s biologem, aby svět dával smysl i z hlediska fyziky a biologie. Chci, aby vše mělo hlavu a patu a postavy nebyly černobílé – žádné superkladné postavy, ani čisté zlo. Tedy, těch pár bude, ale ne stoprocentní.
Mladý šlechtic Niklas Lejthar, se vrací ze studií, aby se ujal panství svého otce, který je nemocný.
Je to citlivý kluk, na dobu ve které žije pokrokový; nemá rád náboženství, nevěří ve smysl mučení a k poddaným se chová až moc hodně což se mu vymstí. Jeho charakter se pak vlivem traumat, válek, podrazů a vlivu jeho družiny změní. Nakonec on a jeho milenec kníže Anvei vyhlásí válku jednomu království a bude z toho velký bordel a spousta lidí umře.
Ve svém světě jsem vytvořil i originální náboženství: proti většinou zlým bohům stojí proti spasitel duší Odeon Alvírský, který je přechytračil a zabránil jim v odebírání lidských duší. Lidé však mohou přijít o spasení, pokud zakolísají ve víře nebo se nechají oklamat bohy. Jenže postupem času Nik zjišťuje, že ne všechno je tak, jak slyšel na kázáních a jeho předchozí skepticismus vůči nadpřirozenu začíná dostávat trhliny.
Hlavní konflikty knihy se týkají intrik v rodině Niklase, jeho vztahu s církví kvůli jeho orientaci a jeho snahy obnovit rodinnou moc. V příběhu se objevuje krevní magie, žoldnéřství, intriky na dvorech, politické ambice i věrná družina, která svého pána vždy podrží. Nebo aspoň většinou.
V knize zpracovávám i témata, která jinde nevidím, například řešení prokletí krevní magie při intimních situacích. Přesto se snažím o realistické a uvěřitelné ztvárnění.
Formát bych viděl na A5, počet stran zhruba 400 a nejspíš měkkou vazbu.
Pokud byste měli zájem mě podpořit, nesmírně bych si toho vážil. Podporovatelům bych posílal pravidelně a přednostně kapitoly a možnost sledovat postup práce. A potom podle toho jak by se to vyvíjelo i víc.
Děkuji za váš čas a případnou podporu a nemějte mi za zlé, že píšu pod pseudonymem.
S úctou,
Pišta
Menší ukázky:
Můj bratr Niklas Lejthar byl nazýván mnohými jmény a přízvisky.
Pán z Krameithu, tak byl alespoň chvíli nazýván poté co náš otec zesnul a rodinná tvrz na něj přešla.
Po uchvácení a zničení našeho panství, ačkoliv mu podle zákonů titul Pán z Krameithu pořád náležel, se jím příliš nenosil. Jednak kvůli bolesti s tím spojenou, druhak kvůli domnělé potupě, kterou cítil pro ztrátu Krameithu.
Přijal a vydobyl si jiný, mocnější, ale v rozporu nejen s lidskými, ale rovněž krastiniánskými ba dokonce i božskými zákony a sice kněžic Djevlanský a následně kníže Černovorský.
Podle arcipryšta je to ovšem něco tak ohavného a nestoudného, že i zmínit se o tom, znamená riskovat věčné zatracení.
Nemluvě o řekách krve, které kvůli získání oněch titulů byly prolity a duším které uchvátili bohové.
Z výše napsaného vyplývá, že proti sobě popudil nejen církev krastiniánskou, ale i uctívače, pravověrce a stejně tak všemi opovrhované charemice.
Odtud jsou jeho další přízviska, vesměs urážlivá, která měla spojitost s jeho směřováním či podlehnutím pokušení.
Jak příznačné, že podobné urážky užívali nejčastěji ti, jenž se nazývali pravými a slušnými věřícími, ačkoliv oni podlehli pokušením od bohů, které byly více nechutné, než směřování tělesného chtíče, které samo o sobě, podle Věrouky hříchem není.
Jedno z mála přízvisek která vyjadřovala lásku, respekt nebo i strach bylo od jeho družiny Horských hochů: „Lar vu daine kral. Pán naší krve.“
Do družiny Horských hochů patřil i můj Pan manžel, ačkoliv on jako jediný volání krve nepodléhal a následující stránky objasní proč.
V Železnohorsku, Bystřici a posléze i v Černovorsku a Buralsku byl můj bratr nejvíce znám jako Sirotčí Pán.
Daleko na jihu, v horoucí Úpii, byl zase nazýván a uctíván jako Bahgul naldavakar gom. Pán bílých démonů. Ovšem tak to přeložili jeho lidé a těm, nebo alespoň ne všem, jsem nedůvěřovala a byla si dobře vědoma jejich přehánění. Nijak by mne nepřekvapilo kdyby to znamenalo jenom Pán bílých mužů.
Spasitel našich duší Odion je mi svědkem že vše co zde píši, je pravdou.
Součastí jsou zápisky kněžice Anveie Djevlanského, budiž jeho jméno prokleto.
Laria, varme Staporius zu Kamenná.
Pokud by vás zajímal ještě jeden rozepsaný projekt, tady tady je: https://www.wattpad.com/user/Pista_Pistovic
Vybráno0 Kč(0 %)
zakladatel projektuPišta Pištů
Příspět můžete i 100 Kč SMSkou. Pošlete text START 24293 na číslo 90211 na území České republiky.
Odměny
150 KčInception
250 KčPrvní výtisk.
350 KčPrvní výtisk s podpisem a poděkováním.
A v případě zájmu přednostní přístup k nově napsaným kapitolám, možnost radit a říct názor.
Počet odměn není omezen
Zvolit odměnu