Discoland přinesl do Československa pořádnou taneční hudbu
Když Ivan Jonák stavěl Discoland, bylo mu jasné, že muzika rozhodne o jeho úspěchu. A Československo v roce 1992 čekalo na objevení taneční hudby.
Já jsem vždycky miloval dobrou muziku. A když jsem začal plánovat Discoland, věděl jsem, že odlišit se od konkurence můžu jedině tím, že dám lidem něco, co jinde neuslyší. U nás se tenkrát ve všech diskotékách točily dokola ty samý odrhovačky, nejčastěji tuzemské pop hity z osmdesátek a Michal David. Žádné mixy, žádný zvukař, dva kazeťáky a mezi písničkama pauza, než se kazeta nahodí. Tak se tenkrát v Praze „tancovalo". Já věděl, že tohle v Discolandu nechci ani za prase.
Načasování mi přálo. Po roce 1990 v Evropě doslova explodovala taneční scéna. Ve Frankfurtu mě Huger zavlekl na diskotéky, ale i do undergrondového klubu se skvělým renomé, kde reproduktorů dunělo něco, co jsem do té doby vůbec neznal. Říkali tomu techno a house. Lidi tancovali od desíti do rána, deska plynule přecházela do desky, žádné pauzy, žádné mluvení. Bylo mi jasný, že tohle je budoucnost.
A když jsem se pak v roce 1991 opakovaně vracel do Londýna, tam to doopravdy jelo. V hitparádách KLF, The Prodigy, The Shamen nebo Altern-8. Bylo to úplně jinde než u nás doma. Postupně jsme do Prahy přivezli vinyly s hudbou, který v Československu nikdo neměl.
Víc o tom píšu v kapitolách v nové knize
Knížku a odměny z této kampaně rozešleme už během prázdnin, abyste s ní mohli frajeřit na diskotékách i na dovolených.
Tak na nic nečekejte a zapojte se do kampaně. Pomůžete i tak, že budete sdílet kampaň na Facebooku, X-Twitteru a dalších sítích.
S úctou, Ivan.
