
Sleva je duší českého národa
Zatímco půlka republiky honí procenta v letácích, připomínáme Ivanovu starou zásadu: slevy nevěští nic dobrýho. Do žádné z knih se tato historka se Zdeňkem Srstkou nevešla, tak ji dáváme sem.
Zdeněk Srstka byl sice silák a miláček zvířátek, ale na auta byl úplnej trotl. Jednou mi volal, že sehnal v nějakým autobazaru na Černým Mostě Opela Kadetta za super cenu. Prej že má na něm slevu padesát procent. To by člověka mělo varovat, když někdo dává takovou slevu.
„Koukni se mi na to, Ivane," prosil mě Srstka. „Ty tomu rozumíš."
Zajel jsem tam s ním. Opel vypadal na první pohled docela dobře, ale byla to skládačka ze tří aut. Motor měl z jinýho typu a převodovku taky. Navíc měl vyřezaný číslo na karoserii a přivařený nový. Jasně. Auto kradený v Německu.
„Tohle si neber," říkám mu. „Je to šmejd."
Ale Srstka byl nadšenej ze slevy. „Vole, padesát procent. To je kauf!"
Za týden mi volal celej zoufalej, že auto nakonec vzal, ale vysypalo se mu. Volal jsem Hugerovi, co s tím. Ten se rozesmál a do týdne nechal přivézt zánovního Volkswagena Golfa z Německa. Srstka nadával, že je dražší, ale aspoň jezdil. Ten Opel pak prodal do šrotu, ale stejně na tom prodělal balík.
„Příště mě radši poslouchej," řekl jsem mu. „Slevy nevěští nic dobrýho. Proto to taky zlevňujou."
Vím, že pak dlouhý roky Srstka na žádný slevy nevěřil. Jak někde bylo něco levnější, třeba i potraviny nebo oblečení, říkal všem, že to je podezřelý a ať to nekupujou, že se napálí, jak on s autem. Byl to dobrej chlap, akorát na auta trouba.
Výhodně teď nabízíme i mou novou knihu
S úctou, Ivan.




















