Proč táhnou devadesátky?
Vzpomínkový text Ivana Motýla na CNN Prima News si bere pod lupu, proč české devadesátky znova přitahují pozornost, a jako ikonu té doby staví Ivana Jonáka a jeho „rolls-royce mezi diskotékami".
Devadesátky znovu táhnou. Jako si Češi na začátku devadesátých let připomínali zlatá šedesátá, dneska se vrací k té první dekádě po revoluci. Říká se, že kdo si pamatuje devadesátky, ten je neprožil. Ale co když se na tu dobu snažíme zapomenout ještě z jiných důvodů?
Odpověď, kterou text nabízí, je dobře známá ze světa. Doba vymknutá z kloubů má vždy odvrácenou stranu, a ta se právě zpětně stává kultovní. Ne proto, že by byla krásná, ale protože v ní platilo, že všechno bylo možné. Motýl pro srovnání připomíná dvě úplně jiné éry, Ameriku Al Caponeho a Hitlerovo Německo. Ne aby devadesátky s nimi srovnával obsahem, ale aby ukázal princip. Doba, kdy se hroutí řád a rodí nový, pár let zpětně vypadá nesnesitelně atraktivně.
A do téhle doby patří Ivan Jonák víc než kdokoliv jiný. Bývalý černý taxikář, který si během sametové revoluce vozil studentské předáky ve svém mercedesu 300 D s espézetkou ADL 91-09. V tom samém autě se přepočítávaly pytle s penězi, co lidé sypali studentům pod sochou svatého Václava. A právě tam vznikl, podle Motýla, vstupní kapitál Discolandu. Jonák sám v posmrtně vydané knize
O Discolandu mluvil Jonák vždycky v superlativech. Motýl cituje jeho vlastní větu: „Můj Discoland byl rolls-royce mezi diskotékami." Chodili tam podle Jonáka politici, zpěváci, zlatá mládež, podnikatelé i sprejeři, a dokonce Guns N' Roses strávili v podniku celý týden. Přesně tahle směs celebrit, bohatých chlápků, taxikářů, striptérek a zločineckých gangů dělala z Discolandu víc než diskotéku. Dělala z něj zrcadlo celé té doby. V Jonákově tančírně ostatně pracovali i členové Berdychova gangu, jehož praktiky podle pozdějších odhalení kryli někteří policisté z útvaru pro organizovaný zločin. To všechno dělalo z Discolandu fascinující kulisu doby, která byla, slovy samotného Jonáka, pološílená. A Jonák byl jejím symbolem.
Právě proto devadesátky táhnou i třicet let nato. Více se o fungování Discolandu i o životě Ivana Jonáka dozvíte v knize
Děkuju všem, kdo kampaň podporujete.
S úctou, Ivan.
