Povídání našeho nejnadějnějšího slepého potápěče o tom, jak se dostal pod vodu a co mu to přináší.
Kdybyste chtěli vědět víc, ptejte se. Vaše dotazy mu rádi předáme.
Díky za překročení 10%
Ahoj lidičky,
jmenuju se Petr a před dvěma roky mě oslovila nadace Mathilda, jestli bych se nechtěl ponořit do bazénu na Fialce v rámci výročí této nadace
Jelikož se považuji za akčního slepejše, který svůj život díky nezaviněné autohavárii nezavrhl, tak mě ta nabídka zaujala.
V rámci jednoho zkouškového ponoru mi bylo ne srozumitelně, ale hmatatelně vysloveno co bych měl s potápěčskou technikou dělat, abych se mohl nadechnout pod vodou a následně dýchat a dokonce se i pohybovat
Naprosto mě to nadchlo!
Těšil jsem se na další setkání , kde nás bylo 25 slepejšů a k tomu potápěčští doprovodi, kteří nás hlídali.... i když byl bazén ne příliš hluboký, tak jsme díky potápěčským doprovodům zvládli požadovaný čas i počet ponořených na zápis do knihy rekordů.
Mám kamaráda, který se jezdí potápět a plavat pod vodou a své dovolené si užívá v Rudém moři, jako nevidomého by mě vzal sebou a postaral se o mou asistenci , ale byl tam problém, on se tam jezdil potápět a odpočívat.
Nabídl mi , že si mě vezme sebou, ale přemýšlel , co já budu dělat na hotelu a nebo na lodí, když on bude pod vodou...
Oslovil jsem tedy jednoho z organizátorů tohoto rekordu, zda li by bylo možné mě nějak vyškolit, abych se mohl také potápět.
Fanda, jelikož už měl nějaké zkušenosti s potápěním s nevidomými mi to se svou kolegyní Bobo umožnil a tak jsme se domluvili..
Následovaly hodiny teorie, i praxe na bazénu.
Základní znalosti i tréninky drilování mé neposlušné osoby i třeba náznaky -co tu a proč tu jsi...
Nicméně mě to neodradilo, a stále jsem docházel na další hodiny teorie, i praxe- obrušování našich eg a pak se nám podařilo najít společnou cestu jak si to užít a naučit se základům pro potápěčský potěr.
I přes několik nezdarů při tréningových ponorech na bazénu pod neustálou kontrolou svého doprovodu-buddyho jsem si pomalu vštípil a naučil se základům...
Po desítkách hodin strávených na souši i v bazénu mi bylo nabídnuto soustředění v potápění v Egyptě.
Organizátoři mi bezplatně zapůjčili kompletní výstroj a odjeli jsme se zapotápět do Rudého moře.
Tam se můj vysněný sen stal skutečností.
Každodenními ponory jsem si opakoval nacvičené věci ze souše i bazénu.
Oba mí vodiči se mi plně věnovali a starali se o mě nejen v plavání, ale z každého ponoru ze břehu i z lodě mi dělali i haptickou výstavu, na co se dá v moři sáhnout, aby vás to nespálilo, nepokousalo, nepoštípalo a nebo nějak jinak nezranilo. Každé zanoření byl pro mě neskutečný zážitek.
Zúročoval jsem nabyté zkušenosti a převáděl je do praxe.
Odměnou pro mě bylo i to že jsem dostal mezinárodně certifikovanou kartu potápěče se specifickými potřebami...
Můj cíl se splnil. jsem registrovaný potápěč"!
A můžu s kamarádem na dovolenou i s ponory
Postupné zanořování , plavání a pohyb ve vodě mě naprosto nadchl a uspokojil. Naprosto něco jiného než na bazénech.
Zjistil jsem že jsem tomuto koníčku propadl.
Můj první ponor na otevřené vodě byl na Bořence u Sedlčan.
Celý lom je v pěti metrech pod vodou dělen vodícími lany , a tak můj pohyb byl samostatný jen s dozorem z povzdálí.
Neskutečně jsem si to užil.
Samostatnost a pohyb pod vodní hladinou mě uchvátil.
Po měsíci s kartičkou a doprovodným popisem mých zkušeností jsem odjel na vytouženou dovolenou s potápěním.
Tento druh sportu se mi natolik zalíbil , že jsem začal shánět svou potápěčskou výstroj, ale i tam Fanda a Bobo zafungovali naprosto dokonale.
Pomohli mi sehnat kompletní výstroj a tak jsem s dalším motivačním dopisem vyrazil na další dovolenou, kde jsem si zaplatil zkušeného potápěčského specialistu, a i ten si mě vzal pod vodu, místo válení se na pláži.
Prostě mě to chytlo.
Dost lidí se mě ptá, co z toho mám když nevidím -ani rybičky ani rostlinstvo ani korály...proč tam lezu?
Za ten pocit volnosti, ticha a stavu beztíže to stojí. Nádherný pocit s minimálním pohybem, adrenalin a pocit svobody.
Po chodníku se taky pohybuju , a to nikomu nepřijde divné , tak proč ne pod vodou...
Ta námaha před zanořením za tu hodinku pod vodou opravdu stojí i kdyby jsme měli jen tak plavat, bez dotyků s přírodou to za to stojí.
Konečně se dostávám k letošní Elbě.
To nebyla dovolená s ponory ale pro mě opravdu potápěčské soustředění. S pevně naplánovaným dnem: budíček , snídaně, sbalení cajků, odchod k moři , vybalení věcí nalodění přes molo, odjezd do dané lokality a hurá pod vodu, vynoření, vyškrábání se na loď, odjezd , sbalení věcí , odchod na základnu , oběd, odchod zpět k vodě , znovu vybalit ,odnosit ,nalodit se , zapotápět , znovu se vyškrábat na člun , sbalení věcí , odchod na základnu , vymáchání a umístění věcí do sušárny , nakoupit uvařit , a když už byla večere a snad očekávaný klid, tak semináře, přednášky, testy, lehký pokec s kolegy a hurá urvanej do postele. A takto každý den.
Stejně to byla nádhera. S velkou pomocí mých vidomých kamarádů jsem absolvoval deset zanoření do různých hloubek , osahal jsem si různé druhy podmořské flory , bylo mi nafoceno mnoho fotek, pod vodou , a zažil mnohé. Potápění za různým rostlinstvem, za Madonou , ve starém vraku a jako bonus první plavba na úvazu. Najednou jsem se zas posunul ještě dál než jsem někdy čekal... sice jsem byl na vodítku , ale v samostatném pohybu naprosto svobodný to se nedá popsat, to si člověk musí prožít.
Pocit svobody nejen v pohybu , ale i v rozhodování.
Většina začátečnických potápěčů má na Elbě vrak jako bonus... pro mě to byl ponor na úvazu.
už se těším na další ponory!
Petr Veselý
