VÉNŮV DENNÍ POSTŘEH, BA KOLIKRÁT AŽ POSTŘIK Knihy

Počet stran 224, formát A5, tvrdá vazba.

Z vybraných peněz zaplatíme náklady na vydání, prezentaci a křest knihy, který proběhne v Městské knihovně Chodov. V rámci prezentace proběhne série čtení na různých místech Karlovarského kraje. Výtisky knihy budou také darovány různým knihovnám v regionu. 

Úryvky z díla:

------------------------------------------------------------------

Dnes jsem vzal klienty z osmých ročníků na exkurzi do místního strojírenského podniku. Někteří odcházeli dojatí, někteří znechucení, jiní vyděšení a další se silně ambivalentními výrazy ve tvářích.

Taková je reakce na setkání s dosud evidentně nepoznaným společenským jevem, fenoménem, kterému ve svých dosavadních životech ještě neměli možnost čelit tváří v tvář. Setkání s něčím, o čem zatím jen slyšeli mlhavé historky a podvědomě dofali, že to neexistuje.

Ano, přátelé, setkali se s prací.

"A kolik hodin denně to dělají?"

"A to dělají každý den?"

"TADY TO SMRDÍ!"

------------------------------------------------------------------

Jsme tuhle zase pobavili celý Lidl.

Jak mě můj pes neustále vytáčí tím, že každý den vytahá všechny boty a ze všech vytahá vložky, což je takový její fetiš, přičemž já zásadně pohrdám někým, kdo zavírá psa do klece, hledal jsem nějakou alternativu... no klece ne, že jo. A v Lidlu měli taková ta dětská vrátka, co se vrtají do zdi. Chvíli tak na to koukám, přemýšlím, načež přijde Druhorozená, koukne na ten obrázek batolete za plotem a zamyšleně skóruje:

¨"Tati, ale to bysme asi otevřeli. Aspoň Eliška určitě. Dyť ta by to možná i přelezla."

------------------------------------------------------------------

Hele, já teda nevím, ale postupně zjišťuju, že většina věcí, co se tvrdí o kočkách, jsou stereotypní nesmyslná klišé nebo přímo výmysly. Tak třeba tvrzení, že kočky žerou myši. Já po několika týdnech mohu s klidem prohlásit, že kočky žerou hlavně sluchátka!

------------------------------------------------------------------

Všeobecné paniky ohledně zneužívání umělé inteligence studenty a žáky ve školách bych se nebál. Stále je potřeba minimum vlastní inteligence při odevzdávání práce někoho jiného.

Že někdo odevzdá článek vytištěný přímo z Wikipedie včetně odkazů a záhlaví stránky, to už jsem zažil, že někdo text alespoň překopíruje do Wordu, akorát přehlédne uprostřed barevnou reklamu na nového Deadpoola, to už tady taky bylo.

Ale suverénně nakráčet a odevzdat referát napsaný v polštině, to jsem ještě nežral.

------------------------------------------------------------------

Deváťáci moji i cizí, zítra to vypukne.

Přijímačky jsou tady. Jestli jste pro své přijetí mohli něco udělat, už jste to udělali. Neplašte, vyprdněte se dneska na učení a udělejte si hezký večer, třeba i s rodiči. Jsou pravděpodobně oba na neurolu, takže by s nimi mohla být i legrace. Z celého srdce vám přeju úspěch. A ne proto, že se vás konečně zbavím. Nebo alespoň nejen proto. Věřím, že pod tou složitě budovanou zpruzenou maskou se ve většině případů skrývají skvělí budoucí lidští jedinci.

Fakt, že jo.

------------------------------------------------------------------

Autoři a garanti projektu:

Venca Vachrlon (1982), pedagog, preventista, jako Krušnohorská šlapka věčný objevitel Krušných i jiných hor. Původně směřoval k hotelovému businessu, nicméně po dvou letech v kanceláři v Puppu si uvědomil, že tudy cesta nevede a nastoupil do školy jako angličtinář, než si najde pořádnou práci. Dnes je tomu dvacet let. Manžel, majitel dvou genetických otisků, aktuálně v pubertě, chovatel psa a jediného mužského příslušníka rodiny, vykastrovaného kocoura. V Chodově se dlouhodobě angažuje ve sportu, hlavně atletice (před patnácti kily býval nadějným maratoncem), obecně trávení volného času mládeže, je zastupitelem, členem mnoha spolků a youtuberem čekajícím na průlom. Své postřehy posílá do světa posledních zhruba sedm let. 

Vladimír Kalný (1974), knižní redaktor a překladatel, autor přednášek z oblasti literatury a filmu. Jeden ze zakladatelů černohumorného kabaretu Hellbogen, člen ansámblu karlovarského Divadelního studia D3, hrál i inscenacích V Kadani je krásně, Kubula a Kuba Kubikula a Náměstíčko. Spolu s dramaturgyní Petrou Richter Kohutovou pilně popularizuje žánr scénického čtení. VÉNŮV DENNÍ POSTŘEH, BA KOLIKRÁT AŽ POSTŘIK je dvanáctá kniha, kterou redigoval a/nebo jí pomáhal na svět.