DĚKUJI!!!
Tak už jsem asi dost přetažená - takhle jsem vám v pondělí děkovala, ale zapomněla odkliknout tlačítko publikovat : ( PARDON... Dnes dopoledne v 10 h skončilo šestinedělí projektu Mému miminku… Vybralo se přes neuvěřitelných 351% - přes 105 tis. Kč a přispělo vás 290!!! To bych si nepředstavila ani v nejodvážnějších snech! Společnými silami jsme to dokázali!
Milé, milí…
jsem naměkko, když si čtu vzkazy od vás, co mi teď přišly ze Startovače. Za těch 6 týdnů jsem si díky vám všem uvědomila, co je v mém životě opravdu důležité, co má prioritu. Tenhle projekt jsem dělala a dělám po chvílích, vedle práce a rodiny. Myslela jsem si původně, že se částka horko těžko vybere. Dokonce někteří lidé mě zrazovali od toho projekt zveřejnit, že to téma je příliš intimní... Ale vy všichni jste projektu dali takovou váhu a podporu, že se neuvěřitelné stalo skutkem! A já se tomu ze srdce můžu věnovat naplno! DĚKUJI!!!
Během uplynulých týdnů jsem se stala svědkem zázraku. Vaše důvěra je pro mě zavazující.
Hluboce děkuji vám všem, moc si vaší podpory vážím. Každý jednotlivý příspěvek je ohromně důležitý.
Děkuji za sdílení vašim přátelům a blízkým…
Moc děkuju ženám, které mi s důvěrou svěřily své příběhy...
Mockrát děkuji za prvotní inspirací psycholožkám Kateřině Ratislavové a Zuzaně Hruškové, které mi ukázaly publikaci Mending Invisible Wings od Mary Burgess. Za další inspiraci děkuji i autorům Sešitu pro děti, kterým někdo zemřel od Cesty domů.
Posílám vám písničku Karla Kryla Děkuji...
https://www.youtube.com/watch?v=KKN0BcGCi8I
---------------------------------------------------------------
Když ke mně na jaře přišel nápad udělat Průvodce po ztrátě miminka, večer jsem si načrtla většinu kapitol a pak už to “jen” několik měsíců realizovala : ) A teď díky vaší pomoci ho můžu vytisknout a dostat k dalším lidem.
Korektura je hotová, na začátku ledna jedu do tiskárny v Příbrami vybrat papír a barvy : ) Ještě chci doladit ilustrace, tisknout se bude během ledna. Je možné, že to nakonec dostanete o něco dřív, ale nemůžu to stoprocentně zaručit.
Tento týden pošlu knižní záložky, už je mám vytisknuté : )
V hloubi duše jsem tušila, že to, co dělám je důležité, ale jen díky vám to můžu realizovat a dotáhnout do konce. Díky vám jsem si uvědomila, že stojí za to se vydat za svým srdcem.
Teoreticky jsem to věděla, ale něco úplně jiného, je to zažít na vlastní kůži!
Jsem z toho opravdu dojatá…
Tehdy před lety, když jsem se řítila do propasti zoufalství, jsem netušila, že to vše může mít tak nádherné a překvapivé vyústění… A když jsem jako laická poradkyně poslouchala příběhy rodičů a sdílela ten svůj, fascinovalo mě, jak si můžeme být za chvíli tak blízcí.
Ale netušila jsem, že to bude pokračovat dál - jako člověk, který se na sítích moc nepohybuje a spíš jim nedůvěřuje, mi vzalo dech, jak rychle se poselství o našich andílcích i o tomhle projektu šířilo…
Sice nás spojuje velká bolest, ale zároveň i láska, kterou jsme cítily k našim dětem, které byly naší součástí...
Věřím, že v každém z nás je uzdravující síla, která nám pomáhá ztrátou projít.
Věřím, že po noci vždycky přijde ráno.
Že bolest se může přetavit v lásku a vděčnost.
Ale často to hodně dlouho trvá.
Jako je porod přirozený proces, tak i truchlení...
-----------------------------------------------------
O truchlení
Ještě vám posílám odkaz na moc pěkný rozhlasový pořad. Týká se sice zármutku nad smrtí dospělého člověka, konkrétně maminky, ale ve spoustě ohledech je to podobné i ztrátě miminka.
O poradenství pro pozůstalé, o bolesti a truchlení mluví psycholožka Naděžda Špaténková.
https://dvojka.rozhlas.cz/pruvodce-na-ceste-truchlenim-7502342
Špaténková přirovnává truchlení k výstupu na horu hoře. Může trvat dlouho a je náročný. Ale je naděje, že nahoře člověk uvidí slunce...
Pořád se mi vrací myšlenka, proč je vlastně pro nás tak těžké truchlit, proč jsme zapomněli, proč se tomu vyhýbáme. Známe to určitě všichni z okolí, když jsme ztrátu zažili, často lidé nevěděli, jak se k nám chovat. Jakoby pro to nebyla slova, zvyky, rituály… Asi je to jednak vykořeněností totalitní minulosti, pak vlivem moderní doby, kdy se smrt bere jako neúspěch, něco, co nepatří do života. O naše kořeny jsme skoro přišli, bez nich je ale těžké do našeho života přijmout smrt. Hledáme to tedy znova.
Věděla jsem, jak je důležité zármutkem projít, jít mu naproti, ale stejnak mě překvapilo a dostalo, jak moc a jak dlouho to bolí.
I když se to možná nezdá, jsme v kontaktu s netušenými zdroji, hlavně ve chvílích, když jsme na dně. Nemusíme být obětí, může se to stát naší životní výzvou. Ale potřebujeme i pomoc z okolí a sdílet to, co prožíváme. Je zbytečné, aby se k té bolesti přidávalo ještě odcizení...
Moc vám děkuji, že Průvodci po ztrátě miminka pomáháte na svět! Vaše odezva mě neuvěřitelně nakopla : )
Jak vše probíhá dál, vám budu psát skrze novinky a na webu www.ztratamiminka.cz
Pokud se mě chcete něco zeptat nebo mi něco sdělit, pište na lenka@blazejova.cz
Zůstáváme v kontaktu skrz Startovač...
A kdybyste novinky nechtěli dostávat, skrz Startovač se můžete odhlásit z odběru.
Lenka