Strachachá
Varování a o stracháchách
Strach může být vrozený či naučený. Emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Atd. Atd. Atd.
Strach je v první řadě emoce destruktivní neboli ničivá a rozhodně omezující.
Potom je tu také fobie.
A panika.
Nebo panická úzkost.
Případně jsme úplně v prdeli.
Nebo je tamtéž naše dítě…
Nejsem psychiatr ani psycholog, jsem specializovaný mentor. A strachy řeším denně. A vím, co na ně platí. A strachy to vědí zase o mně, že to vím. A někteří rodiče raději cpou své dítě práškami a stresují ho na dalších a dalších vyšetřeních, i když to není nezbytně nutné, namísto aby si nalili čistého vína a začali uklízet v nich samotných, nejméně protože na světě byli o dost dříve, než jejich dítě…
Nepřipadá mi normální, když přibývá sebepoškozování u dětí. Ani dětské sebevraždy mne nepobaví. Ani mne neuklidní mnoho zkratek a značek poslední doby, jako je např. ADHD aj. Na to jsem už vyslechl příliš logického a rozumného od dětí stejně jako breku dospěláků a jejich argumentace, že jsem si nebyl jist, kdo je rodič a kdo tím dítětem.
Máte-li tedy strach se dozvědět něco, co by vám mohlo narušit vaši dosavadní pohodu a vyrovnanost, nepřispívejte na knihu a třeba se i modlete, aby nevyšla.
Fakt.