Velké díky za megarychlý start!
Za necelý týden jste nás vytáhli na 77% cílové částky, to jsme opravdu nečekali! Nezastaví nás ani červená plácačka! Díky moc!
77% cílové částky za dnů je masakr. Za odměnu úryvek z dění druhé etapy stého Gira - i s fotkami ho naleznete na našem FCB.
... úplně uvaření obědváme na prašné cestě v kopřivách.
„No nejsem na tom moc dobře. Tahají mě stehna, třísla, lejtka,“ říká Jarda a já ani neodpovídám. Válím se ve stínu a snažím se do sebe dostat nějaké ty těstoviny. Krize. Nejhorší na všem je, že teprve před chvílí jsme minuli ceduli 100 km do cíle. Dnes to bude proklatě dlouhé.
Po dalších nekonečných hodinách v sardinském vedru doklesáme k řece a začíná proklaté stoupání. Ve městečku Dorgali jsme už totálně popravení. Sedíme u velkého nápisu Giro d´Italia, cpeme do sebe sýry a pršut a vypadáme jako vojenský lazaret. Zvedáme se ztěžka a jedeme s Jardou krok sun krok napřed. Klukům se asi jede výrazně lépe, protože za chvíli nás všichni předjíždějí.
„A je to tady, co? Hlavně, že jsme si říkali – ještě že jede Vašek. S tím budeme jezdit když tak vzadu a nějak to prokoníčkujeme.“ Jenže Vašek letí někde daleko vepředu sólovýjezd a my se trápíme jak králíci v králíkárně. Ještě že jsou tu taková panoramata. Ráz krajiny se změnil v horský. Všude je zeleno a tamhle dole, hele, krásná vila na skále.
„Člověče, proč nejedeme tady do vily na týden? Nakoupili bysme flašky vína, koukali se na západ slunce, sem tam se projeli. To by bylo!“ zasní se Jarda a já s ním musím souhlasit. To by bylo! Jenže to tak není. Plahočíme se odraz za odrazem na vrchol přes kilometr vysokého kopce.
Najednou nás míjí Pelcík.
„Mysleli jsme, že jsi už nahoře?“ divíme se, kde se bere za námi.
„Mám hroznou sračku. Furt jen seru a seru. Dnes už asi počtvrté.“
Pelcík má problém, o kterém nemluví. On Pelcík většinou moc nemluví. Při výletu do Berouna řekne klasicky v Berouně „Beroun“, takže se nám nezdá divné, že nemluví ani na Sardinii. Jenže tady mlčí sveřepěji, protože střevní problémy nejsou nic příjemného. A když kvůli nim člověk nemůže pořádně jíst, jede se sté Giro opravdu špatně. Pelcík se s nimi potýká celé tři týdny. Ale k tomu se ještě dostaneme...
