Colombová od Pavlova dubu

Kniha o tom, jak jsme si místo klidného stáří pořídili dub, barák a nervy v kýblu

Dobrý den,
jmenuji se Pavel a s manželkou rok a půl budujeme v Jeseníkách místo U Pavlova dubu.

Původně to měl být celkem rozumný nápad. Najít pěkné místo pro karavany, trochu klidu, přírody a zázemí.

Pak jsme objevili bývalé rekreační zařízení ve Žďárském Potoku. Velký dům, spoustu pokojů, jídelnu, kuchyň, hřiště, staré postele, pavučiny, kotelnu, technické záhady a uprostřed toho všeho památný dub.

A bylo rozhodnuto.

Začali jsme budovat Caravan park U Pavlova dubu. Stání pro karavany a obytná auta, penzion a společenské prostory pro klid i zábavu.

Moje žena začala o našem budování psát. Ne jako reklamu. Ne jako naleštěný příběh o plnění snu, kde všechno voní levandulí a všichni se usmívají do západu slunce.

Psala to tak, jak to bylo.

S únavou.
S humorem.
S pochybnostmi.
S pavučinami ve vlasech.
A s pohledem ženy, která si občas říká, že její muž je magor.

A má pravdu.

Tak vznikla Colombová od Pavlova dubu.

Kniha o tom, jak dva lidé ve věku, kdy už by mohli plánovat klidnější život, místo toho začali vracet život jednomu starému areálu v Jeseníkách.

O čem kniha je

Je to deník ze zákulisí budování Caravan parku U Pavlova dubu.

Najdete v něm první setkání s dubem, vznik paní Colombové, boj s topením, vodou, pavučinami, starými pokoji, hernami, dřevem, sněhem, blátem, hosty i vířivkou, která se musela dostat do sklepa.

Není to podnikatelská příručka.

Je to příběh ze života.
O radosti, únavě, pochybnostech, rodině, práci, humoru a o tom, že za každým „plníme si sen“ bývá většinou taky prach, modřiny, účtenky a věta:

„To nějak vymyslíme.“

Kdo je paní Colombová

Paní Colombová je moje žena.

Tedy přesněji její veřejné alter ego. Dlouho ji skoro nikdo neviděl, ale všichni věděli, že existuje. A hlavně komentuje.

A komentuje výborně.

Ne z pozice odborníka na cestovní ruch nebo developera. Ale z pozice ženy, která se ocitla uprostřed velkého projektu, do kterého ji zatáhla láska, manžel a vlastní slabost pro krásná místa.

Proč jsme na Startovači

Protože chceme z těchto zápisků udělat opravdovou knihu.

Papírovou.
Do ruky.
Na čtení ke kávě, vínu, svařáku nebo čemukoliv, co člověku pomáhá přežít vlastní nápady.

Vydání knihy v malém nákladu něco stojí. Startovač je pro nás zároveň způsob, jak zjistit, jestli o knihu opravdu stojíte.

Když se najde dost lidí, kteří si řeknou „tohle si chci přečíst“, nebo "tam se chci podívat, chci být u toho" kniha vyjde. 

Co podporou získáte

Základem odměn bude samotná kniha.

Bude to kniha velikosti A4 o minimálně 206 stranách. Tolik stran je již napsáno. 

A protože Caravan park U Pavlova dubu stále funguje, určitě do redakční uzávěrky knihy nějaké kapitoly ještě přibudou.

Podle zvolené odměny si budete moct vybrat například náš originální podtácek, pobyt U Pavlova dubu, podepsaný výtisk, balíček s pobytem U Pavlova dubu a podepsanou knihou.

Největší celebrita je u nás samozřejmě dub.

Ten se zatím podepisovat odmítá.

Pro koho kniha je

Pro lidi, kteří mají rádi skutečné příběhy.
Pro karavanisty.
Pro chalupáře.
Pro ty, kdo někdy něco rekonstruovali a přežili.
Pro ty, kdo sní o vlastním projektu.
A pro všechny, kteří tuší, že splněný sen není vždycky romantická pohádka.

Někdy je to spíš člověk s koštětem, kýblem a otázkou:

„Proč jsme si radši nekoupili medvídka mývala?“

Děkujeme

Nejsme nakladatelství.
Nejsme literární agentura.
Jsme dva lidé, kteří se rozhodli vrátit život jednomu krásnému místu v Jeseníkách.

A během toho vznikl příběh, který podle nás stojí za vydání.

Jestli vás baví naše cesta, náš humor, naše chyby, náš dub a naše lehce sebezničující budovatelská romantika, budeme moc rádi, když knihu podpoříte.

Nebude to uhlazená brožurka o dokonalém podnikání.

Bude to kniha ze života.

Trochu zaprášená.
Trochu ufuněná.
Trochu drzá.
Ale naše.

Děkujeme.

Pavel
U Pavlova dubu

 

Ukázka

Colombová od dubu

 

Obsah

1.     Jak jsme potkali dub. 5

2.     Trpím! Vyjde to?. 7

3.     Jak vznikla paní Colombová. 9

4.     Provedu vás. 11

5.     Budeme si hrát 13

6.     Chlapeček obchodník. 15

7.     Nezabila mě ! 17

8.     Život po messengeru. 19

9.     Jak podle příručky 🙂.... 23

10.        Budeme chovat ropuchy ???. 27

11.        Matka na koštěti 31

12.        Dub a hňup. 33

13.        Práce nebo dub?. 36

14.        Máme vodníka. 38

15.        Místo dubu moře. 39

16.        Nasněžilo. 42

17.        A je vymalováno! 44

18.        Bydlím 🙂.... 46

19.        Kolotoč pod sprchou. 48

20.        P + P + P.. 50

21.        Ze Staré Vsi do Nové Vsi 52

22.        Na krokodýly ! 53

23.        Pokochat oko. 54

24.        Letecký den a sprchování lamy. 56

25.        Souboj s pytlem.. 59

26.        Den D.. 61

27.        Dřevorubec. 63

28.        O co jsem přišla. 65

29.        Jak zabavit hosty. 67

30.        Diskotékou proti zimě. 70

31.        Když to šlo dovnitř, musí to i ven! 72

32.        Čirá radost 74

33.        To už bude rok …... 77

34.        Je mi ZIMA ! 79

35.        Co vlastně lidem ukážeme?. 81

36.        Výpravy, schody a jiné extrémní sporty. 84

37.        K čemu jsou sněhové řetězy?. 87

38.        Objevili nás ! 90

39.        Nezpůsobilá babička. 93

40.        Jak jsme si užívali 95

41.        Bubláme ! 97

42.        …. tie biele hovná …. 99

43.        Silvestr 102

44.        Jak na Nový rok …. 105

45.        Chystáme se na jarňáky. 107

46.        Šibenice. 109

47.        Víkendy pro holky. 112

48.        Žebřík v akci 115

49.        …. a už mám mordu na billboardu …. 119

50.        Chytit! Řídit! 122

51.        Jak jsme vedli válku kvůli paravanu. 125

52.        Měl by mít záchod dveře ?. 127

53.        Pavel krasobruslařem.. 129

54.        Rallye Monte Carlo u Dubu. 132

55.        Jak jsem byla pochválená. 134

56.        Jak dvě stě kilo chlapů dělalo díru do země. 136

57.        Když něco opravdu chceš …... 139

58.        Jak Tomáš provoněl wellness. 142

59.        Poprvé na cestě (a rovnou k nám) 145

60.        Totální zatmění (a splachující duch) 147

61.        Když se auta políbí 149

62.        Nesnáším Velikonoce. 151

63.        Nechala jsem je 10 dní bez dozoru. Moje chyba! 154

64.        Máme pěnu. Moře pěny. Ale nemáme pivo ☹️.... 157

65.        Kdo je Širinka?. 159

66.        Tohle v 60 fakt dělat nemusíš. Ale můžeš 😄. 161

67.        První máj - lásky čas ? Kdepak - svátek práce 😅.... 164

68.        Střet dvou světů. 167

69.        Neděle, kdy nám to lepilo. Úplně všechno 😖. 171

70.        Smršť 175

71.        “... jednou ráno přišel vítr ….” 178

72.        Pět žen, jeden karavan a papež. 180

73.        Sedm let neštěstí 182

74.        Abeceda všedních dní 185

75.        Den před. 192

76.        Svatba. 195

77.        Sněhulák měl větší štěstí ☺️. 198

78.        Přísně tajná svatba. 200

79.        Pro mě radost, pro Pavla utrpení 202

80.        Katastrofa se nekonala. 204

 

  

1.  Jak jsme potkali dub

 

Můj chlap je magor!

Je to skoro 4 roky, co se zamiloval. Totálně. Absolutně.

Naštěstí ne do vnadné pětadvacítky, jako mnozí pánové po padesátce.

Zbláznil se do obytného auta, do svobodného života. Žije v něm, pracuje v něm, hledá si místa, kde se mu líbí. A jemu se líbí hlavně na horách, bez lidí, v krásné přírodě a tichu.

Občas i mě vyveze, ne že ne. To pak přetrpí i města. A moře milujeme oba, hlavně to kolem Itálie.

 

Ale on si nedá pokoj, hlava mu furt něco vymýšlí.

Jeho posledním nápadem je pořídit si vlastní stellplatz. Místo, odkud ho nikdo nevyhodí, kde si klidně zakempuje, vytáhne sezení na sluníčko, rozpálí gril .... A to všechno že nabídne i dalším podobně postiženým.

 

Začal hledat to správné místo. Nejdřív jen nějakou louku u lesa. Ale určitě musí být rovná a nesmí být z kopce. Měla by tam být v dosahu elektrika i voda. Pak mu došlo, že by nebylo špatné k tomu mít i nějakou budovu, kde by bylo zázemí.

Hledal dlouho, realitní servery byly jeho pohádkami na dobrou noc. Taky toho hodně objezdil a prohlídl si to na vlastní oči, protože snadný příjezd pro velká auta je naprosto podstatný. Cesty àla tankodrom nebrat ! Navíc jsme se přesvědčili, že fotky klamou, zvlášť ty od realitních makléřů. Nafotit idylické místo je fajn, ale neukázat, že je vedle kravín ??!!

 

Občas jsem vyjela s ním, i když v zimě mě tohle cestování neláká. Nejsem fanatik.

Jenže tentokrát na tom Pavel trval, že MUSÍM jet s ním.

Byl konec listopadu 2024. Hnusně, pošmourno, fakt ideální počasí na výlet .  Jak jsme se z naší jižní Moravy blížili víc a víc na sever, přibývalo sněhu. Božeee, kam to zas jedem, co za prdel světa to vymyslel !!!!

 

Cedule hlásá : Žďárský Potok.

 

Sjeli jsme ze silnice a po pár stech metrech zastavili na parkovišti vedle nákladního auta s vytěženým dřevem. Naproti stál barák, trochu omšelý, s jakýmisi podivnými přístřešky na dřevo ... Co tady pohledáváme ??? Bránu to nemělo, tak že ho půjdeme obejít. Do rozbředlého sněhu se mi vůbec nechtělo. Jen si promáčím boty .

První, co jsme viděli, byl obrovský strom. Holý, smutný, ale majestátní. Pod ním cedule, že je státem chráněný.

Pak stačilo udělat čelem vzad - a uviděli jsme to. Dům s kamenným schodištěm, terasou, balkony, ... Opuštěný, časem poznamenaný,  přesto jaksi majestátní. Vedle něj  je úžasný kamenný krb, bazének, hřiště , .... Kruci, TO JE ONO !!!

 

Ano, to byla chvíle, kdy jsem se zamilovala pro změnu já .

Bylo úplně fuk, že je hnusný listopad, mokro, zima .... Já už viděla dub nádherně zelený, pod ním dětské houpačky, ohniště a vonící špekáčky, pohodlná lehátka u bazénu, slunečníky a barevné drinky ... A v tom krbu úžasné voňavé masíčko . Pod vzrostlými stromy bude příjemný chládek, bude se tu krásně spát  i v parném létě, ne jako u nás na jihu .

Ta blízkost lesa je skvělá, ještě kdyby tam tak rostly houby !

Láska na první pohled existuje ! Ale je to veliké, převeliké. To v plánu nebylo.

 

V té chvíli jsem netušila, kolik nocí hrůzou nebudu moct spát . Hrůzou, že se s majiteli nedohodneme a tento úžasný areál bude fuč. Hrůzou, že se dohodneme a celý ten kolos nám spadne na krk. I s tím stromem, co je dub a má přes 300 let. Hrůzou, že sice máme plány, jak sem dostat život, ale že nás to finančně zabije....

 

2. Trpím! Vyjde to?

 

Vánoce stály za prd !

Ta nejistota, bude dub - nebude dub ?

 

Už při naší první návštěvě mi bylo jasné, že se to místo musí jmenovat po tom DUBU.

Stellplatz je hnusné slovo, navíc to je jen parkoviště s nějakými službami, a to my nebudeme. My nabídneme víc.

Ale jak to nejlíp nazvat, aby to bylo jasné a výstižné? V jednom odborném článku používali terminus technikus Caravan park . To je přesně ono

No, ale ne úplně  Pavel pořád něco čte a taky sleduje i školení zkušených marketérů na YouTube. Ti prý radí, že aby byl podnik úspěšný, musí být PERSONIFIKOVANÝ .

Takže se rozhodl prezentovat svoje jméno. On, ajťácký introvert !

Tudíž to nebude Caravan park Pod dubem. Bude to Caravan park U Pavlova dubu (protože pod Pavlovým dubem v sobě skrývá zbytečnou pravopisnou nástrahu, že ).

 

Teda doufáme, že Caravan park bude!

Jednání s majiteli byla místy infarktová. Ještěže jsem tam nemusela. Mně stačilo trpět doma. Nespala jsem, nervy mi pochodovaly jak na vojenské přehlídce.  Nekonečné.

Jenže strčte před chlapa problém, kór před toho mého .....jedná, vyjednává, navrhuje, vymýšlí i cesty za 3 rohy, zakousnutý jak buldok.

 

Já jsem v těch týdnech doma fakt trpěla ! Rodina samozřejmě věděla, co máme rozjednáno. Viděli aspoň fotky, ale už je nebavilo furt dokola poslouchat naše plány.

Nutně jsem to potřebovala někomu říct ! Ale tak, aby se to nerozkecalo, jsme z malého města

Naštěstí mám kamarádku. Je pořád v poklusu - u nás se říká, že má furt vrtulku v řiti. Vídáme se proto málo, ale pořád o sobě víme.

Když jsem jí napsala, že mám novinku, ale teda OBROVSKOU !, tak přiletěla jak na koštěti ještě ten samý den. Nad fotkama jásala, nad naším nápadem taky. Jen teda že je hodně blbé, že je to od nás přes 2 hodiny cesty  To už za mnou jen tak na skok nedoletí... Ale jako správná čarodějka mi předpověděla, že všechno dobře dopadne !!!!

 

Ráda bych jí věřila . Ale taky potřebuju stát nohama na zemi. Druhý člověk, kterému jsem to řekla, byl můj bývalý kolega - zkušený provozní z restaurace. No, ten mě teda uzemnil parádně ! Když mi jen tak spatra začal vyjmenovávat, co všechno budeme potřebovat jen pro základní fungování občerstvení, tak mě obcházely mrákoty. Jsem naivní, blbá, pitomá !!!!! Do čeho se to chceme pustit ?????

  

3. Jak vznikla paní Colombová

 

Moje kamoška je fakt čarodějka.

Už to vypadalo, že si náš záměr můžeme strčit za klobouk a o dubu si nechat jen zdát.

Majitelům se stále záměr na Caravan park nepozdával. Rozumím, kdo tento způsob cestování nezažil, ten to těžko chápe. Proč by měl někdo dobrovolně přebývat v plechovce, používat záchod velikosti melounu a sprchovat se v krabičce od sirek ????

 

Můj chlap to ale dokázal !

Smlouvy jsou podepsané a 1.3. 2025 dostaneme KLÍČE !

 

Mám obrovskou radost. Těším se. Mám strašný strach. Jsem k smrti unavená. Totálně vyčerpaná.

Ta směska pocitů mě zaskočila. Myslet si, že se mi teď uleví a všechno bude zalité sluncem, bylo evidentně velice naivní.

Máme oba skoro šedesátku na krku. Nebylo by lepší si v klidu chodit do práce, mít čistou hlavu, sem tam si zajet na dovolenou, užívat klídek ...

 

No, to bych nesměla mít chlapa magora!

Dokonce svůj záměr vypilovává s pomocí umělé inteligence. Zkusili jste někdy, co AI umí?

Já na to zírala jak puk. Když se jí dá správné zadání, klidně nám během pár vteřin vymyslí reklamní strategii, navrhne, jaké další služby by naše klienty mohly bavit, jaká jídla bychom jim mohli nabízet .... A když se nám něco nezdá, navrhuje další a další varianty.

Dokonce umí i vytvořit hodnocení daného záměru, navrhnout postupné kroky realizace ....

V posledních měsících je to Pavlova věrná společnice. Říká jí důvěrně Sili (odvozeno od toho, že je umělá, ženská prsa bývají taky umělá, tudíž silikonová, takže zkráceně prostě Sili - to fakt vymyslí jen chlap  ). Ale opravdu nám ušetřila neskutečné hodiny práce.

No, nám ... . Já jen hledím na její výplody a případně připomínkuju.

 

Ovšem Pavel má péči, abych "neumřela hlůpá". Doporučil mi kurs, kde bych se měla s AI naučit pracovat. Dokonce zjistil, že na tento kurs mi může úřad práce přispět až 80% z ceny kursovného, a to i když nejsem nezaměstnaná! To by mě vůbec nenapadlo, nikdy jsem po tom nepátrala. Takže teď si "zvyšuji svoji hodnotu na trhu práce" a snažím se pochopit, jak s AI zacházet.

Po první lekci jsem měla pocit, že jsem vlezla někam, kde absolutně nemám co dělat. Že jsem blbá, blbá, blbá ! Ale zase, ona je chytrá, tak uvidíme, co bude dál .....

 

Bohužel v noci mi hlava pořád nejde vypnout  Dub, kurs, rodina, práce, ....já chci spáááát !!!! No, evidentně marné přání  

Psychologové radí psát si deník. Možná mi to trochu zklidní mysl, kdo ví ...

Ale to by nebyl Pavel, aby nedošel s dalším geniálním nápadem - prej to mám zkusit využít. Že by třeba lidi zajímalo, jak těžce se náš caravan park rodil.

Já jsem sice generace tužky a papíru - teď teda spíš klávesnice, protože rukopis ani po sobě už nejsem schopná přečíst, ale kdo další už dneska čte? Všichni jsou srostlí s mobilem a koukají na videa ...

To jako mám i točit příspěvky na sítě ???? Já, stará baba, co na každé fotce vypadá jak z pomocné školy ????

Rozhodně nehodlám vystavovat "svou mordu na billboardu"! Leda že by .... systém paní Colombová! Nikdo ji nikdy neviděl, ale existuje. Podobnou má i televizní Fotr na tripu, velká to inspirace mého chlapa. To by třeba šlo.

Mám za sebou roky Pavlovy buzerace, jak mám fotit, jaká je správná kompozice a že mi nesmí letět moře dolů z kopečka .... Tady moře není (škoda přeškoda), tak snad někdy nafotím nebo natočím něco aspoň trochu koukatelného.

 

Takže z budoucího Caravan parku U Pavlova dubu zdraví paní Colombová .