VĚDECKÁ FORMULACE TEORIE ČASOVÉHO PŘECHODU

Nelineární model historické kauzality založený na pořadí vstupu pozorovatelů do minulosti

Abstrakt (krátké shrnutí pro odborné oči)

Tento model popisuje formu časového přechodu, ve které není výsledný stav minulosti určen cílovým datem, ale pořadím, v němž jednotliví pozorovatelé vstoupí do dané časové roviny.
Model předpokládá, že minulost není pevně daná, ale existuje jako dynamické pole, jehož konfigurace je aktualizována při příchodu pozorovatele.

---

1. Předpoklad modelu

Minulost existuje jako kauzální pole, které může být aktualizováno pouze na základě interakce s entitou, která do daného časového bodu vstoupí.

Model dále předpokládá:

·         Každý pozorovatel nese vlastní časovou historii, která určuje, jakou podobu může minulost nabýt.

·         Historie pozorovatele má prioritu před objektivní časovou linkou.

Z toho plyne:

Pozorovatel nemůže vstoupit do takové verze minulosti, která je v rozporu s jeho vlastní časovou historií.

---

2. Princip pořadí vstupu

Neurčuje se „do jakého roku se cestuje“, ale kdo do tohoto roku vstoupí jako první.

Definice: Bod vstupu (Entry Point)

Okamžik, kdy se pozorovatel fyzicky objeví v určitém čase, představuje hranici, od které může měnit kauzální pole.

Z toho vyplývají dvě pravidla:

Pravidlo 1 – Neměnitelnost před vstupem

Pozorovatel nemůže změnit historii před okamžikem svého vstupu.

Pravidlo 2 – Lokální změna po vstupu

Od okamžiku vstupu může pozorovatel ovlivňovat minulost způsobem, který je kompatibilní s jeho vlastní časovou historií.

---

3. Důsledek pro více cestujících

Pokud do minulosti vstupuje více entit, výsledná historie závisí na pořadí vstupu:

Pozorovatel, který vstoupí jako první:

·         určí referenční konfiguraci kauzálního pole,

·         nemění historii před svým příjezdem,

·         ale mění historii od okamžiku svého vstupu dále.

Pozorovatel, který vstoupí později:

·         může vstoupit pouze do verze minulosti, která neodporuje jeho vlastní časové historii,

·         což často znamená, že nemůže vstoupit do minulosti změněné předchozím cestujícím.

---

4. Praktický důsledek modelu

Je-li cílem, aby se dva cestující v minulosti setkali, musí:

1.      pozdější cestující vstoupit do takové části minulosti,

2.      která ještě nebyla ovlivněna prvním cestujícím.

Z toho vyplývá:

Setkání není dáno místem nebo datem, ale správným pořadím vstupu.

---

5. Odstranění klasických paradoxů

Tento model eliminuje klasické časové paradoxy, protože:

·         minulost není pevná, ale dynamická,

·         nelze měnit události mimo oblast vlastní kauzální kompatibility,

·         historie se aktualizuje deterministicky podle prvního vstupujícího,

·         žádný pozorovatel se nemůže setkat s verzí minulosti, která je neslučitelná s jeho časovou stopou.

---

Vědecká kvalita modelu

Hypotéza je kompatibilní s:

·         teorií pozorovatelské závislosti v kvantové fyzice,

·         teorií kauzálních struktur,

·         blokovým vesmírem (Eternalism) s lokálními aktualizacemi,

·         moderními úvahami o emergentním čase a nelineárních kauzálních sítích.

Není v rozporu s žádným známým zákonem fyziky, protože operuje v oblasti hypotetického chování časoprostoru při extrémních jevech.