Cestování časem polopatě
Dnes to ještě neumíme, ale v románech ano, jen to nesmí popírat fyziku. Jeden háček to ale má, lze cestovat jen do minulosti, ale nelze cestovat do budoucnosti, Povím vám jak to lze do minulosti, proč to nejde do budoucnosti, se dozvíte až z románu.
Jak vlastně funguje návrat do minulosti
Většina lidí si představuje čas jako přímku.
Minulost vlevo, budoucnost vpravo a my se po ní posouváme dopředu.
Jenže takhle čas ve skutečnosti nefunguje.
Čas není přímka.
Čas je proces, který se zpomalil s rozpínáním vesmíru.
Na začátku vesmíru, krátce po Velkém třesku, se všechno dělo extrémně rychle.
Prostor byl malý, hustý a čas jím proletěl doslova tryskem.
Jak se vesmír rozpínal, musel čas vyplňovat stále větší prostor –
a čím větší prostor musí vyplnit, tím pomaleji teče.
Proto dnes vnímáme čas jako „pomalý“.
Co to znamená pro cestování do minulosti?
Když cestuješ do minulosti, nepohybuješ se po přímce zpět.
Pohybuješ se proti směru rozpínání vesmíru.
Čím hlouběji do minulosti chceš jít,
tím rychlejší čas tam panuje –
a tím rychlejší je samotný přenos.
Proto je paradoxně snazší dostat se milion let do minulosti než o rok zpět.
V hluboké minulosti byl čas rychlý.
Blízká minulost už patří do pomalého času dneška.
A teď to nejdůležitější: pořadí cestujících
Cestování do minulosti není o tom, do jakého roku jdeš,
ale v jakém pořadí tam lidé (nebo stroje) přicházejí.
Kdo přijde do minulosti jako první:
nezmění nic před okamžikem svého příchodu
ale od tohoto okamžiku začne realitu ovlivňovat
Kdo přijde později:
musí přijít do části minulosti,
která ještě nebyla změněná tím prvním
Jinak se nikdy nepotkají.
Proto může někdo cestovat:
méně hluboko do minulosti
ale přesto dorazit „dřív“ než někdo, kdo míří hlouběji
Rozhoduje pořadí vstupu, ne datum.
Shrnutí jednou větou
Čas zpomaluje, protože se vesmír rozpíná.
Cestování do minulosti je rychlejší čím hlouběji jdeš.
A minulost se řídí tím, kdo do ní vstoupí jako první.
