Vše co jsem slyšel jsem si nahrával včetně svého komentáře. Delší dobu nevidět je sám osobě zvláštní pocit, nachodíte-li při tom několik kilometrů, to už je dvojnásobný zážitek. Kočka byl dobrý průvodce i přesto, že mne jednou málem sejmula šalina:). Město znám dobře a občas jsem Kočku překvapil tím, že jsem ze směru našich kroků či po zvucích, poznal kde jsme. Vtipných okamžiků bylo spousta. Slyšel jsem vedle sebe kýchnout jeptišku, člen harekrišna se mě jako slepého ptal co čtu a jeden kolemjdoucí komentoval situaci dvou mužů zavěšených v rámě větou: "jo, to je v pohodě, ten mladší ho jenom vede ..." Za několik hodin už jsem ovlivněn výjimečnou situací sypal moudra jako " jen omluva ve větru má smysl":) nebo "holubi na nádraží jsou duše ztracených cestujících":). Pak jsem otevřel oči. Byla už tma. Doma jsem pak plný energie napsal naráz celý text. Někdy stačí jen zavřít oči a poslouchat.

Děkujem za podporu naší desky a její předplacení: https://www.startovac.cz/projekty/bledemodre-mesto/

HLAS

Uvnitř města hledám hlas, město je bytost, cítím jak dýchá
mimo prostor, mimo čas, chci být stále ten, kdo ho slýchá
Souzní s hlasem věčný spěch: „Zavolám později, nemůžu mluvit“
pak se ztratí v průchodech, ulice teče a trhá břeh
Zní cinkot šalin brzdných drah, rachot když k obloze startuje rozjezd
Někdy mám o město strach, to když je nebe úplně bez hvězd

R: Rád slýchám kroky v prázdných chodbách Avionu
Déšť v rytmu rozbil střechy, neodnáší to podstatné
Tiché, jemné ruce v Mahence obrací žluté listy
Mizí cizí slova v dálce, odsunutých bez kufrů k jihu jak nesou slabí bez viny svou tíhu

Z herny padá zvuk mincí, Mozart opustil hranice města
Sirény ječící, v katedrále nahlas počítej do sta
Na ostrůvcích zastávek mlčky stojí trosečníci
kdo z nich domů doplave, komu se nebojí o touze říci?
Vykřičený dům ochraptí. Proč se tak málo v ulicích píská?
Co, doznělo se nevrátí, když město mlčí, tak se mi styská, vyprávět začne až poslechem z blízka ...