Tři básničky o Mělníku
V Praze jsem se narodil, ale Mělník byl městem mého básnického probuzení.
Tři básničky, věnované Mělníku Autor: Pavel Kukal
1985
To město- přízrak několika věží
kde jemné tóny zvučí údolím
a česká země k modrým horám běží
-já loučím se, však se zas navrátím.
Jen dál- čas plyne jako říční proudy
Tak prošlo celých deset století.
Čas slávy, bojů, slz, jež do té hroudy
zapadly -jejich hlas k nám doletí.
Zde české víno z prosluněných strání
co všechno skrývá- lásku, krev i meč.
Po každém jaru přichází čas zrání
jen ochutnej -tak nejlíp vzpomeneš.
Připomeň -město krásné, bílý kámen
a v hloubi skály stará sklepení
chladivý stín i žáru léta plamen
kterými víno ve svých písních zní.
( z cyklu Vinařův kalendář)
Na podhradí 1997
Stačí dát hlavu ze stínu
a vedle sebe sedět tiše
když víno barvy rubínu
po stěnách číší vzkazy píše.
V podzemí síně klenuté
-už kolikátá báseň městu-
a tvé rty- rudá na rudé-
nám k lásce ukazují cestu.
Prsty se v skrytu propletou.
Je vždycky těžké tmou se brodit.
Sejmout už masku prokletou
a napořád už v světle chodit.
(ze sbírky Oblékání ticha)
Studna 2018
Jde do široka náměstí
a na něm socha Vinobraní
Ta studnu skrytou dosud chrání
pod staroylým dlážděním.
Kdo hloubil studnu? Kameník?
Či havíři, když stříbro mizí?
Jak réva z Burgund v zemi cizí
sbratří se časem s nadšením.
Pak hrozny vydá pro radost
co sídlí uvnitř- v srdci skrytu
a nechá číši nedopitu,
když pocítí, že má už dost.
(z cyklu Kalendárium, dosud nepublikováno)