Básnická sbírka "Ohniště". Autor: Pavel Kukal Knihy

Milí přátelé, ježto se čas krátí, je na čase poděkovat všem, kdo se o věc zajímali, pomohli s rozšiřováním či dokonce přispěli. Koho to opravdu zajímá, nezoufejto. Sledujte můj blog kukatko.bloger

nebo stránky Skupiny XXVI. Zkusím najít jinou cestu k vydání. Děkuji a přeji všem hezké dny plné radosti. Srdečně Váš Pavel Kukal

Tři básničky, věnované Mělníku Autor: Pavel Kukal

1985
To město- přízrak několika věží
kde jemné tóny zvučí údolím
a česká země k modrým horám běží
-já loučím se, však se zas navrátím.

Jen dál- čas plyne jako říční proudy
Tak prošlo celých deset století.
Čas slávy, bojů, slz, jež do té hroudy
zapadly -jejich hlas k nám doletí.

Zde české víno z prosluněných strání
co všechno skrývá- lásku, krev i meč.
Po každém jaru přichází čas zrání
jen ochutnej -tak nejlíp vzpomeneš.

Připomeň -město krásné, bílý kámen
a v hloubi skály stará sklepení
chladivý stín i žáru léta plamen
kterými víno ve svých písních zní.

( z cyklu Vinařův kalendář)

Na podhradí 1997

Stačí dát hlavu ze stínu
a vedle sebe sedět tiše
když víno barvy rubínu
po stěnách číší vzkazy píše.

V podzemí síně klenuté
-už kolikátá báseň městu-
a tvé rty- rudá na rudé-
nám k lásce ukazují cestu.

Prsty se v skrytu propletou.
Je vždycky těžké tmou se brodit.
Sejmout už masku prokletou
a napořád už v světle chodit.

(ze sbírky Oblékání ticha)

Studna 2018

Jde do široka náměstí
a na něm socha Vinobraní
Ta studnu skrytou dosud chrání
pod staroylým dlážděním.

Kdo hloubil studnu? Kameník?
Či havíři, když stříbro mizí?
Jak réva z Burgund v zemi cizí
sbratří se časem s nadšením.

Pak hrozny vydá pro radost
co sídlí uvnitř- v srdci skrytu
a nechá číši nedopitu,
když pocítí, že má už dost.

(z cyklu Kalendárium, dosud nepublikováno)

Sraz v Příchovicích, já vpravo nahoře, Roman vpravo dole.

Lemberk

(Jakubovi K.)


Snad se nám hluk všech bojů vyhne
v zahradě za zdí kamennou.
Má pískovec tvář zbrázděnou,
nebo se kolem pouze mihne

stín lasičky či hranostaje?
Ruku jsem opřel o kámen.
Jitro je chladné – letní den
svou píseň teprv rozehraje.

I mládí mívá těžkou hlavu.
Vzpomínka jako drahokam
nám připomíná kudy kam.
Chceš zůstat čistý? Chraň se davu.

Naše kočka Johanka mi často zalehne knihu. Jako moudrá kočka ví, že čtení je ztráta času, který se dá využít mnohem lépe. Například k jejímu hlazení.

Víno se časem vytrácí,

ač každým rokem znovu mladé.

Za lásku k němu, za práci,

odměň nás opět, vinohrade!

Malé Žernoseky (Chardonnay)

Zde neřídím se majákem,

ba ani hvězdami.

Podzim se opil burčákem,

přehnal to s barvami.

V září je slunce laskavé.

Hladí nás do snění

a hrozny právě dozrálé

zvolna se promění

v radost, co ve dvou čeká nás.

Usedni v tichosti.

Pak rozlije se vína jas

a s ním čas milosti.

(únor 2016)