A jedno vám ještě povím. Obsah knihy bude možná překvapivý - pro ty, co to znají, určitě.

Ale tady teď dám kousek, který tam bude mezi těmi nepřekvapivými:

..." Na zahrádce sedíme na dece, kocháme se a posloucháme monolog mé ženy o tom, co všechno bychom sklízeli, kdybychom to ovšem  zasadili, okopávali, zalévali, odplevelovali odkrtkovávali a pozitivně motivovali. Naštěstí jsme oba intelektuálové, tak o tom v mechu a kapradí jen žvaníme a dál kupujeme řeckou mrkev v Albertu.

Jak si tak balíme deku, kráčíme rozvážně k autu, v tom žena moje roztomile zahlásí: To je dnes ale krásný den. Ani jsi mě nenasral!"...

 A ukázka z titulní povídky:

…V houfu vstupujeme dovnitř. T-Rex vidí reklamní slunečník a začíná se nahlas dožadovat coly. Obě princezny různého pohlaví se překřikují, která je víc potichu.. Rychle je usazuji a Tetu strkám pod stůl. Princezna Laula oznamuje všem návštěvníkům pohostinství, že má řízek tuze ráda. Princezna Matýsek odchází v nestřeženém okamžiku k vedlejšímu stolu, kde se krmí jiný indiánský kmen a závistivě sliní. T-Rex křičí na obsluhu a dožaduje se coly. Sotva se mi je podaří sehnat zpět ke stolu, přichází číšník. Lenka objednává, děti chtějí něco jiného, číšník tázavě kouká, já zařvu a potvrzuji objednávku. Děti vzlykají, že chtěly něco jiného a vyhrožují, že nebudou jíst. Přinášejí nám pití, co můžou pít jen ti, kteří budou jíst. Děti slibují, že budou hodné a vrhají se na pití. Číšník přináší nový ubrus a říká, že se nic nestalo. Má neupřímný pohled. Děti pláčí, že mají žízeň, protože už nemají pití. Aby nezlobily, soutěžně krkají. Dělám, že nevidím vytřeštěné oči vedlejších stolů. Princezna Laula chce čůrat, princezna Matýsek kakat. Rozdělujeme si je a utíkáme na záchod. T-Rex odchází vyčůrat Tetu do umělých květin v rohu místnosti…