Co by byl život bez těch těžkých chvilek?

ZATRACENÉ STEZKY - nikdo je nechce, ale všichni je potřebujeme pro udržení životní rovnováhy. Když je člověk na dně, je těžké se radovat, mít dobrý pocit, ale jednou se tomu zasměje anebo mu to umožní dosáhnout v budoucnu vyšších cílů, a tak to přesně funguje. Dnešní doba nás čím dál více žene směrem pohodlí a bezpečí a to má svoje opodstatnění. Bohužel nás to zároveň oddaluje od dobrodružství, vzrušení, riskovaní apod. Jinak řečeno, občas není na škodu sáhnout si na dno, vydat se po neprošláplé cestě, a když to klapne, objevíte nezkažený kus přírody, ale pokud se spálíte, tak se cesta změní v ZATRACENOU STEZKU. 

Už nežijeme v pravěku, trest za šlápnutí vedle a přecenění našich schopností bude málokdy mít tragické následky a je tedy těžké vědět, kde jsou naše hranice, když je čas od času neotestujeme. Jak říkál Homer Simpson "kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí", ale co by to bylo za život bez chyb, navždy uvězněni v otázkách "co kdyby?" 

ZATRACENÉ STEZKY vám nezlepší osobní maximum, ale umožní vám lépe poznat svoji stinnou stránku a naučí vás, jak se s ní vypořádat, a to je podstatná lekce pro nejen sportovní život. Na oběhu pár takových stezek určitě potkám a sám jsem zvědavý, kam mě to opět posune, jestli jsem tak odhodlaný, jak si o sobě myslím, nebo zda-li se nechám snadno srazit na kolena... naštěstí kotouly i plazení mi jde celkem dobře i když maraton po čtyřech bych asi nedal :)

Díky všem za podporu, těžko říct, jak si vedeme, nikdy jsem crowdfunding nezkoušel a dost možná to vedu úplně špatně. Nechci, aby to byla nuda, ale zároveň by to mělo mít nějaký hlubší význam, než jenom "Jirka se potřebuje proběhnout v lese, sledujte ho a prachy sem".

Zároveň mně z pozice trenéra běhu a pohybových dovedností zajímá, zda-li se lidi v dnešní době dokážou nadchnout pro takovéto čisté dobrodružství (člověk, běh, příroda, kroky do neznáma), nebo jestli se už dokážeme pouze identifikovat s komedií (a la poběžím nahoře bez, pozpátku s ledničkou na zádech a kolem světa) a nebo zda-li jsme už totálně závislí na technologii (pokud to nebliká a nevrčí pod zadkem, tak to bude nuda).  

Jedeme dál, co jsem začal hodlám dokončit. Dal jsem svůj slib sponzorům i mediálnímu partnerovi behej.com (bude moje toulání aktivně sledovat), že vyběhnu, ať už třeba prší trakaře! A já své slovo držím. 

 

ZATRACENÉ STEZKY MĚ UČÍ SE NEVZDÁVAT.

FŇUKAT MOHU, AŽ MI BUDE 150 LET.

JIRKA OVER AND OUT...