Startovač - financování projektů

Will Hall - Diagnózy 'F' a cesty k zotavení - crowfunding kampaň

Novinky - Will Hall - Diagnózy 'F' a cesty k zotavení

Hledáme podporu pro brněnské vystoupení terapeuta Willa Halla, který se sám dokázal dostat z bludného kruhu psychóz.

Ostatní

Willův příbeh (2. část)

Druhá část Willova příběhu zotavení. Willův příbeh (2. část) Obrázek

Tak začal můj roční pobyt ve státním psychiatrickém zařízení. Potřeboval jsem pomoc, ale místo ní se mnou zacházeli jak s neposlušným děckem, co má porouchaný mozek. Trestali mne a byl jsem pod neustálým dozorem, k tomu dva měsíce na uzavřeném oddělení. Z plnohodnotné lidské bytosti jsem se stal jen psychiatrickým pacientem. Dali mi svěrací kazajku. Ne proto, že bych něco provedl, ale kvůli transportu do nemocnice. V noci se mi pak zdálo, že mne někdo znásilňuje a dodnes mám flešbekové reakce na všechno, co mi tuhle situaci připomene. V průběhu hospitalizace mne zavírali na samotku, vyhrožovali mi kurtováním, prohledávali mne, byl jsem nucen polykat kolem patnácti různých syntetických látek a docházet na autoritativně vedenou skupinovou terapii, která se celou dobu míjela účinkem.

Několik měsíců jsem užíval silné tišící antipsychotikum Navane, určené k léčbě schizofrenie. To úplně změnilo moji osobnost a ztratil jsem to nejzákladnější ponětí o tom, kdo vlastně jsem. Stal jsem se tupějším, pomalejším, ztloustl jsem a s vedlejšími účinky „léku“ přicházely i návaly zoufalství a sebevražedných myšlenek. V jednom z ubytovacích zařízení, kde jsem nějakou dobu pobýval, se těsně před mým příchodem zabil jiný uživatel psychiatrické péče. Jeho přítel mi řekl proč: trpěl silnými vedlejšími účinky svých medikamentů a nikdo to nechtěl slyšet. Tak skočil ze střechy a zabil se. Ne kvůli své nemoci, ale kvůli těm „vedlejším účinkům“. Když jste „na lécích“, těžko odlišujete, jaké potíže vám způsobují léky a jaké samotná nemoc. Jste zmatení a nevíte, co s tím.

Mám z té doby nějaké fotografie a z nich se ne mne dívá někdo docela jiný. Nejsem to já. Byl jsem v podstatě chodící zombie, ale poslušná zombie, a s tím byli lékaři spokojeni. Mám dojem, že ještě dnes u mne přetrvávají některé vedlejší účinky léků, které jsem tehdy užíval, včetně Navane. Patří k nim záškuby svalů, výpadky paměti a panická úzkost. A o dalších dlouhodobých poškozeních možná ještě ani nevím.

Můj otec, veterán z korejské války, dostával ve čtyřicátých a padesátých letech elektrošoky. Hospitalizovaný a podrobený těmto trýznivým procedurám byl na žádost svého otce (mého dědečka), který ho tak trestal za jeho chování v dospívání. Otcovy nucené hospitalizace a nezhojené emoční šrámy se přímo podepsaly i na mně a celé naší rodině, protože nikdy nedostal skutečnou pomoc a tak jsem vyrůstal se silně traumatizovaným otcem. Když se mí psychiatři dozvěděli, že i můj otec byl zavřený v psychiatrické léčebně, snažili se mne přesvědčit, že moje potíže jsou dědičného charakteru, že mám poškozený mozek a že to jde napravit medikamenty. Ani jednou se mne nezeptali na moje traumata z dětství a neobtěžovali se zjišťovat, zda by tu nemohla být nějaká spojitost s mými duševními potížemi. Až později, když jsem sám začal pátrat po tom, jak se věci mají a objevil práce Roberta Whitakera a dalších, dozvěděl jsem se, že žádné poctivě vedené vědecké výzkumy nepotvrdily hypotézy o genetické predispozici a chemické nerovnováze mozku, a že trauma z dětství může hrát v tom, co se běžně označuje za duševní poruchy, nezanedbatelnou roli.  

Po více než dvouměsíčním úsilí mí lékaři prohlásili, že vyzkoušeli už všechno a mysleli tím, že nasadili veškeré pilulky, na které si jen vzpomněli. A jelikož podle nich nic nezabralo, zbývaly už jedině elektrošoky. Zoufale jsem toužil po nějakém zlepšení a tak jsem začal přemýšlet o tom, že na to kývnu. Můj otec mi vyprávěl o své nedobré zkušenosti s elektrošoky a o tom, jak mu poškodily paměť. Nad stolem mu visí známý Hemingwayův citát(1) a já už tehdy věděl, že Hemingway se zastřelil nedlouho po šokové léčbě. V nemocnici mi ale tvrdili, že je to naprosto bezpečné a účinné a nemá to žádné nepříznivé vedlejší účinky(2).

A pak se na mne usmálo štěstí.

 

(1) „Léčba byla úspěšná, ale ztratili jsme pacienta.“

Úplnější znění: "Tihle šokoví lékaři nevědí nic o spisovatelích... a o tom, co to s nimi dělá... Jaký má smysl zničit mi hlavu a vymazat paměť, když je to celý můj kapitál a vyřadí mne to ze hry? Byla to skvělá léčba, ale přišli jsme o pacienta.“

viz: https://www.causes.com/causes/639240-electro-shock-therapy-the-most-destructive-treatment-that-s-not-highly-effective/updates/566816-ernest-hemingway-ects-most-famous-suicide-victim

(2) Dlužno dodat, že dnešní elektrokonvulzivní terapie se vyvinula z přírodní metody objevené již v dobách antiky (na hlavy pomatenců se tehdy přikládali električtí rejnoci), není již tak brutální a devastující jako ve zmiňované době, nicméně mechanismy jejího účinku jsou vědě stále neznámé. Provádět se má jen se souhlasem pacienta, není-li „nemocí“ přímo ohroženo jeho zdraví nebo život. Což posuzuje přítomný lékař.

 

 

 

(z anglického originálu http://bit.ly/1NUOMUJ přeložil Jiří Bryan)

Zpět na výpis