Startovač - financování projektů

Vydání prvního románu AMARA - crowfunding kampaň

Vydání prvního románu AMARA

Příběh ženy, která se vydává na cestu hledání sebe samé a pochopení smyslu lásky a sebehodnoty. Příběh je fikce inspirovaná skutečným příběhem.

Knihy
Vydání prvního románu AMARA

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Amara je jedinečný příběh, který ukazuje sílu ženy na cestě propletené se strachy lidského ega až k opravdové lásce! Je to příběh, který bere za srdce! Příběh hledání lásky ve světě, kdy jedno přichází a druhé vzápětí odchází. Příběh, který provází náročnou sebepoznávací cestou hlavní hrdinky, jež se nebojí čelit překážkám, aby pochopila, kým je a jaká je podstata lásky mezi mužem a ženou.

Amara řeší oblast poznání a zabývá se otázkami, proč se některé ženy neustále točí v kruhu a znovu a znovu vstupují do vztahů, ve kterých odevzdají samy sebe, svou sebe hodnotu, sebevědomí a neustále se přizpůsobují v domnění, že jejich protějšek snahu ocení a bude je milovat ještě více.

Nejen, že vás vtáhne příběh ženy, jež se na své cestě učí, a to zejména díky mužům, ale také vás inspiruje cesta, jíž musí hlavní hrdinka projít, a díky níž se naučíte zajímavé seberozvojové techniky. Na své cestě se hlavní hrdinka setkává s několika muži a každý z nich ji předává dar, díky němuž lépe poznává sebe sama. Po tom, co ji však do kolen srazí nečekaná rána od jednoho z nich, dar, který hořce zabolel, hrdinka se rozhodne nastoupit na fyzicky a psychicky náročné učení pod vedením duchovních učitelů v Indii. Dokáže čelit sama sobě i v těch nejtěžších chvílích? Dovede ji mužské pokolení k pochopení smysl lásky a hodnoty ženské síly?

Amara obálka

Hlavním důvodem k napsání této knihy bylo nejen předání silného příběhu, ale také víra v to, že příběh pomůže mnoha lidem, zejména ženám, na cestě jejich vztahy s muži. Pomůže jim pochopit svou vlastní hodnotu, podpoří sebelásku a povede k poznání několika různých typů vztahů mezi mužem a ženou. Věřím, že mnoho čtenářů se s příběhem ztotožní a prožijí ho naplno spolu s hlavní hrdinkou.

Klara

 

Jsem ze srdce vděčná, pokud se rozhodnete projekt vydání knihy podpořit. Mým snem je příběh a poznání šířit mezi co nejvíc lidí, aby mohl nejen inspirovat a motivovat, ale také vedl k pochopení sebe sama, a aby dodal odvahu těm, kteří se stále, nebo znovu hledají, nebo se teprve začínají na své cestě učit. Myslím si, že je důležité, aby čtenáři věděli, že každý si musí projít těžkým obdobím, aby se na své cestě posunul o krok dál, a mohl tak pomoci nejen sobě, ale i dalším.

Děkuji mnohokrát a těším se, že se s vámi potkám nejen v online světě, ale např. také při příležitostech, jako je křest knihy či autorské čtení s autogramiádou.

FAKTA O KNIZE

Žánr: Amara je spirituální milostný román, fikce inspirovaná skutečným příběhem.

Formát: Kniha vychází ve formátu A5, měkká vazba, 280 s.

Na první výtisky a odměny se můžete těšit již začátkem října, předpokládané datum vydání - 5. října 2019.

Kniha je ideálně určena pro ženy jakéhokoliv věku. Je ale také pro muže, kteří se zajímají o příběhy osobního rozvoje a nechávají se inspirovat příběhy a tipy jiných lidí.

Amara kniha

 

UKÁZKA Z KNIHY: ÚVOD A KAPITOLA 1

 

Seděla na posteli a po tvářích jí stékaly horké slzy. Její srdce bylo zlomené, sotva dýchala. Tělo ji neposlouchalo, ruce se třásly. Snažila se utišit bolest, která jí nemilosrdně prudce proudila tělem. Slyšela sebe samu křičet. Cítila plíce dmoucí se pod tíhou dechu, který chytal další výkřik, žaludek svírající se v křeči. Teskný nářek znovu a znovu procházel jejím hrdlem. Další kapky slz kropily sevřené pěsti. Dům byl prázdný. Nikdo ji nemohl slyšet, a tak si mohla dovolit plakat. Další výkřik a opět další proud slz. Její mysl sledovala strach proudící celým tělem. Ztratila veškerou důvěru a její duše byla stejně prázdná a šedá jako mračna a mlha stahující se za oknem. Zatímco kapky deště dotvářely plačtivou atmosféru, zhluboka se nadechla a mohla... Konečně byla sama a mohla... Mohla křičet, mohla plakat, mohla… opravdu… ze srdce.

1.

„Lori, přines, prosím, pánovi ještě jednu kávu,“ požádala Erika, mladá sympatická servírka, která v ten moment šla vítat další hosty na příjemné snídani v nádherném hotelu Le Champagne; hotelu moderního, ale zároveň klasického anglicko-francouzského stylu. Historie jedné z brightonských budov, postavené téměř u pláže, sahala až do 17. století, a architekti hotelu se snažili zachovat interiéru co nejautentičtější podobu. Na pohled rustikální ambientní místo ve dřevě a tmavě zelených barvách. V srdci skýtalo kvalitní francouzský stříbrný servis, širokou paletu vín, chutné pokrmy a v neposlední řadě přátelský a usměvavý personál, jenž byl nedílnou součástí pýchy celého konceptu útulné domovské atmosféry. To byly hodnoty, na kterých si společnost vlastnící hotel zakládala.

Byla polovina ledna. Zatímco za okny ve tmě poletovaly drobné sněhové vločky, které se vlivem silného mořského větru usazovaly na venkovních květináčích, tlumené restaurační osvětlení a krb s otevřeným ohněm vítal první hosty, kteří časně ráno vstali, aby si při poslechu příjemné klavírní hudby ve stále trvajícím vánočním shonu užili tu pravou anglickou snídani.

„Servis, prosím!“ zavolal kuchař. Lori automaticky přišla k výdeji a se slovy „Ano, šéfe!“ brala šálek s filtrovanou kávou a talíř s míchanými vajíčky a lososem. Ještě než stihla odejít, zarazil ji.

„Lori, má to tak vypadat?“ zeptal se Witold, třicetiletý pohledný kuchař z Polska. Pracoval v hotelu teprve druhý den a na snídaních se teprve zaučoval. Lori byla součástí týmu zatím jen dva týdny, ale protože si velmi brzy zapamatovala postup servisu a vzhled jídel, která každý den z kuchyně odnášela, byla schopná mu sebevědomě a s noblesou poradit.

„Ano, ale je potřeba to trochu poupravit. Hned jsem zpátky,“ odpověděla. Když se vrátila zpět do kuchyně, krok po kroku Witoldovi vysvětlovala vzhled a servírování jednotlivých jídel z obsáhlého jídelního lístku ve stylu a la carte. Ten obsahoval vařené speciality od francouzského brioche toustu a sladké ovesné kaše, až po velkou anglickou snídani známou pro své tradiční ingredience – grilovanou klobásu, rajče, houby portobello, fazole v rajčatové omáčce a v neposlední řadě vejce. Witold bedlivě poslouchal a rád si od mladé servírky nechal poradit. Ne snad ani tak proto, že by nevěděl, jak mají jídla vypadat. Sešit s fotografiemi a recepty jídel měl téměř u výdeje. S vlídným pohledem zaujatě pozoroval mladou blondýnku, jak mu se zápalem, důležitostí a láskou ke své práci vysvětluje, jak mají na talíři vypadat benediktínská vejce, vařená vejce s pokrájeným toustem či míchaná vajíčka s lososem.

Witoldyho vřelým oříškovým očím neunikl jediný záhyb Loriina těla zahaleného volnou černou zástěrou, bílou košilí a mírně upnutými černými kalhotami. Sledoval, jak se jí dlouhý cop houpe ze strany na stranu, když se otáčí. Pozoroval gestikulaci jejích rukou. Ze všeho nejvíc se ale soustředil na oči. Lori měla nádherné tajemné zelenomodré oči, ve kterých se zrcadlila velká síla a hloubka. Lidé ji pro její oči často přezdívali Vlčice. Bylo v nich cosi, co Witolda přitahovalo. Nedokázal však s jistotou říci, co. Pozoroval v nich nenápadné jiskření a pomalu začínal zjišťovat, že Lori pro něj není a nebude jen kolegyní. Pozorně si ji prohlížel a poslouchal ji. Neslyšel však, co říká, jelikož ho stále hlouběji zaplavoval příjemný, do té doby neznámý pocit přitažlivosti a magičnosti. Vedle něj stála žena, jež nebyla jako ostatní. Cítil její silnou osobnost. Pozitivní energie z ní sršela jako paprsky světla. S každodenním úsměvem přijímala a rozdávala radost.  

Už od samého začátku, kdy se poprvé potkali v kuchyni, se pro něj Lori stala vzorem smyslné krásy a ztělesněné radosti. Chtěl být jako ona. Byla vždy spontánní, veselá. Nebála se povzbuzovat své kolegy a byla jim oporou. Od samého začátku ji nedokázal přehlížet. Znal ji teprve druhý den, ale měl pocit, jako by ji znal od jakživa. Lori však nic z toho, co se ve Witoldově mysli odehrávalo, netušila.

„Servis, prosím!“

„Ano, šéfe!“

„Smažená a benediktinská vejce s lososem, stůl číslo pět!“

„Děkuji.“

„Lori, počkej ještě!“

 „Ano?“

„Máš přítele?“ zeptal se s nadsázkou zvědavě Witold.

„Proč se ptáš?“ Lori podezřívavě přimhouřila oči. Talíře s čerstvým jídlem ji pomalu začínaly pálit to prstů.

„Zadaná určitě jsi, takže hned jak budeš single, vezmu si tě za ženu!“ zakřičel Witold přes celou kuchyň. V ten moment tam byli jen oni dva. Lori se začala smát. Otočila se na podpatku a vykročila, aby odnesla jídlo. Zatímco mířila ke stolu číslo pět, v duchu se stále smála a přemýšlela nad tím, co ji Witold právě řekl. Srandičky, na to ho užije, frajírka. Určitě bude takhle vtipkovat s každou z nás... Co mu budu vykládat o svém osobním životě… Položila hostům talíře na stůl, s úsměvem popřála dobrou chuť, a když se vracela zpět do kuchyně, ještě se na chvíli zamyslela nad Witoldovou poznámkou. Ale proč mám pocit, že tohle nebyl vtip?!

Postupně začínala zkoumat jeho charakter. Mladý kuchař byl velmi otevřený, upřímný a pohodový muž, a každý den v práci přicházel s novými a novými vtipy. Dělal si legraci nejen z kolegů, ale i sám ze sebe. Všichni ho měli rádi. Když byl v práci, celá atmosféra, v kuchyni povětšinou spíše negativní a ponurá, se náhle rozjasnila. Dny s ním se zdály uvolněné. Jeho humoru a vtipům se smál každý. Witold byl herec, ale v Loriiných očích byl jen frajírkem, jenž se rád předváděl, aby upoutal pozornost.

Uběhlo již několik dnů, od chvíle, kdy utrousil žertovnou poznámku o vdavkách s Lori. Ona se však od té doby, ač nevědomky, začala mít na pozoru. Nechtěla se zbytečně zaplétat do mašinérie podivných a náhodných vztahů už kvůli Jirkovi. Zatím nevěděla, jestli se jejich vztah udobří nebo jestli se postupem času pohřbí. Lori měla zvláštní pocit, že se Witoldovo chování vůči ní každým dnem mění, jako by o ni začínal mít zájem. To ji paradoxně čím dál více odrazovalo.

Koncem ledna prohřívaly brightonský vlahý vzduch neobvykle teplé sluneční paprsky. Loriina pracovní doba končila odpoledne, kdy bylo slunce ještě vysoko nad obzorem. Když otevřela dveře a zhluboka se nadechla, přemýšlela, co vše musí cestou koupit. Kromě potravin se chtěla podívat i do nově otevřeného krámku se svíčkami a vonnými tyčinkami. Nasadila sluchátka a zapnula mp3 přehrávač. Spokojená se nechala unášet hudbou. Zhruba po sto metrech však sluchátka opět sundávala. Na rohu ulice stál Witold a nadšeně jí mával.

„Kam jdeš? Možná máme stejnou cestu. Nevadilo by ti, kdybych šel s tebou?“ Lori nezastavila. Witold se k ní nenápadně přiblížil. Nebyla zrovna nadšená jeho přítomností. Neměla chuť si povídat. Její volný čas byl pro ni na prvním místě a ráda si ho vychutnávala posloucháním hudby a brouzdáním brightonskými ulicemi, sama.

„Jdu domů směrem k Waitrose!“ řekla mile, ale s mírnou odtažitostí. Cestou si povídali, jenže jejich konverzace byla dost kostrbatá a pro oba dva očividně nekomfortní. Lori se snažila být milá, rozčiloval ji však vnitřní pocit, který jí bránil být před Witoldem sama sebou. Byla si vědoma svého zlozvyku. Když o nějakém muži smýšlela jako o potencionálním partnerovi, začala hrát různé role a bylo pro ni těžké být sama sebou.

Ještě, že cesta trvala jen deset minut. Když došli ke krámku, Lori se kvapně, ale taktně rozloučila a zmizela v obchodu se svíčkami, aniž by se ohlédla.

* * *

Co si o tomto projektu myslíte?