Včelky, děti, sny a pohádky - crowfunding kampaň

Včelky, děti, sny a pohádky

Spolu se samotářskou včelkou Lucií pohladíme dětskou duši, lehce otevřeme dveře poznání do světa hmyzu a pokusíme se prohloubit vaši lásku k přírodě.

Knihy
Včelky, děti, sny a pohádky

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

H M Y Z Í  P O H Á D K Y  Z  K V Ě T I N O V É  Z A H R Á D K Y

Uvedenou dětskou knížkou se autoři snaží přiblížit svět létajícího hmyzu těm nejmenším čtenářům
ve formě deseti příběhů o samotářské včelce jménem Lucie, vyvolat zálibu o tento velmi užitečný hmyz nejen ze strany dětí, ale i jejich rodičů a podpořit zájem o přírodu.
V knize jsou navíc uvedeny a vysvětleny některé pojmy (rostliny i živočichové), které autoři považují
za významné pro ochranu včel, a s kterými se třeba děti (možná i vy) doposud nesetkaly a v naší přírodě se vyskytují téměř všude kolem nás. No posuďte sami, víte VY třeba co to je například HADINEC, DRVODĚLKA či VLHA? Nebo jak vypadá KŘIŽÁK, DOBROMYSL nebo HMYZÍ HOTEL? V neposlední řadě tedy autoři doufají, že kniha nebude přínosem jen pro děti samotné, ale že i jejich rodiče, prarodiče či kamarádi budou nahlížet na svět přírody s obdivem, úctou a se snahou o její ochranu. Kniha je vlastně koncipovaná takovým způsobem, aby z ní měli radost, zábavu i ponaučení všichni čtenáři bez rozdílu věku.

Formát knihy A5, vazba šitá V8, rozsah 100 stran, 20 stran barevných obrázků, náklad 300 ks.

Přidejte se k nám a podílejte se na splnění snů dvou začínajících autorů. Pomozte na svět nové knížce pro ty, které milujeme nejvíc. Udělejte radost naším dětem. Nic nás to nestojí, jen pár peněz. A stojí to za to. Nikdy není špatné, udělat dobrou věc (Mark Twain).

Kniha je navíc velmi bohatě barevně ilustrovaná mladou, začínající a velmi talentovanou slovenskou ilustrátorkou Luciou Paulikovou, která se už během studií propagační grafiky
na Škole úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru v Bratislavě vydala cestou dětské ilustrace.
Ilustrovala již dvě dětské knihy vydané v zahraničí a úspěšně vystavovala na společné
i vlastní výstavě na Slovensku, kde byla její tvorba také několikrát oceněna.
Miluje přírodu a zvířata, což jsou její hlavní motivy tvorby. Prostřednictvím svoji fantazie přibližuje dětem svět, tak jako jej vidí ona sama - plný barev, života a dobrodružství. 

Chcete se se svými dětmi pobavit, zasmát, zasnít, ale i poučit? Pojďte s námi proniknout dětskýma očima do světa hmyzích kamarádů a odhalit spoustu dobrodružství, lákadel i fantazie. Pojďte se i chvíli trošku bát, ale hlavně smát. 

Kniha je primárně věnovaná těm nejmenším dětem, aby se při čtení pohádek před spaním dozvěděli něco nového, zajímavého a poučného z naší krásné přírody. A v případě, že by něco neznali či nevěděli, je již na jejich starších sourozencích a rodičích, aby jim nejasnosti vysvětlili. V tomto případě pak věříme, že i tito starší čtenáři budou obohaceni novými vědomostmi, kterými upevní svou lásku
k přírodě. 

Tak tohle je Lucka, šibalka ...

Začátek vyprávění ...

Ahoj děti. Jmenuji se Lucka a moje maminka, kterou jsem ale nikdy nepoznala, by na mě určitě volala Lucinko. Jsem samotářská včelka, což znamená, že žiju úplně sama. Vlastně ani ne, mám spoustu hmyzích kamarádů. Bydlím v hmyzím domečku a budu vám vyprávět své příběhy, které jsem prožila na naší zahradě i v jejím okolí. Miluji všechny kytičky. Neumím sice, jako mé sestřenice včelky medonosné, vyrábět sladký med, ale každý den vylétám ze svého domova, abych zažila hodně dobrodružství a navštívila co nejvíce kvetoucích rostlin, keřů a stromů. Znáte děti nějaké? Z jejích květů pak vyrostou všechny ty dobroty, které určitě máte rády. Ovoce i zelenina. Jablka, třešně, rybíz, jahody, maliny, rajčata … A takových jako jsem já, je nás opravdu hodně. Budu moc ráda, když si užijete všech mých deset příběhů a seznámíte se
i s mými kamarády Agátou, Čeňkem, Zuzankou nebo Boženkou. Jak už to bývá, je v nich legrace
a zábava, ale i ponaučení pro vás a klidně i pro sestřičku nebo brášku, maminku, tatínka, babičku i dědečka. A více už prozrazovat nebudu. Ale ještě vám chci říct, že se nás včelek, nemusíte vůbec bát. I když máme žihadla, nikdy, opravdu nikdy, ruku na to, vás nepíchneme schválně. My jsme jen moc malé a bojíme se. Určitě víc než vy. A máme vás všechny moc rády a snažíme se být pro přírodu co nejvíc užitečné. A to, že vám občas třeba spadneme do sklenice s limonádou anebo, že vám lítáme kolem zmrzliny, nám prosím odpusťte. Chraňte nás a mějte taky rádi. Za všechny mé kamarády hmyzáčky vám přeji hezkou zábavu.

Zastavte, popusťte uzdu fantazii a ponořte se do světa malých hmyzáčků (ukázka z knihy):

"Ano, bojím se. Jen tak zle hou lin ka vystrčím hlavu. No teda po pravdě, nejdříve vykouklo jedno tykadlo, za ním hned druhé a až pak celá hlavička. Kuk, vykouknu ven. No ty brďo! Zůstávám stát
s otevřenou pusou a jen tykadla se mi třepou jako malé anténky ve větru. Bim, bam. Tak tohle si dám líbit. To je něco úplně jiného, než uvnitř v tom mém tmavém a stísněném hnízdečku. Rozhlížím se kolem, div si neukroutím hlavu. Sluníčko stojí vysoko na obloze, kouká dolů na ten velký svět
a usilovně vypouští své zlaté paprsky. Na všechny a na všechno. Dodávám si odvahu a stojím už
na samém krajíčku. Tak teď? Ne! Jsem strašpytel. Ale po chviličce si v duchu, jen pro sebe a tak ať to nikdo neslyší, říkám: „Lucinko, buď statečná“. Ááá, raz, dva, tři teď. Hups, skáču do prázdna. Okamžitě mi hlavou probleskne, já spadnu! Spadnu, zhučím, nabiju si nos. A v té stejné chviličce frrr, křidélka samy od sebe začínají fungovat. Juuu, to je žůžo. Letím sem a tam, a nahoru a dolů
a do křiva, do obloučku, do zatáčky, do kruhu, možná i do čtverce. No jestli mě někdo pozoruje,
tak si řekne, co ta včelka tak blbne?"

Anebo se chcete trošku bát? (ukázka z knihy):

"Tak moc se klepu strachem, že až teď jsem si všimla, jak se pavouk začíná přibližovat. Pořád na mě kouká. Je tak velký. Má osm očí. A taky osm nohou. Určitě si už představuje, jak si na mě pochutná. Šťavnatá, chlupatá včelka. Slupne mě jako malinu. Už ani skoro nedýchám. Co mám dělat?
Pořád mě nic nenapadá a jen z posledních sil se snažím znovu zamávat křídly. Nic. Prostě to nejde. Nedá se nic dělat. Už nikdy nikoho neuvidím. Skončím dneska jako oběd. A pavouk se pořád přibližuje. Už je jen malý kousínek ode mě. Zavírám oči, nechci nic vidět. Ale určitě mě to bude moc bolet, až se do mě zakousne."

Joo nektar, tak ten já zbožňuji ...

A tak to celé začalo... (první návrh)

Co si o tomto projektu myslíte?