Ahojte, krásný dobrý den!

Původně jsem si říkal, že v době informačního přesycení budu přicházet s jednou novinkou týdně. Nyní původní záměr opouštím a mám k tomu skutečně silný důvod. Tím důvodem je obrovská radost. Děkuji všem, kdo do této chvíle Usmívej se víc podpořili. Společně jsme překonali psychologickou hranici 50 % a vykročili do druhé poloviny. Je to jako vystoupat na horu a pak se po dobytí vrcholu vracet do tábora. Pokoření hory a rozhled do okolí je dechberoucí, přesto zážitek získává na ještě větší síle až ve chvíli, kdy ho večer nad plným talířem a v bezpečí probíráme s těmi, kdo s námi sdíleli každý krok.

Věřím, že máme nakročeno k úspěchu! Děkuji, že o Usmívej se víc říkáte svým přátelům a lidem, které by myšlenka pozitivního působení na společnost mohla zajímat. Snažím se povědomí šířit také. S nádherným způsobem podpory jsem se setkal například ve svojí oblíbené kavárně na pražském Žižkově - v Žižkavárně. Kromě fotek přináším také krátké povídání o krásném setkání, které jsem tam před dvěma týdny zažil.

Dne 5.7. 2015 mě do Prahy přijela navštívit kamarádka, která dlouhodobě žije 
v Číně. Nejen, že jsme "náhodou" v polici mezi knihami objevili titul "Čech 
napůl Číňanem" - zažili jsme mnohem víc. 

Již od samého rána jsme se Šárkou mluvili anglicky. Přišli jsme v poledne do
Žižkavárny na kávu a něco lehkého k jídlu (bulgur). U vedlejšího stolu seděl 
muž, který si četl objemnou knihu. Protože jsme se bavili anglicky, muž nás 
zaregistroval, a tak jsme se ho zeptali, co čte. Anglicky nám odpověděl, že 
Bibli. Představil se jako Frederick. Pochází z Austrálie a cestuju po světě, 
aby našel klid a měl po náročném životním období více času na sebe.

Říkal, že Bibli nikdy nečetl, ale vždycky se na to chystal, takže konečně 
začal. Naše konverzace od samého začátku nabrala ten správný myšlenkovo-
filozofický směr. Hodinu a půl jsme se bavili o cestování, životě, hodnotách, 
snech, cílech, o hledání životního naplnění.

Frederick před odjezdem z Austrálie provozoval svoji vlastní kavárnu. Vnímá 
kavárnu ne jen jako místo, kam člověk přijde, dá si kávu a jde pryč. Říkal, 
že kavárnu považuje za místo, které může mít ohromný vliv na "neigborhood", 
sousedství, svoje okolí. "Když sedím tady [v Žižkavárně], čtu si a sleduji 
lidi, kteří přichází a odchází, cítím, že přesně tohle se tady daří," dodal.

Souhlasím s Frederickem. Myšlenka, že kavárna je místem, které může sbližovat 
lidi, kteří by se jinak nepotkali a do řeči nedali, je nádherná. Není to tedy 
jen o kávě, ale především o lidech. O lidech, kteří přijdou, i o těch, kteří 
kavárnu vedou a starají se o její denní chod.