Světlo z trubky - vydání knihy a její křest | crowdfunding kampaň

Světlo z trubky - vydání knihy a její křest

Příběh je napsaný, grafika navržená, ale bez Vás se to neobejde. Pomozte nám vydat knihu do tištěné podoby. Děkujeme.

Knihy

Světlo z trubky - vydání knihy a její křest

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Co by díky Vám mohlo spatřit světlo světa? Světlo z trubky! 

Pokud se podaří nashromáždit potřebné finance k vytištění knihy, můžete se těšit na cca 150 stránek v sympatickém formátu A5 (paperbackové vazby) ještě sympatičtějšího čtení:-) 

Dle hesla “sám si vařím, sám si peru” se Jiří Hovorka jako obvykle postaral také o grafický návrh obálky a o ilustrace. 

Kdo z Vás jeho tvorbu zná, tak ví...Vás ostatní s ní budeme rádi seznamovat prostřednictvím facebooku např. formou zveřejňování úryvků z jeho knížek. Ukážeme Vám, co ilustroval, jak maluje nebo co realizoval z užité grafiky.

Bez názvu.png

 

A teď už konkrétněji o nové knize:

Po úspěšném vydání knih „Pozdrav, ptáku!“ kde vypráví příběhy dospívajících středoškoláků, vydal autor druhou knihu s názvem „Máš cigáro?“, kde pro změnu zúročil svoje zkušenosti z civilní vojenské služby. Nyní přichází Jiří Hovorka s knihou „Světlo z trubky“ , kde připomíná netradičním způsobem absurdní sedmdesátá léta minulého století, pohledem mladého zaměstnance nově postaveného obchodního domu Nový Svět (Prior) v krajském městě, na pozadí veselých historek i zcela vážných příběhů zaměstnanců obchodního domu, jeho zákazníků i obyčejných lidí.

Malá ochutnávka z připravované knihy:

...

Za rohem, co jsem bydlel, byl krám „Za rohem“. Takovej malej, usoplenej konzum, základní potraviny. Pro zpestření nabídky mívali občas i chlebíčky, ruský vejce a smaženky. Jediná, poměrně mladá, ale špičatá ženská, co vypadala jako zahnutá větev, tam dělala prodavačku a vedoucí zároveň. V jednom tahu naštvaná, zamračená, zahořklá. Nebylo divu, trávila v tom hokynářství celej den. Květa Lánská, odpovědná vedoucí, měla napsáno na dveřích spolu s prodejní dobou. Čelenka ve vlasech ji nemohla vylepšit ani zlidštit. Bylo s podivem, že ten obchod fungoval, protože jestli se někdo vůbec nehodil do kšeftu, tak ona. Ještě kdyby prodávala biče, štafle nebo plastový sudy na zahradu, tak snad.

Časem jsem zjistil, že je to manželka takovýho hromotluka, co dělal fotografa v komunálu na náměstí. FOTO LÁNSKÝ – PORTRÉTY – TABLA – PROMOCE – SVATBA  stálo ve výloze. Chlap jako hora a tahle káča, která mohla bejt ráda, že nezůstala na ocet, si toho pranic nevážila. Jednala s ním jako s hadrem. Mluvila v povelech jako na psa, „podej, nečum, zhasni, lehni, sedni, stůj!“  Byl jsem u nich dvakrát v životě. Poprvý jsem stál dole ve vratech, když jsem je upozornil, že si nechali klíče v zámku a při tý příležitosti slyšel ten její výcvik, ten dril, a věřil tomu, že povely jsou určeny psovi.  Podruhý mě ta hvězda oslovila sama v krámě, že prej by se mě matinka ráda na něco zeptala, a pozvala mě na návštěvu. Situace musela bejt zoufalá, protože jsem neznal nikoho, kdo by se u nich dostal dál než za ta vrata. Zouval jsem se  v průjezdu a v ponožkách vyšel po studenejch, kamennejch schodech do bytu. Teprve tam mi nabídli starý, nevábně vonící, sešmatlaný pantofle, abych jim nezašlapal tépich.

Břečťan nebyl doma.

“Posaďte se,“ vyzvala mě stará a ukázala na sedačku. Tu před případným oděrem ochraňoval chlupatej přehoz z chemlonu, evidentně domácí výroby. Jako v barvách jsem  ty dvě sudičky v duchu viděl, jak po večerech ten přehoz páchají, jak chemlonovej kabílek, protaženej násadkou verzatylky, nahřívají nad plamenem svíčky, aby ho pak ještě za tepla přílíply na jutovej podklad. Když nůžkama kousek toho chemlonu odstřihly, proces se opakoval. Nahřát, přílepit, střihnout, nahřát, přilepit, střihnout.

Skleněnej sekretář byl plnej skvostů z okolních skláren, kterým vévodila štvanice na jelena z porcelánu. Než jsem si ale stačil sednout, strčila mi stařena pod zadek ještě starej ručník, abych snad  ani ten přehoz nezvalchoval. Seděl jsem jak na trní. Pak přede mě mladá postavila kafe nevalný chuti v hrnečku s nápisem „Host do domu, hůl do ruky“ a sama se posadila do křesla, který bylo vymustrovaný stejně jako sedačka. Stará dceru pohledem zvedla, ta si provinile stoupla a křeslo upravila. Pochopil jsem, kdo to tady má na paškál, kdo tady velí a že musím bejt VIP návštěva, když vůbec sedím, a na sedačce k tomu. Ta jinak byla asi jen na parádu.

„Tak co, má babu?“ vystřelila po mně stařena, když si sedla na židli, kterou si s lomozem dostrkala z kuchyně.

„Kdo?“ dělal jsem blbýho, abych získal čas, i když jsem tušil, odkud vítr funí.

„No náš mladej! Nám tvrdil, že se znáte!“ houkla stará. Na to, že jsem jednou pomoh Lánskýmu odemknout jeho kvelb, co měl za fotoatelierem, protože byl opilej našrot a nebyl s  to trefit klíčem dírku v zámku, když si tam ved nějakou ženskou, to bylo odvážný prohlášení.

„No tak...známe, známe ...viděli jsme se, to ano“, mlžil jsem.

„Tak má ňákou ženskou?“ zeptaly se skoro současně.

Hlavou mi proběhly ty nešťastnice, co se na ně v temný komoře vrhal, jak se o něm tvrdilo.

„Loudil?“ ujelo mi.

„Co?“ zeptaly se současně a zůstaly štajf. Zděsil jsem se, že jsem něco proflák.

„A proč Loudal, když je Lánský?“ přeslechla se plačky mladá.

Stará ji sjela pohledem, ať se uklidní.

„Asi že tak pomalu chodí, že se loudá, že jo?“ nahrála mi stařena. Vůbec jsem nechápal, proč tu sedím, proč jsem vyslýchán, proč za toho chlapa tahám kaštany z ohně.  Co je mi do nějakýho Lánskýho, kterej se vine v temný komoře k ženskejm, co si přišly pro fotky z dovolenejch, a kterej žije v naději, že k honoráři by mohly dámy přidat jako prémii i svoje tělo.

Proto si vysloužil tu přezdívku: sexuální loudil.

 ....

Kmotr připravované knihy, pan Miloň Čepelka, o ní napsal:

Povrchnímu čtenáři, který zná první dvě knížky Jiřího Hovorky Pozdrav,ptáku! a Máš cigáro? mohlo by se zdát, že Světlem z trubky  vstupuje autor potřetí do téže řeky. A je přece známo, že to nelze už ani podruhé. Kdo však čte pozorně, ten si jistě všimne, že zatímco první výběr jeho tu rozpustilých, tam hořce teskných povídek byl především jen tím výběrem, ve druhé šel autor k cíli, vyjadřujícímu sounáležitost živých s mrtvými (přátelství a vděčnost neumírají, neměly by umírat), a zde dotřetice dochází k poznání vpravdě existenciálnímu, kvůli němuž neváhá vydat osudu všanc sám sebe.

Nenápadně, cudně, neokázale, i když s lítostí.

Miloň Čepelka.

 

 

housle.jpg

 

 

 

 

mas cigaro_titulka.jpg

 

ptak tiutl.jpeg

Co si o tomto projektu myslíte?

  • Splněno 6 300 Kč (25 %)
  • 25 %
  • 25 000 Kč požadováno
  • již skončilo
  • Nelze podpořit
  • Na tento projekt už přispělo 0 Startérů

Autor projektu

Ateliér Lucie - obrázek
  • projekt od Ateliér Lucie
  • Česká republika

Odměny (Rewards)

150 Kč

Malované poděkování do schránky

Můžete se těšit na originální pohlednici od Jiřího Hovorky, ilustrátora a grafika.
A k tomu Vás rádi pozveme na křest, kde bude i kmotr knihy pan Miloň Čepelka. Místo a čas konání včas upřesníme.

ručně malovaná pohlednice

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
350 Kč

A je to tu!

Proč to celé děláme? No přece vydání knížky. A když už je díky Vám na světě, rádi Vám 1 výtisk pošleme domů, včetně podpisu autora. Když budete chtít i věnování, máte ho mít!
A jste zvědaví, jak bude probíhat křest knížky? Osobně Vás včas pozveme.

titulka knihy

Jakmile Světlo z trubky opustí tiskárnu, míří přímo k Vám. A poštovné pusťte z hlavy.

Počet dostupných odměn: 40/40

Nelze podpořit
700 Kč

Čtu rád a čtu hodně

Unikly Vám dvě předchozí knihy Jiřího Hovorky ("Pozdrav, ptáku!" a "Máš cigáro?") nebo je chcete jako dárek pro příznivce kvalitní literatury :) ? Pak je Vám tahle odměna šitá přímo na míru.

Pozdrav, ptáku!

Máš cigáro?

A k tomu samozřejmě i horká novinka "Světlo z trubky".

Počet dostupných odměn: 20/20

Nelze podpořit
1 500 Kč

Grafické návrhy od profíka & kniha

Víte, že je Jiří Hovorka povoláním ilustrátor, grafik, malíř, autor mnoha grafických návrhů a nespočtu realizací užité grafiky?

Chcete od něho vytvořit svůj vlastní grafický návrh své vizitky, nebo pozvánky, co třeba svatební oznámení, blahopřání, PF, oznámení o narození děťátka nebo potřebujete vymyslet grafiku loga?
S touhle odměnou to není problém. Domluvíte se na zadání a výstupem bude jpeg./pdf. návrh.

A když se to celé točí kolem knížky, tak Vám k tomu 1 výtisk pošleme poštou.

Jakmile Světlo z trubky opustí tiskárnu, míří přímo k Vám. A poštovné pusťte z hlavy.

Počet dostupných odměn: 20/20

Nelze podpořit
2 500 Kč

Originální perokresba & kniha

Vypadá to, že se na knížku těšíte stejně jako my a chcete, abychom se k cílové částce přiblížili mílovým krokem. Děkujeme a umíme to náležitě ocenit!
Vaší odměnou bude originální perokresba od Jiřího Hovorky, s osobním věnováním a v rámu. Na Vás bude jen vybrat kresbě pěkné místo u Vás doma.

ukázka perokresby

Samozřejmě dostanete i 1 výtisk knihy Světlo z trubky. Obojí Vám pošleme poštou.


Počet dostupných odměn: 3/3

Nelze podpořit