Česká rodina na Svatojakubské cestě Ostatní

Pamatujete ještě na to, jak jsme se vydali na cestu do Santiaga s dvěma malými dětmi? A jak jsem slíbila, že o té naší pouti vytvořím amatérský film? Tak...jeho dnešní premiéra je za námi. Měla jsem trému jak hrom, že jsem z ní ani nepořídila žádné fotky ani video. Ale skutečně byla, fakt...nekecám :-) Moc děkuji všem přátelům a rodině za to, že nás přišli podpořit ♥ a vy ostatní vůbec nezoufejte, že film neuvidíte. Fandili jste nám po celou dobu naší cesty a podpořili v jejím začátku a toho si moc vážíme a děkujeme♥ Tady si film můžete stáhnout a juknout na něj doma: Kejlíci na cestě ke stažení

tak až budete mít chuť a vaše zvědavost vám už nedovolí vyčkávat, stáhněte si Kejlíci na cestě a nechte se vtáhnout skoro po roce znovu do ,,děje´´

Přejeme příjemnou zábavu,

Kejlíci ♥

Nebojte, nezapomněli jsme, ani se na to nevykašlali. Na co? Na ten film přeci. Konečně po parném létě přichází čas, sednout si na dlouhééé hodiny k počítači a vytvořit film bez příkras, na který se už moc těšíme. Hned jak bude, pošleme ho do světa, ale prosím, trpělivost je zde na místě. Film je a bude tvořený během poledního spánku naší malé, po večerech, nocích  a bez valného počítačového umu na stařičkém notebooku :-D tak držte palce, ať nemám za chvíli nervy na dranc :-D

Takhle stříhám film :

Mějte se krásně a prožívejte život s láskou.

Vaši Kejlíci

      Dnes je to přesně měsíc, co jsem celá rozklepaná klikla na tlačítko "odstartovat projekt", vzrušená, trochu víc ustrašená a natěšená na to jak to vše bude probíhat a hlavně...jak to vše skončí. No a je to tu! Mžikem okamžiku "Oficiální konec na Startovači" a pro nás ještě oficiálnější začátek cesty♥ A já tu sedím, čtu pro mě dnes odkryté vzkazy a rozšifrované tajemné anonymní příspěvky a jsem opět rozklepaná a pláču tu dojetím a štěstím, že máme kolem sebe tolik podpory a nezištné pomoci. Jste úžasní a skvělí a my všichni si moc  moc moc vážíme Vaší pomoci! ♥

       Teď to začne...přípravy k vypravení čtyřčlenné rodinky na měsíční pouť. A mrknutím oka budeme vyrážet. Sledujte nás dál, budeme vás bavit a informovat o všem co se kolem naší cesty šustne. Jsme i na fb: https://www.facebook.com/Kejl%C3%ADci-na-cest%C4%9B-1729993350635623/

         Sice to na Startovači dneškem skončilo, ale ten opravdový start nás teprve čeká a Vy v tom jedete s námi, tak se těšte! :-)

        Takže zhruba za měsíc Buen Camino! :-) 

S úctou a láskou za Kejlíky Věruška.

     Dnešním ránem slavnostně prohlašuji, že přípravy na cestu mohou oficiálně propuknout!!! Juchuuuu! Cesta do Santiaga se BUDE! :-) 

     Všem Vám obrovsky DĚKUJI! Vážíme si Vaší pomoci tak moc:-) Těšíme se na cestu, na zážitky a taky na to, jak vám o všem budeme dávat vědět :-) 

     A teď se jdu pořádně poštípat, abych si byla jistá, že to není jen sen :-D 

Věruška a zbytek Kejlí bandy :-)

Děkujeme! Děkujeme! Děkujeme! Je tak krásné zjišťovat, kolik lidí věří v náš projekt, v naši cestu, v náš sen. Moc děkujeme za podporu a nezlomně pokračujeme dál. Chceme s Vámi sdílet a těšíme se, až vás budeme bavit z výpravy do Santiaga. Cíl je v dohlednu, ale ještě bude potřeba trochu houževnatosti:-) Komu to udělá radost, budeme vděční za podporu a sdílení! Mějte se krásně!

Kejlíci ♥

Naši milí, 

     ještě včera to vypadalo, že tento projekt zakopu někam hluboko...odložím na jindy, vzdám...něco se totiž stalo. Byla středa odpoledne, s Jonáškem a Eliškou jsme se chystali vyrazit na led...ještě se klepu...fuj...užít si ještě bruslení, když to našeho rošťáka tak moc baví...a...místo toho jsme jeli s naším chlapečkem do nemocnice se zlomeným nosem. Okolnosti byly náročné a já se z toho postupně sbírám. Největší paradox je ten, že dospěláci stáli skoro u něj a Jonda samozřejmě udělal něco, co měl už nejmíň 1000x zakázáno a vyslechl si nesčetně varování. Celá ta "věc" nakonec byla jak se říká "štěstí v neštěstí". 

      Když se Jonášek začal druhý den smát a jíst, bylo to tak krásné, že mi to vrátilo alespoň nějaký elán. Momentálně už lumpačí, sice mu obličej hraje všemi barvami, ale je to zase náš neposeda. Jaká úleva...a vděčnost za jeho "zlobení".  

    To byla tedy lekce...pro všechny. Pro mě rozhodně, protože, až mi bude zase vadit, třeba že musím nosit brýle, umýt dřez plný nádobí, že Jonda pořádně nesní jídlo, či další žalostné rádoby problémy, vzpomenu si na to, co je skutečně důležité...radovat se z maličkostí a užívat si se svými milovanými každý den, který je nám dán. Ten zážitek vnímám jako dar. A proto už se, mimo jiné, moc těším na společnou výpravu. Cestu do Santiaga, kde budeme celý měsíc všichni spolu, užívat si okamžiků naplno a s láskou. 

    Přeji Vám všem podobné krásné uvědomění bez hororových zážitků a doufám, že tato naše( a hlavně Jonáškova) zkušenost přinese světlo do života i ostatním :-)

Věruška

Dnes ráno, ještě se zalepenýma očima, kouknu na projekt a zjiztím obrovské překvapení!!! 23% z cílové částky splněno! Juchuuuu! Jsem tak šťastná. Ohromný povzbuzení! Děkuji Vám! Děkuji za to, že nám fandíte a důvěřujete! Jste skvělí! Jede se dál a já se moc těšim na všechno co příjde :-) Věruška. 

Začínám pomalu kupit věci, které zabalím sebou na cestu. Zatím mám většinu ještě na papíře, ale už teď vím, že spakovat do dvou větších batohů vše potřebné na měsíční putování čtyřčlenné rodiny, nebude nic jednoduchého. Vzpomněla jsem si na mojí maminu, kterou tím teď ještě víc obdivuji. Ona maminka totiž tehdy musela balit pro pětičlennou rodinu do 4 cyklistických brašen. Jezdili jsme jako rodina na delší dovolené i kratší výlety na kolech. Bylo mi 6 let, když jsme na kolech dojeli po 5 dnech do Německa. No a teď se vracím k umění té ohromně praktické ženy, která měla pro nás všechny sbaleno tak dobře, že když mě nejstarší brácha zezadu, jen tak ze srandy, jak už u něj bývalo zvykem, postrčil do ohromné louže, v níž jsem se báječně v teplácích a mikině vykoupala, věci na převlečení pro mě měla. No jo, takové cestování se třemi dětmi (dva z nich kluci jak se patří a jedna rošťanda) se situace, kdy některé z nich bude potřebovat náhradní oblečení nestanou jen jednou. Proto, při pohledu na úžasné rychleschnoucí ručníky, které mám ode dneška doma připravené, jsem si na mamču vzpomněla. Totiž každý, kdo se někdy balil na delší cestu ví, že klasické ručníky zaberou v zavazadle hrozně moooc místa a nám tím pádem teď zbude víc prostoru na náhradní oblečení 

P.S.: A brácha musel "za odměnu" vyprat moje věci 

Vážené dámy, Vážení pánové, 

s velikou radostí Vám představuji prvních 10% z cílové částky! Moc Vám děkujeme, jste skvělí! ❤

Samozřejmě je do cíle ještě celkem daleko, ale my jsme nenapravitelní optimisti ( nebo alespoň já ano ?). 

  Pokud můžete sdilejte a dejte o nás vědět ? Děkuji. 

Věruška

Kromě zábavy a provětrání, jsme teď začali brát vycházky i jako jistý trénink. Ono ujít 250 km s 10ti kilovým "závažím" vpředu a min. 20ti kily vzadu nebude jen tak :-) Ale jdeme do toho se zapálením a nadšením, jak jinak také, že? :-D

A navíc dnes to nádherné počasí přímo svádělo vyrazit ven a pořádně si užít přírody. 

P.S.: Třetí fotografie je moc vzácná, zachytila "gentlemana" v akci :-)