Fantasy - Skryté národy Knihy

Kniha vás dostane do fantastického skrytého světa plného magie, nečekaných změn, zrad a tajemství, která neměla být nikdy odhalena. Změny ve vašem životě mohou přijít nečekaně. Vždy přijdou v plné síle tak, jak si nejméně přejete. Buďte připraveni a věřte v sami sebe! Stejně jako Martin, který se nebál udělat krok mimo svou komfortní zónu a nezhroutil se při prvním neúspěchu ve svém životě. Přijal to jako osud a vlastně i jako jeho vlastní cestu. Když se mu naskytla příležitost vstoupit do neznáma, šel a odvážil se následovat ručičku osudu směřující neznámo do dáli. Co najde na druhé straně a jak se k tomu postaví?

- Příběh je postaven na realitě, která je propletena fantastikou a sci-fi prvky.

- Kniha má mapu a 7 fantastických ilustrací, které provazejí příběhem.

- Neuvěřitelně propracovanou obálku, která vám poodhalí kouzlo skrytého světa ve formátu A5 s tvrdou vazbou.

- 300 stran, kde nebudete mít čas dát si pauzu.

- Ke každé tištěné knize bude přibalena ilustrace ve formě plakátu s prémiovou kvalitou. Ukázka na konci stránky.

 

Na co použiji vybrané peníze?

V první řadě budou peníze použity na vydání knihy a výrobu plakátů. Pokud se vybere i něco navíc, jsou v plánu předměty spojené s knihou jako přívěsky a prsteny.

Když by se vybrala astronomická částka nad 150tis, nechal bych knihu přeložit do angličtiny.

V každém z nás dřímá představa, že na této planetě nejsme zcela sami. Existuje nespočetně zajímavých důkazů o tom, jak kdesi na Zemi někdo spatřil něco zvláštního. Většina lidí si jako první vybaví mimozemšťany. Ale vědci pro to mají vždy nějaké vysvětlení… Sem tam nějaké vojenské cvičení nebo přírodní jev. Ale co když přírodní jev není jen přírodním jevem? Co když byly některé „přírodní jevy“ vyvolány úmyslně? A omylem při tom unikla malinká část energie, která měla být obyčejným lidem neviditelná a způsobila na světě chaos. V dnešní době již existuje technika, která začíná být na takové úrovni, že i nepatrné úniky neznámých energií začínají být monitorovány a hodnoceny jako prozkoumání hodné. Bohužel konzervativci si jich nevšímají a tyto jevy stále řadí mezi ony přírodní zázraky. Pár mladých absolventů začalo pátrat kde se vlastně pozoruhodná, odnikud se beroucí energie vytváří.

Zprvu poznáte tři hlavní postavy. Martina, Jakuba a Lenku. Martin, celkem běžný student, který nakonec vybouchl ve škole a hledá svůj smysl života. Zklamal svou rodinu, asi i své okolí, ale i přesto má podporu. Vnitřně se ale ubíjí, protože obecně ví co chce, jen neví, jak toho dosáhnout. S Jakubem spolu vyrostli a zažili ty nejhorší, ale i nejlepší časy, které je pojili už od narození. Vždy byli jako jing a jang. Lenka, doplňuje trojici o ženskou ruku, rozvážnost, nesmělost a opatrnost, která jim dvěma samozřejmě chyběla. Nejednou jim byly jejich patálie téměř osudné.

Vždy jsme spolu s Jakubem soupeřili. Ať to bylo ve sportu, v oblíbenosti ve škole nebo na táboře, v holkách, v počítačových a deskových hrách apod. Prostě vždy jeden musel být alespoň na chvíli lepší než ten druhý. Tak se to táhlo od dětství až dodnes. Ale jednou změním naše životy způsobem, který se nám zdál vždy nereálný. Snili jsme o něm v podobě táborových nočních bitev ala Dračí doupě, videohrách jako Warcraft 3, Desperados, Age of Empire a mnoho dalších hrách, které podněcovaly naši fantazii. Jenže ani jednoho z nás nenapadlo (možná jen ve snech), že se nám naše představy splní. Najdu díky Petersovi tajný vchod do skrytého světa v podzemí. Světa, jenž měl navždy být pohřben pod zemskou kůrou, ale veškerá fantazie o magii se nakonec stane realitou.

Na pár měsíců se odloučíme a mým novým přítelem se stane Peters a Ramiss. Ramiss mě zavede do tajů jejich světa a jejich podstaty, přičemž zjistím, že mi stále něco tají. Ačkoliv byly nastaveny pravidla o mlčenlivosti, svému nepokrevnímu bratrovi jsem takovou senzaci musel ukázat. Tím jsem zažehnul kolo událostí, které bude osudové, ale nikdo nebude mít o ničem ani tušení.

Čím je kniha zajímavá a jiná?

Celá kniha je psaná v první osobě, tedy tam, kde účinkuje Martin. V knize najdete flashbacky, legendy fantasy světa nebo i báseň. Mnoho mých životních událostí posloužily jako zdroj pro knihu, některé jsem ale musel změnit, abych si nechal něco pro sebe a vše nevykecal...

Jednou ze zajímavostí, kterou chci vypíchnout je klasifikace žánru. Má učitelka českého jazyka ze střední školy (omlouvám se, občas nějakou tu chybku udělám) a poté mentorka mé knihy, řekla nádhernou věc: „Fantasy/scifi thrillerový román“.

Myslím si, že tato kombinace žánrů není obvyklá a pevně věřím, že kniha zaujme a pokračování na sebe nenechá moc dlouho čekat. V plánu jsou další dva díly, které zakončí celé dobrodružství.

Malá ukázka: Flashback

Jednoho dne se Arkin rozhodl, že mu prozradí svou identitu. Pozval ho na skalní úpatí, kde stojí zřícenina z dob minulých. Daleko od obydlí a od jakékoliv duše, která by je mohla vyrušit. Můj táta  pozvání přijal a přišel na smluvené místo. Nevěřil svým očím. Arkin seděl se zkříženýma nohama na okraji skály, zahalen v plášti s velkou kápí. Jeho vlasy vlály v záři západu slunce, která Arkinovi dodávala na dramatičnosti. Ruce měl spojené a směřující k nebi. Kolem něj se ve znaku nekonečna vznášely drobné úlomky skály. Veškeré úvahy, jak skvěly trik si pro něj Arkin přichystal, mu vyvrátil slabý porost vyskytující se na chladné skále, a pomalu mu začínalo docházet, že ty historky a vyprávění nebyla jen fantazie.  Existuje celý svět, zahalen do temnoty a tajemství.

Přistoupil blíž, plný očekávání a strachu, ale jeho odvaha byla větší než kterékoliv obavy. Byl to jeho přítel z dětství, věřil mu. Změnil se mu celý svět. Arkin mu vyprávěl tolik historek a zároveň ho tím zval do staronového světa. Nakonec bez váhání odešel. Ačkoliv se ještě vracel domů, protože neměl to srdce odejít v šestnácti letech od rodičů, často zůstával v podzemí, aby mohl s Arkinem trénovat. Měl v sobě sílu netušených možností, ale nemohl se dostat dál než k využití telekinetických schopností. Nedokázal ovládnout ani živly. Arkin netušil, v čem vězela chyba. Za pomoci mapy, kterou schraňoval celý svůj život, hledal nejbližší knihovnu předků, kde by mohli najít nové způsoby, jak se magii naučit. Bylo by zbytečné jít do Mardukovi knihovny. Ta byla vybavená jen pro již ověřeného vládce etheru. Knihovny ale byly dobře ukryté a zabezpečené. Ačkoliv je mapa dokázala najít, cesty dovnitř byly propletené různými pastmi, nástrahami a hádankami nebo jen testem fyzické či psychické odolnosti. Mapa Chika Sekai Arkinovi pomáhala dostat se kam potřeboval, ale nedokázala vyřešit jejich problém s magií.

Bojová ukázka:

Ráno, s příchodem prvního světla, se Kuba musel probudit. Přes sešněrované dveře, jestli se škvíra dá nazývat dveřmi, se prodírala bludička na svobodu. Otráveně vstal, ale nutno říci i s radostí, že nemusí v pichlavé posteli dál ležet. Otevřel plachtu jedním zatáhnutím za tkaničku, která byla původně uvázaná na pytlíčku. Bludička zmizela a Kuba byl bez nápovědy. Musel se s nečekaným překvapením rychle vyrovnat. Za světla by skromné ubytování bylo prozrazeno stejně rychle, jako zmizení bludičky. Složil skromný příbytek zpět a zmenšil ho na původní velikost. Vrátil se na cestu a všiml si nových stop. Asi tak čtyřicítka, možná větší. Můžou být Martinovy? Nic jiného neměl, tak je sledoval. Šel po poušti dlouho. Nikdy se na ní nezavlažilo, ani kapka. O to divnější byly stromy. Tak vysušené, jiné zas s plnou korunou narudlého listí. Nikde ani kapka. Když se podíval na umělé nebe, viděl jen mlhu a chvílemi měl pocit, že vidí skalnatý strop. Velice nízká vlhkost zvyšovala Kubovu dehydrovanost. Zastavil se kvůli doplnění tekutin. Vytáhl skleněnou láhev a polovinu jí vypil. Jenže žízeň naopak sílila. Ani kdyby vypil dvě celé lahve, nikdy by se nedočkal utišení. V lahvi zbývalo tak na tři loky, ale donutil se ji zavřít a jít dál. Škubl sebou, až mu lahev vypadla z ruky a zabořila se do písčité cesty. Klesl pohledem na své nohy a zjistil, že je nemá.

„Co to kurva je?“ zakřičel a trochu zpanikařil. Čím víc tahal nohy ven, tím pevněji ho písek svíral. Nikdy se s takovým jevem nesetkal. Snažil se sám sebe vznést, jenže to byl jen marný pokus jak vyzrát na magický tekutý písek. Zdá se být pevnější. Dostal brilantní nápad. Otočil se, prsty vyřízl kolem sebe válec a vznesl se do vzduchu. Levá ruka držela válec a druhou rukou si udělal zářezy už jen kolem nohou. Pouhou myšlenkou donutil kámen puknout. „Prásk,“ zahřmělo pod ním. Rychle části kamene oddělil a zmizel, než se srazil zpět. Kuba dopadl vedle vzniknuvší díry a rozdrcený kámen ji zaplnil. To by ho určitě zabilo, ale není všem dnům konec. Cítil přítomnost cizí magie. Bohužel necítil přítomnost jen jedné osoby. Byl doslova obklíčen.

Postavil se, oprášil si kápi a rozhlédl se s notnou dávkou sebevědomí. Tohle nebyla náhoda. Všichni měli masky, takže netušil, s kým má tu čest. Trpělivě si ho prohlíželi. Jeden z nich, se smějící se maskou bláznivého asasína, se naklonil k vůdci. Měl bílou kápi s dlouhým pláštěm a kulatou hladkou masku s dírami na oči. Stál v hustějším hloučku podřízených v černých kápích a různými maskami šílených výkřiků či grimas. Našlo se pár těch, co měli podobnou masku jako vůdce. Ale vůdce měl červený pruh svisle přes levé oko. Zatímco ostatní měli jednu nebo dvě čárky nad okem jako krvavé obočí. Počítá. Možná jich je příliš. Nevypadají jako amatéři. Dostal se do situace, ze které vede jen jedna cesta. Nesmí na sebe nikoho upozornit a musí zahladit všechny stopy. Sundal si svou kápi, zatočil s ní a nechal padnout na zem. Rozkročil se a zastal bojovou pozici v objetí sama sebe. Viděl mezi nimi nervozitu. Cítil ji.

„Poslední šance, kdy můžete odkráčet po svých,“ pohrozil jim Kuba klidným tónem. Nikdo se ani nehnul. Naopak. Pod dlouhými rukávy kápí se začala objevovat světla.

„Fajn!“ Rozhodil ruce do stran a z rukou mu vystřelily modrofialové tyče. Uchopil je těsně předtím, než se dotkly země. Křáp! Kulatinu odlomil jediným pohybem zápěstí. Očekával pohyb, ale nic se nedělo. Chtěl se bránit, ale nebylo čemu.

„Vážně sis myslel, že s tebou budeme bojovat? Tolik je nás jen proto, abychom tě dokázali udržet na místě,“ vítězoslavně se zasmál jejich vůdce. Přišel až k němu, úplně sám. Jakub se nemohl hýbat, stál tam jako socha připravená na piedestal.

„Tuhle auru nezrušíš, chlapečku. Co sis jako myslel? Patříš našemu pánu a budeš se řídit jeho pravidly, nebo to bude sakra bolet.“

Vtom si Kuba vzpomněl na mučivé chvíle v místnosti bez barev. O to větší měl motivaci se nevrátit. Chtěl jim říct, že se už nevrátí, ale nemohl hnout ani brvou. Co teď? Nechá se odvézt zpět? Po dlouhé době se cítí zase jako člověk, i když ty trčící tyče z rukávů tomu moc nepřidávají. Zkoušel hnout prstem. Nic. Zavřel oči a soustředil se na směrování energie do tyčí. Jedna příhodně mířila směrem na maskovaného s bílými tesáky, vypadal jako z karnevalu. Teprve karneval zažije. Podařilo se mu posbírat dost energie, aby ji mohl vypustit jako projektil. Jakmile přeruší jejich kolektivní vězení, mohl by mít šanci utéct. Ale nikde nic, bludička mu chybí a koneckonců nevěděl, kam jde a co vlastně hledá. Na Martina asi těžko narazí při ranní procházce. Začínal cítit porozumění a děsilo ho. Mezitím se Velitel vrací s velkým kulatým ornamentem s pavoučími nohami, které se vyloženě těšily, až Kubu obejmou kolem hrudi.

„Co to má být? To teda ne!“ vykřikl v hlavě sám pro sebe a zneškodnil maskovaného týpka s kly. Ten se odlepil od země a v letu s dírou v hrudi vzal další tři. Všichni ztratili soustředění. Přestal ho drtit lis na auta. Teď už se Kuba nenechá chytit.

Rychlým kruhem nakreslil na zem plamennou čáru tak, aby všichni ustoupili. „Tak teda budu zlej!“

„Zadrž, nemusí nikdo přijít k úhoně. Jen ty a já…“ Velitel si žádá duel. Voják to určitě není, protože jeho postoj je laxní. Ale všichni ho zřejmě rádi poslechnou, protože byli vyděšení, jak se Kuba dostal ze sevření. Prý je neprolomitelné. Tvořit magické formule nebo jakoukoliv činnost spojenou s magií vyžaduje určitý postoj, pohyb nebo pečeť. Třeba i složenou z klacků. Jenže on se nemusel ani hnout a zneškodnil čtyři z nich.

„Fajn. Jen ty a já, ale jakou mám záruku, že se ostatní nepřipojí?“ namítal Kuba.

„Udělám takové malé opatření.“ ujišťoval velitel a před sebou vytvořil oranžovou žhnoucí kouli. Roztahoval prsty a dlaně od sebe. Koule se stále zvětšovala. Nakonec ji hodil do vzduchu, kde se zvětšila asi tak na padesátimetrový průměr. Smetla před svou hranicí všechny, kdo by neměli být vně arény. Jako smeták to všechny odsunulo. Stáli uvnitř sami. Ani jeden o druhém nevěděli zhola nic. Nedokázal si vysvětlit Kubovo prolomení bariéry.

„Jsem mág druhé třídy. Kagu. Mám rozkaz tě dovézt zpět do akademie. Vzdej se a bude vše jednodušší.“ ale na takové řeči není Kuba vůbec zvědavý.

„Mám cíl a dosáhnu ho za jakoukoliv cenu. Bohužel ti smír nenabídnu, protože potřebuji zůstat sám, nepotřebuji v zádech otravy, jako jsi ty.“ a s uchechtnutím se postavil do bojové pozice, stále drže své zbraně. „Takže to ukončíme rychle, nemám moc času.“ Rozmáchl se v otočce a prorazil Kaguovi masku hned v prvním útoku. Padl na kolena. Skácel se k zemi a prorazil si Kubovu zbraň až na druhý konec lebky. Váhou Kaguova těla se protlačila opět ven. Nepěkný pohled. Zbytky mozku kapaly na jeho vlastní záda. „Fuj.“

Kuba se otočil, aby zrušil bariéru, ale pokud je Kagu mrtvý, už měla být dávno pryč. Bohužel bariéra byla stále plná proudů zlatavé energie jako nebe poseté padajícími hvězdami.

Poděkování a výzva ke čtenářům

Už v šestnácti letech jsem se pokoušel napsat první knížku. Jenže jsem na to neměl dostatek odhodlání. To jsem našel až ve 21 letech, díky Hanku Moodymu. Čtyři roky na to jsem našel smysl života a čekali jsme syna. Rod měl být zachován, krev měla pokračovat, jenže osud se ke mně zachoval nejhůře jak mohl. Už tři pokolení vnuků nepoznali svého dědu. Tato šílená událost mě posunula a uvědomil jsem si, že náš čas není jen velmi omezený, ale ta hranice, za kterou se už nepodíváme je neznámo kde. V tom se skrývá největší nebezpečí. Nevíme, jeslti si přijde dnes, zítra, nebo za 50 let. Jestli jsme zdraví nebo ne, je bohužel také úplně jedno. Chtěl jsem pro své děti nechat něco, co když otevřou, uvidí mou duši, mé city a budou se cítit, jako bych jim stál za zády.

Největší poděkování patří mé manželce Lence, která mě podporuje ve všem co dělám za jakékoliv situace. Miluji tě.

Stejný dík patří mému otci, který si knihu přál přečíst. Bohužel jsem ji dokončil až tři roky po jeho odchodu. Ale věřím, že zná každé písmenko z knihy...

Dále paní učitelce Ireně Snížkové ze Střední školy AGC v Teplicích, která můj nápad podpořila od samého začátku a pomáhala mi uspořádat myšlenky a vždy mě posunula dál.

Také svému bratrovi, který se mnou o knize diskutoval.

Dále Aleši Hávovi za první ilustrace a prvotního zhmotnění příběhu.

Děkuji všem kamarádům za podporu při psaní a obzvláště Jakubovi, který ztvárnil jednu z hlavních postav.

Velké díky patří také nakladatelství Martina Tomana, které mi je nápomocno s vydáním knihy!

Nakladatelství Backstage Books

Založil a přes pět let vede knižní nakladatelství Backstage Books. Za tu dobu pomohl na svět několika desítkám tištěných a elektronických knih. Ve volném čase se věnuje vlastní literární tvorbě. Aktivně pořádá kulturní akce pro děti a seniory.

Na knize dále spolupracovali:

Martin Stehlík (Grafika), Hedvika Landová (Korektura) a 4 nejmenovaní čtenáři, kteří mi pomohli s chybami v příběhu a dali mi kritický feedback.

Ilustrace ve formě A3 plakátu poskytnuté ke knihám z této kampaně: