Pong je chytrý. Pochopí, že se ložnice propojily a projede jím zachvění. Přítomnosti těch dvou je nyní mnohem zřetelnější. Vzchopí se, vstane a projde do vedlejší místnosti. Nebude tu přece jen tak sedět!

Po příchodu zjistí, že jedna z mříží zůstala přeci jenom zavřená. Později je za to vděčný. Za mříží sedí samice a prohlíží si ho. Pong sice dojde až k ní, ale když samice natáhne ruku a prostrčí ji mezi železnými pruty, Pong na ni nereaguje.

Vzápětí do ložnice vběhne samec a řítí se rovnou k němu. Pong neví, co má dělat, jen na něj zírá. Vidí blížícího se obra, který je možná třikrát větší než on, ale není se schopen ani pohnout. Teprve když samec hlučně narazí do mříže, cukne sebou.

Na co čumíš! vycení samec zuby.

Pongem projede vlna strachu. Samec má delší ruce, mnohem silnější a když je natáhne skrz mříž, skoro jimi na Ponga dosáhne. Cítí, že úder by byl zdrcující, stejně jako stisk zubů. Ruka je naštěstí zase hned pryč a zuby sem nedosáhnou.

Kdo jsi? Co tu děláš?

Samec se sice ptá, ale na odpověď doopravdy nečeká.

Drž se ode mě dál! Rozumíš? Od nás!

Vyhrožuje.

Drž se od nás dál! Zapamatuj si to! Drž se od nás dál!

Pong si nic nepřeje víc. Doufá, že oba zas brzo odejdou.