Pod Kápí Osudu (Historický román) Knihy

Slovo úvodem

Zdravím vás

       jmenuji se Vladimír Samiec a snažím se splnit si sen. A tím snem je vydat knihu. Proto se na vás obracím touto cestou. Kdy s vaší pomocí by bylo možné mojí první knihu vydat. Aby bylo možné splnit hlavní poslání knihy a to vyprávět příběh.

 

Historický román o osudech mladého muže, který se vzepře svému osudu. Poznejte jeho pohnutky. Zúčastněte se zasedání válečné rady. Buďte při pádu Masyafu jedné z hašašínských pevností. Poznejte zabijáky, kteří mizí jako duchové. Užijte si příběh, který historii nepřikrášluje ani se jí nesnaží očernit. Z pohledu mladíka, pro kterého se svět obrátí naruby. Poznejte stínovou hru dohod. Nečekané zvraty i lítostné bitvy. Střetněte se s křižáky i templáři. Najděte s hlavním hrdinou nečekanou lásku. To vše a více vás čeká v této knize.

 

Kniha je mojí prvotinou, kterou jsem začal psát už ve svých šestnácti letech. Celkové sepsání a promyšlení příběhu trvalo tři roky. A vzniklo tak svižné a akční čtení, které vám může zpříjemnit klidné chvíle při jeho prožívání. Příběh, který vznikal na základě historických výprav do Svaté země. Jako jeden z mála se příběh pouští do pohledu Hašašínů . Přesto, že se jedná o historický román, nedrží se striktně historických okolností, ale jen volně na některé upozorňuje. Stejně tak hrdinové jsou sice zabijáci, ale v příběhu už nejsou Hašašíni. V příběhu je používáno Assassin místo Hašašín z důvodu že hlavní hrdinové už nepatří k danému bratrstvu Hašašínu.

 

 Proč byste si to měly přečíst?

Kromě podpory začínajícího autora či dobrého skutku. Vás může zlákat příběh, který vám nedá vydechnout a bude vás zajímat, jak tento napínavý příběh skončí.

 

Nejsou to jen plané sliby?

Rozhodně ne. Sice každý má jiný vkus a jiný názor na to co očekává od příběhu. Ale příběh v této knize je založen na dění a ne zbytečném popisování nepodstatných věcí.

 

Není autor příliš mladý a nezkušený?

Už nás mnoho mladých autorů překvapilo svým svěžím a idealistickým pohledem na psaní. Jedná se o úplně první ucelenou knihu, a proto to na ní bude znát, ale pokud jí nepodpoříte, možná ji nikdy nepřečtete a nezjistíte, jaká byla.

 

Napsal autor někdy něco vůbec?

Ano, autor napsal desítky povídek, z nich některé byly zveřejněné. Také 5 let přispíval povídkami do školního časopisu.

 

Jak je to rozsáhle?

Rozsahem je kniha krátká cca 170 stran.

 

Co s toho budu mít já, když podpořím vznik této knihy?

Jistě budete mít poděkování v zadní části knihy. Samozřejmě můžete být u vzniku úspěchu nového českého autora.

 

Proč tato cesta?

Přesto, že některé nakladatele příběh zaujal, dále se již neozvali. Proto se snažím s vaší pomocí vydat knihu na vlastní pěst.

Úryvky z knihy

 1  

Ulička v přístavišti

 

Teresa se zastavila v kroku a nevěřícně zírala na neznámého muže stojícího jí v cestě. Chtěla se otočit a vzdálit se pryč od neznámého individua. Jedna část její mysli však po prožitých zážitcích toužila po krvi. Assassini se nebáli nikoho a ničeho, ale ona se zmítala v obavách. Otočila se. Ale za zády stál další z lapků. Bylo to jasné jako den, který právě začal. Jsou to zloději možná vrazi a ona vešla do jejich pasti. Náhle jí došlo, že celou dobu něco hovořili. Ale co? Lapka stojící za ní měl na obličeji ošklivou jizvu a v ruce držel dlouhý nůž. Šklebil se jak šelma čekající na chybu kořisti. Teresa mimoděk sáhla po rukojeti. V ruce ucítila rukojeť jednoho z házecích nožů ukrytých v opasku. I první z lapků vyndal nůž, aby podpořil svoje nároky. Teresa uvažovala, viděla to několikrát jak assassini v mžiku bodnou prvního a než se vzpamatuje, obtočí se kolem něj tak, že druhý nemá šanci. Stiskla rukojeť nože pevněji a připravovala se k boji, který je nevyhnutelný. Uslyšela výkřik. Děsivý výkřik za jejími zády. Otočila se, aby viděla co se děje. Lapka padl na kolena. Teresa ho nevěřícně sledovala. Lapka už ale dopadl obličejem na rozbitou dlažbu a svíjel se v bolesti. Teresa nemohla uvěřit co se děje. Jediné, co jí napadlo, bylo: Je to Lucio! „Lucio!“ Křikla a čekala, že odpoví. Místo toho se objevil Ankres. Ve své přilbě s chocholem a v ruce třímal krátký meč, z kterého odkapávala krev.

 

2

Noc byla nečekaně chladná. Chlad zalézal pod tuniky a nepříjemně na sebe upozorňoval. Tvrz byla klidná a přiměřeně tichá na to že uvnitř byla nejsilnější osádka z okolí. Lucio se postavil vedle Nera a chvíli jen klidně pozorovával nebe. Nero tušil co Lucio chce, ale nehodlal mu to zjednodušovat. „O co tady jde?“ Zeptal se Lucio. Nero se na něj otočil a změřil si ho ledovým pohledem. „Co myslíš Lucio?“ Lucio byl zaskočen a zvažoval jakou otázku položit jako první. Nero ho sledoval jako něco velmi zajímavého, co najdete ležet na zemi. „Jaký je tvůj plán?“ Zeptal se konečně Lucio. „Není to příliš smělé ptát se svého velitele na jeho plán?“ Lucio se zamyslel na kratičký mžik a pokračoval „Jaký je smysl temných assassinu?“ Nero přimhouřil oči a sledoval Lucia. Lucio nesnášel, když se lidí snažili místo argumenty mlčením odvrátit otázku. „ Milý Lucio je to tak, kdysi jsme všichni byly členové řádu.“ Lucio pozorně poslouchal, aby mu neunikl ani jediný okamžik. „Obývali jsme Masyaf a dodržovali jejich kodex.“Na Nerově obličeji se objevil škleb. „Pak nás zradili nezávisle na tom, jestli se známe nebo jestli jsme udělali to, za co nás soudí.“ Lucio si vybavil svůj útěk z Masyafu. „Reagovali jsme různě, někteří se podvolili, ale ti nejlepší vyzvali celý řád na závěrečné sečtení účtů.“

 

3

Skupina po dlouhé cestě přerušené několika přestávkami konečně dostala až k tvrzi. Tato tvrz byla na úpatí hory, výborně chránila stezku, po které přijížděli. Lucio sledoval mohutné hradby překvapivě veliké.

 

Sledoval lučištníky stojící ve věžích a sledujících každý jejich pohyb. Dojeli až před bránu, která se v ten okamžik začala otevírat. Z Brány vyšel Izákův bratranec doprovázen svou družinou nejvěrnějších. Assassini seskočili z koní a vyšli naproti uvítacímu výboru. Měli bílé štíty s modrými pruhy. Ozbrojeni lehkou zbrojí sledovali assassiny. Nero vyšel proti jejich veliteli. „Přišli jsme -,“ Velitel ho přerušil „Já vím, Izák poslal vzkaz.“. Nero se podíval a vyloudil něco, co by se dalo nazvat úsměvem. Potřásl rukou veliteli a představil se.    „Hugo,“ řekl krátce velitel a stiskl pevně nabízenou ruku. Velitel se otočil a všichni ho následovali do Tvrze. Tvrz měla čtvercový tvar, a postavena byla z kamenů, které byly nažloutlé. Podobné skalám kolem. Assassini se ocitli v ruchu a zmatku cvičišť. Přímo za hradbami to začínalo, lukostřelci cvičili střelbu. Šermíři bojovali na volných plácích a zdokonalovali svou techniku jak z mečem tak i se štítem.

 

4

 

Generál Richard II. měl malý kulatý obličej, vlnité černé vlasy splývající po ramena, drobný knírek, vousem porostlou bradu a krk a drobná pronikavá očka. Oči měly temně černou barvu. Od svého příchodu jen vítězil, ale objevil se nový problém. Jeho nejschopnější muži a velitelé byli zabíjeni, vojska přepadána a okrádána. Za všechno mohli assassini žijící na hradě Masyaf. Několik jeho nejzdatnějších velitelů se ho pokusilo dobýt, ale ti co přežili útoky zabijáků, nakonec stejně prohráli a hrad nedobyli. Nyní se chystal sám vést armádu a zaútočit. Ovšem zde v Damašku se mu nabídl assassin Nero pomoci dobýt ten prokletý hrad. Nyní zde seděl vedle jeho velitelů. Nevypadali jako assassini, jak zjistil, oni jsou ti, kteří zradili řád assassinu a které chtěli zabít. Působivé, že nikdo to dosud nedokázal. Bylo jich jen pět. Pět zastavilo malou armádu.

 

5

 

Lucio seděl opřený o mříže. Sledoval Lunu, hvězdy a temné nebe, na němž zářili. Cítil chladný vzduch a přemýšlel o svém životě. Vzpomínka na Teresu. Na to jak jí uviděl poprvé. Jejich první polibek, její usměv i její zelené oči. Přemýšlel také nad tím, jestli se Horacio, Dios, Fezio i Nero dostali do bezpečí. Dodrží zákon pomsty? Pomstí jeho potupnou smrt, která ho zřejmě čeká? Je toto jeho poslední noc v životě? Uvidí ještě někdy Teresu a uvidí její krásné oči, až půjde na popravu? Ten pohled, který na něj vrhla, když ho uviděla v kleci. Jeho oko najednou zaregistrovalo nepatrný pohyb. Zaregistroval siluetu drobnější postavy blížící se jako stín ke kleci. Kdo to je?

 

6

 

Horácio a Lucio vešli do sídla. Uvítal je, pro Lucia neznámý assassin. Lucio zbystřil, ale Horacio k němu vykročil s napraženou rukou. „Vítám tě Euricio.“ Eurico mu potřásl rukou, poté se otočil a nabídl ruku i Luciovi. Lucio mu ruku stiskl a vyloudil křečovitý usměv. Za touto sešlostí proběhl Fezio a měl na sobě více zbroje, než bylo obvyklé. Lucio pustil ruku a čekal, co se bude dít. Pozoroval Euricia, který tam stál v honosném, i když v zašpiněném obleku assasinu. Jeho úbor měl světle zelený nádech s tmavě zelenou mechovou barvou. Byl vyšívaný stejně jako Luciuv, jen v jiných barvách. Vnitřní strana kápě, a šátek, který měl kolem krku, byly však žluté. Hnědé boty do výšky kolen. A stejné kožené chrániče na rukou zakončené rukavicemi bez prstů. U pasu se mu pohupoval lehký meč. „Přijíždím od Acre,“ řekl stroze Euricio. Euricio měl kulatý obličej se zelenýma očima, protáhlý nos, vousy mu zakrývali bradu ve tvaru trojúhelníku.

 

7

 

Horacio se rozhodl jít k jinému hrobu. Do jednoho ze zákoutí hřbitova. Jedno z těch starých ošuntělých míst, kde jsou náhrobky beze jmen. Pokud ho sleduje někdo z mladších assassinů. Ne to je vyloučeno. Ti by to nedokázali. Lucio? Také ne, ten má jiné věci na starost. Bude to někdo z jeho minulosti. Kdo z jeho minulosti by se dokázal přiblížit tak blízko nepozorován. V Limasolu. Horacio se posadil proti náhrobku, který byl porostlý nějakou popínavou květinou. Nic se nedělo. Asi už je unaven a noční stíny, s ním sehráli podivnou hru. Vracel se k hrobu Lukrécie. Najednou ho uviděl. Jako by se díval sám na sebe. Assassin v bílém úboru se světle modrým prošíváním. Stál nad hrobem a sledoval květiny, které na něm spočívaly. Nemohl to být duch, při bližším pohledu bylo poznat, že je stejně starý jako Horacio. Ale vypadal trochu jinak. Kdyby mu jen viděl do obličeje. Postava se otočila a začala odcházet pryč. Horacio přidal do kroku a dohnal neznámého. Ten však vyskočil na hřbitovní zeď a rozběhl se po jejím vrcholu.

 

8

 

Utl se rybář a čekal, co se bude dít. Hostinský zvědavý na další pokračování příběhu, mu posunul víno, aby rybář pokračoval. „To mi vyprávěl obchodník z trhu, co u mě přebíral přes den ryby,“ rybář se napil a pokračoval:“nejdříve uviděli záhadného muže vcházet samotného do sídla Templářů.“ Rybář dopil a čekal na další dar za tu skvělou historku, kterou takto kouskoval. Teresa zpozorněla, záhadný muž, který se vydá sám proti templářům. Rybáři konečně dostali všichni další kalichy vína a rybář pokračoval. „Sám vešel do sídla Templářů, co se tam stalo, nikdo neví,“ Rybář si odkašlal „Ale poté začala mela, vojáci se zbíhali do sídla,“ druhý rybář pokračoval:“ale nikdo nevycházel, ale zvon zněl na poplach.“