Pavel Kopp - Toulky vlastní minulostí - crowfunding kampaň

Pavel Kopp - Toulky vlastní minulostí

Kniha vzpomínek z pestrého života Pavla Koppa, fotografa a diplomata, který se setkal s Miroslavem Horníčkem, Václavem Havlem a dalšími.

Knihy

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Potřebujeme Vaši podporu a pomoc, abychom mohli knižně i v audio formě vydat knihu vzpomínek z pestrého života Pavla Koppa, elektroinženýra, fotografa, pedagoga, úředníka, obchodníka a diplomata, který byl dlouholetým přítelem herce Miroslava Horníčka a během svého života se setkal s mnoha dalšími zajímavými osobnostmi, jako byli například papež Jan Pavel II., Václav Havel, Jan Werich, Josef Sudek, Eliška Junková, František Nepil, Karel Gott, Anna Fárová, Pavel Smetáček, Olbram Zoubek nebo František Xaver Halas. Byl také svědkem řady přelomových událostí v našich nedávných dějinách, od osvobození jeho rodné Plzně americkou armádou, přes komunistický převrat v roce 1948, vstup „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a sametovou revoluci v roce 1989 až po rozdělení Československa v letech 1992/1993, kdy osobně jako diplomat dělil se svým slovenským kolegou československou ambasádu v Římě.

Jmenuji se Pavel Kopp ml. a vzal jsem si do hlavy, že mému otci vydám k jeho 80. narozeninám, které letos slaví, knihu jeho životního příběhu. Původně měla být jen pro rodinu a známé, ale přišlo mi to škoda, protože jeho život je nesmírně zajímavý a bohatý. Memoáry píše už více jak 10 let. Budu Vám moc vděčný, když mi tento sen pomůžete zrealizovat a rozšířit ho mezi lidi!

Reportáž k výstavě ve Strahovském kláštěře Pavel Kopp - 50 let s fotografií:

https://ct24.ceskatelevize.cz/2414482-pavel-kopp-vystavuje-50-let-fotografickych-pribehu

Reportáž Radiožurnálu s Patrícií Strouhalovou:

Úryvek z připravované knihy:

Určitým vyvrcholením mé práce na ambasádě v Římě byla organizace cesty prezidenta Havla do Říma a Vatikánu v březnu 1994.

Přípravy této cesty hlavy státu začaly asi tři měsíce předem, kdy přijela delegace z Hradu pod vedením prezidentova tajemníka Pavla Seiftera. Probrali jsme podrobně program včetně prohlídky míst, kam by se mělo ve volném čase zajít, hotelu apod. Na přípravě jsem úzce spolupracoval s kolegou velvyslancem Halasem, protože šlo hlavně o státní návštěvu ve Vatikánu a zdvořilostní setkání a oběd s prezidentem Italské republiky Oscarem Luigi Scalfarem. Většinu organizační práce musel udělat můj úřad, protože ambasáda při Svatém stolci měla jen omezené možnosti.

Termín byl stanoven na počátek března 1994. Po zralé úvaze jsme vybrali pro nocleh jádra delegace luxusní římský hotel Hassler, který se nachází vedle kostela Trinitá dei Monti přímo nad Španělskými schody. Nedávno předtím tam bydlel i německý kancléř Helmut Kohl.

Náš prezident byl v Itálii, tak jako asi tehdy v celém světě, velmi populární už tím, že jako disident byl prakticky rovnou z komunistického vězení zvolen prezidentem republiky. Viděl jsem to při všech přípravných jednáních na italském ministerstvu zahraničních věcí, kdy byli všichni úředníci, na rozdíl od jiných oficiálních návštěv, nesmírně vstřícní, nic nebyl problém a vše se zajišťovalo s velkým předstihem. Vedoucí protokolu mi např. osobně ukazoval vůz maseratti, který bude Havlovi po dobu návštěvy přidělen. Měl dveře plné olova a neprůstřelná skla byla tlustá pět centimetrů. Upozornil mne, že ty dveře musí prezidentovi otevírat nějaký svalovec z ochranky, protože sám by je asi neotevřel.

Pro návštěvu, jak je v diplomacii obvyklé, jsme vypracovali tzv. minutovník, který pak všichni členové delegace obdrželi, a kde je podrobně popsán celý program včetně osob, které se jednotlivých částí zúčastní, a zasedacího pořádku v autech, kterých bylo asi 13. Italové mají na to krásné historické slovo incarozzamento (tedy „vkočáření“). Hodně starostí udělali naší tiskové atašé početní novináři, protože to je vždycky pytel blech, chtějí být všude, ale jsou neukáznění, potřebují odesílat natočené reportáže domů apod.

Popularita Havla (ale i A. Dubčeka) zde vyplývala i z toho, že Itálie spolu s Francií velmi  podporovaly veřejně i skrytě naše disidenty, ať už vydáváním a distribucí u nás zakázané literatury, nebo takovými veřejnými gesty, jako bylo pozvání prezidenta Françoise Mitteranda na snídani na francouzskou ambasádu několika nejdůležitějsích osob, jako V. Havla, J. Dienstbiera a dalších. Italská ambasáda v Praze zase utajovaně vozila osobní dopisy italského prezidenta S. Pertiniho do vězení Václavu Havlovi a p.

Konečně nadešel den „D“ (6. března 1994), kdy jsme s vybraným personálem ZÚ a kolegou Halasem nastoupili na plochu římského vojenského letiště Ciampino, kde přistával prezidentův speciál s nápisem „Česká republika“. Po krátkém uvítání u schůdků letadla jsme už s panem Halasem vedli prezidenta po červeném koberci do letištní budovy, kde na něho čekali vysocí zástupci vatikánského protokolu. Po zdvořilostním rozhovoru a zápisu do letištní pamětní knihy se s námi rozejela kolona se sirénami do města. Nástup pana prezidenta do obrněného vozu proběhl hladce, protože jsem ho na ty dveře včas upozornil.

Kniha, kterou vydal Pavel Kopp s Miroslavem Horníčkem v roce 1988 v nákladu 97.000 výtisků. Fotografické záběry italských měst, ulic a lidí doprovází poetické texty vystihující okamžik zachycený fotografií.

Ukázky fotografií Pavla Koppa:

Mockrát Vám děkujeme za podporu!

Pro více informací navštivte: www.pavelkopp.eu

Co si o tomto projektu myslíte?