Pád - Zbyšek Lorenz Knihy

https://youtu.be/MARb9HgfGjI (3 minuty)

Doufám, že Vás kniha pobaví a něco nového se dozvíte, co jste ještě nevětěli, a třeba ani vědět nemohli, stejně jako já to nevěděl, dokud.... Takový velký a trvalý úraz je zajímavá věc, je to zkouška, adrenalin, osudovost, znamení a také odhodlanost, tlačit káru dál. Co je zajímavé - to není depresivní. Dívám se na celou situaci očima psychologickýma a popisuji věci tak, jak to jiní nevidí, maximálně nezaujatě a přesto zaujatě. Můj život je přeci jen (přes veškerou objektivitu) mým životem, není to příběh abstraktní, vymyšlený. Když někdo říká "život je hra...", musím podotknout, že : "je to hra... o život." Proč "o život" vysvětluji v knize. 

navržená obálka

a další...

Obsah knihy nejlépe vystihuje scénář, který jsem psal pro booktrailer s režisérem a divadelníkem Žánem Loosem, a s fotografem Michalem Selingerem. Booktrailer vznikl na místě, kde se mi úraz "stal". Jde o záznam toho nejzajímavějšího, co mi vyvrcholení životní krize v úrazu přineslo.

Scénář k uvedení knihy na internetu:

Zbyšek: Přímo tady (na té zídce) jsem stál a skočil na támhle ten  akát, který byl tenkrát menší - o třináct let.

Žán Loose: To ses nechytil?

Zbyšek: Bylo jaro a strom byl ještě suchý, takže jsem skrze něj prosvištěl až na zem. Já tam šel přeskočit nějakou propast. Něco překlenout. Moje vnitřní duševní propast se zobrazila s tou fyzickou právě na tomhle místě.

Žán Loose: Akát nevydržel.

Zbyšek: Rostliny, to je...

Žán Loose: Plevel. (smích) A ty jsi byl sám? Šel jsi sem kvůli tomu?

Zbyšek: Právě že ne. Normální ráno, šel jsem nakoupit, měli zavřeno, tak jsem se šel podívat, co tu je, než otevřou. A zachvátil mě tu hrozný neklid. A tady se ta myšlenka překlenutí objevila.  Že je potřeba něco zásadního udělat. Obrovský stres. Tady byl ještě jeden strom, po kterém jsem slezl dolů, ale to nestačilo. To mě neuspokojilo, takže jsem si říkal: "tak to hochu budeš muset přeskočit."

Stál jsem tady pár minut, blížila se ke mě nějaká paní, říkal jsem si, že to bude vypadat trapně, když tu dělám vylomeniny, ale ta potřeba byla silnější. Ten velký stres a strach jsem překonal. Myšlenka byla taková, že buď to neudělám a budu zatracený (budu žít jakou loutka bez duše), nebo ten čin vykonám a tím se spasím a budu žít, jako úplný člověk.

Když jsem prolít tím stromem, tak jsem si v duchu říkal: 'už je to za mnou, je to v pohodě...' Jako bych ležel v teplém moři, kde mě omývaly vlny. Věděl jsem, že je to vyřízený.

(tlukot srdce)

Byl jsem v dobré náladě. Přišla paní, koutkem oka jsem si ji prohlíd‘, ptala se mě, co pro mě může udělat, řekl jsem ji ať mě pohladí, ale drbala mě, jako svýho psa. Řekl jsem jí to se smíchem a ona se asi urazila.

Všemu předcházely sny a různé psychotické epizody a vize. Vnímám to jako přípravu na ten skok, musel jsem se oddělit od racionality, aby to dokázal.

Asi měsíc před tím jsem úplně přestal pít alkohol, jíst maso, kouřit, cvičil jsem jógu, zpíval jsem si vlastní mantry, které se mi objevily v hlavě, kdo ví odkud.. ., abych se očistil. Všechno mi to tzv. 'vlezlo na mozek'.

Žán Loose: Proč si myslíš, že to ruplo v ten moment v té Delvitě? Šel jsi na nákup, pak změna trasy...

Zbyšek: Až když jsem došel sem. Jako ve filmu, nebe se zachmuří, lítají blesky, dunění a ty víš, že nadešla osudová chvíle tvého krátkého života. Buď teď anebo nikdy, nic mezi, žádný kompromis. A když jsem ležel dole, všechno jsem pozoroval a dělal z toho závěry.

Žán Loose: Mluvil jsi s nějakýma psychiatrama?

Zbyšek: Pohyboval jsem se v psychoterapii, takže psychiatrů a psychologů znám dost. Nezdálo se mi, že by pro to měl některý z nich pochopení. Dokonce jsem pracoval v Bohnicích, aby si to tam obhlídnul, kdybych je někdy potřeboval.

Žán Loose: Takže to byla tvá vlastní terapie.

Zbyšek: Přesně tak.

Žán Loose: Terapie s psychickým uzdravením, ale tělo to odneslo.

Zbyšek: Říkáš to dobře. Nedávno jsem mluvil s takovými čarodějnicemi, které říkaly, že nevidí důvod, proč bych neměl chodit.

Zbyšek: Možná šlo o přechodový rituál, přechod mezi chlapectvím a dospělostí, kdy kmen vyžene chlapce do džungle, kde má PŘEŽÍT, vlastně ho vyobcuje a jde o riziko, že chlapec zemře - anebo se vrátí jako muž. Schopný, nezávislý, poučený.

Po pádu už to (život) nebyl v mých rukách.

smích: Smíření?

Zbyšek: Smíření s takovou nasraností, jakože už jsem si vytrpěl dost, že už to trápení musí skončit, život nebo smrt.

Žán Loose: Takhle sis to říkal?

Zbyšek: Jo. Vlastně v tom byla žena. Sice jsem se s ní rozešel, z mé vůle, před rokem a půl, ale depresi jsem z toho měl pořád, takže žena v tom byla.

5599 - pád kamery

Žán Loose: Řekni, nějaký apel, aby lidé ten projekt podpořili.

Zbyšek (apel): Jde o poctivou zprávu o úrazu, která by měla být zveřejněna, protože zkušenost psychoterapeuta s vážným úrazem může být prospěšná těm, kteří si kladou podobné otázky o utrpení, smyslu života a smyslu postižení. Přispějete na dobrou věc.

Vyúčtování:

Veškerý zisk plynoucí z vydání knihy (papírové a elektronické verze - cílová částka), tj. pokud se prodá celý náklad, poplynou na výplaty asistentů, díky nimž mohu být aktivní. Pokud někdo ze startovačů projeví zájem, mohu mu po vydání knihy poslat kompletní kalkulaci a náklady na realizaci celého projektu, což je velmi zajímavé :-)  mail: zbyseklorenz@seznam.cz

Obrazy v písecké galerii

 

Ilustrace ve speciální elektronickém vydání knihy