Ovečka Oli Knihy

Pár slov o knize

Pokud se domníváte, že je venkovský statek nudným místem, kde se nic zajímavého neděje, jste vážně na omylu.

Tolik zvířecích rodin pohromadě prožívá každý den nová a nová dobrodružství. Některá jsou veselá, jiná i dost napínavá. Ještě štěstí, že spolu s nimi v ovčíně bydlí ovečka Oli, která si ví vždycky se vším rady a dokáže každému svému zvířecímu kamarádovi pomoci.

Na stránkách této roztomilé dětské knížečky najdete vedle půvabných ilustrací například takové příhody, jak zvířátka vrátila králíka do volné přírody, jak se v ovčíně konala svatba a mnohé další.

Věřím, že si tuto knihu jak děti, tak i jejich rodiče zamilují a že s ní prožijí krásné chvíle plné rodinné pohody.

 

Úryvek z knihy

Nejvíce vám o projektu prozradí sama knížka:

Dvě nejlepší kamarádky ovečka Oli a kozička Réza se slitovaly nad utahanou paní Kočkou a navrhly jí, že se celé odpoledne postarají o její rozverná koťátka.

...Dál už své plány nerozvíjely, protože kočička přinesla na zahrádku v tlamičce všechna svoje koťátka, pěkně jedno po druhém. Opatrně je položila před ovečku a ustaraně se ještě jednou zeptala: "Já vám nevím. Opravdu to tu s nimi zvládnete? Dosud jsem je opustila jen, když jsem se potřebovala jít najíst."

"Žádný strach," ujišťovala ji Oli. "Budeme si spolu hrát nebo jim přečteme nějakou pohádku. A kdyby opravdu šlo do tuhého, začneme bečet a mečet jako na lesy a vždyť vy nebudete na druhém konci světa, slyšela byste nás a hned byste přiběhla. Jen už jděte a pěkně si to užijte. Brzy na shledanou."

Paní Kočka zvolna a s těžkým krokem odcházela. Na cestičce se ještě několikrát otočila, aby zamávala dětičkám na pozdrav - a byla ta tam. Koťátka se na ni i na dálku smála. Byla šťastná, že jsou na zahrádce. Byla to pro ně zcela nová zkušenost, tolik novinek, náramně si to užívala. Tráva je lechtala zespoda na bříšku, sluníčko šimralo na čumáčku, mžourala očičky do zářivého světla, kýchala a rozpustile dováděla.

Batolila se k nedalekému plůtku. Něco podobného ještě nikdy neviděla, nechápala k čemu taková věc slouží. Pohladila to pacičkou, a jejda, oni se do toho dají zaseknout drápky. No, to je náramná zábava! Ona je to hračka pro malé kočičky. Drápala plotové plaňky a cupovala je, až z nich třísky létaly. Taková mláďátka berou všechno opravdově. Do všeho se pustí s takovou vervou, že nepřestanou, leda by ta věc už byla úplně nadranc.

Malá koťátka však učinila i další objev. Když se do dřívka zasekla jedna tlapička a druhá o kousek výš, dalo se za tím nahoru vytáhnout zadeček, a tak bylo možné šplhat nahoru. Jů, jeden kocourek to ukazoval druhému, oba bráškové se předháněli, kdo vyleze výš a udrží se nahoře déle, až se tomu Oli musela smát.

"No, vy jste mi pěkní dárečci," povídala s úsměvem. "Je vidět, že vaše maminka měla co dělat vás uhlídat."

Kočičí holčičku nebavilo škrábání do dřívek. Potřebovala by tak trochu podrbat na zádíčkách. Nahrbila se a otírala se tělíčkem kolem plotové plaňky. Ó, to je nádhera! To by jeden neřekl! Dosud si myslela, že takhle pěkně dokáže drbat jen maminčin jazýček a ejhle, na světě je i spousta jiných věcí, které slouží k našemu potěšení. Lísala se a odírala o plůtek, až prostrčila tělíčko a náhle se ocitla na druhé straně ohrady. Oli jen bezradně sledovala, kam se její malá svěřenkyně dostala.

"Malá, maličká," volala na ni, "pojď sem zpátky, pojď. Maminka se za chvilku vrátí a bude tě hledat. Tudy!" ukazovala díru v plotě, kterou kočička prolezla. Ta si to ale štrádovala dál pryč od ohrady.

"Co budeme dělat?" volala nešťastně na Rézu a pozorovala, jak se maličká čím dál tím víc vzdaluje.

"Pojď hezky ke svým bratříčkům, podívej, jak si tu pěkně hrají," volala za ní Oli a stočila pohled na kocourky. Dva z nich se prali v trávě, sekali po sobě pacičkou hlava nehlava a ten poslední vylezl do koruny jablůňky a žalostně nahoře plakal.

"Šmankote, to je lepší hlídat pytel blech," zděsila se ovečka. "Rézo, Rézo, pomoc! Co mám dělat? Koukej, kde je. Já se tak vysoko přece nevyškrábu."

"Jen klid," utěšovala kozička, "jestliže je nahoře, nemůže nám utéct."

"Ale může spadnout," namítala Oli.

"Je známo, že kočky padají vždy na všechny čtyři, tudíž se jim nemůže nic stát. I kdyby padaly ze šestipatráku."

"Doufejme. Vypadá ale moc nešťastně."

"Tak ať. My ho tam přece neposílaly. Může si za to sám."

"Co uděláme s tou malou průzkumnicí. Mám pocit, že si to namířila rovnou k rybníčku. Co když se utopí?" strachovala se ovečka.

"Neboj, neutopí. Kočky se bojí vody jak čert kříže. Nemůže se nic stát." Ale po chvilce dodala: "Leda že by došla až na silnici, to by se pak mohla ztratit. Myslím, že by asi nenašla cestu zpátky, je moc malá."

"Rézo!" úpěla Oli. "Co si počneme? Haló!!!! Kde jste kdo? Pomóc! Haló!!!" křičela ovečka nešťastně a doufala, že ji uslyší paní Kočka.

"I neboj, to zvládnem!" ujišťovala ji její kamarádka. "Hlavně žádnou paniku, pláč nic nevyřeší. Ty jdi a roztrhni od sebe ty dva rváče, jinak si vyrazí oko nebo přinejmenším natrhnou uši. To přece nechceme mít na svědomí. Půjč jim něco na hraní. Třeba tamhleto klubko provázku, co tu hospodář zapomněl. Kdo si hraje, nezlobí. Já jdu zatím sundat toho horolezce."

Réza se natáhla po kmeni stromu, kam až dosáhla. Celou dobu uklidňovala malého nezbedníka.

"Oli, jak jsi na tom?"

"Dobře. Kocourci si poslušně hrají jak nejlepší kámoši. Co ty?"

"Potřebuji trošku píchnout. Nedosáhnu na něj. Pojď sem pod strom, budeš malého chytat, já ti ho podám."

Kozička potom jemně strkala do koťátka, které přistálo v hebkém ovčím kožíšku.

"Teď ti budu dělat koníka," chtěla Oli rozveselit malého dobrodruha. Kocourek okamžitě zapomněl, že se ještě před chvilkou bál výšek. Nadskakoval ovečce na zádíčkách a zvesela si prozpěvoval.

"Co s tím posledním?" žádala ovečka kamarádku o radu.

"Na toho také vyzrajeme. Musíme ho nalákat."

Koza přes plot kontrolovala situaci. Koťátko se opravdu dobatolilo až k rybníčku, kde teď nemohlo spustit oči z třpytivého zrcátka paní Želvy Nádherné.

"Paní Želvo, haló, paní Želvo," volala Réza, "pojďte prosím sem. Zrcátko si vemte s sebou. Chceme vám něco důležitého říci."

"Prosím?" doptávala se opovržlivě paní Želva. Co jako může být tak důležité, aby tomu dala přednost před oddáváním se vlastní kráse?

Kozička se nevzdávala a halekala přes celý dvůr: "Rozhodly jsme se s Oli pořádat módní přehlídku."

Takové prohlášení vzbudilo u želvy zájem. Natočila se, aby na kozu lépe viděla.

"Vy se vyznáte v módě asi nejlépe z celého statku, tak jsme myslely, že byste mohla být konferenciérkou. Klidně i s druhou paní Želvou."

Réza ťala do živého. Jestli něco dokázalo tohoto živočicha nadzvednout, bylo to jeho přesvědčení o vlastní nádheře a jeho bezvadná znalost módních trendů. Když se k tomu přidala ještě vidina možnosti ukázat se v celé své kráse před celým statkem, paní Želva neodolala. Rozběhla se směrem k ohradě, aby s Rézou prodiskutovala všechny detaily. Tedy rozběhla, ona se spíš ploužila. Kolíbavým krokem se pomalu blížila k zahrádce, v pravé ruce stále svírala kapesní zrcátko.

Koťátko bylo tak fascinováno odrazem světla v zrcadle, že poslušně sledovalo želvu a vracelo se nazpět ke svým sourozencům. Tam už na něj netrpělivě čekala Oli s jeho bratříčkem na zádech.

"Chtělo bys také svézt?" zeptala se.

Malá kočička nadšeně souhlasila, protáhla se mezi plaňky plotu a vyškrábala se nahoru na ovečku do jejího měkkého kožíšku.

"Teď už vás nepustím," pomyslela si Oli a pomalu se rozešla.

Takhle spořádaně je našla paní Kočka, když se vrátila od kadeřnice a ze salónu krásy. Kocourci si vzorně hráli s provázkem a jejich druzí sourozenci hačali na ovečce a šťastně se usmívali.

"Ó, připadám si jako znovuzrozená," prohlásila kočka a pacičkou si prohrábla nový sestřih. "Děkuji vám oběma moc. Nedovedete si představit, jaká je to pro mne vzpruha. Teď se budu moci věnovat svým dětičkám s dvojnásobným elánem." Otočila se ke koťátkům a zaševelila: "Copak, vy moje robátka, nezlobila jste tu tetičky? Byla jste hodná?"

"Ále," odpověděla za ně Oli. "nestalo se nic, co by se nedalo hravě zvládnout," dodala ještě a mrkla na Rézu, která se stále ještě vybavovala s paní Želvou.

 

 

Názor nakladatelství (výňatek z lektorského posudku)

"Text knihy je stylisticky na úrovni. Příběhy odpovídají svou náplní dětem předškolního věku. Kniha je plně vydatelná a své čtenáře si jistě najde."

 

 

Důvod vydání vlastním nákladem autora

Na současném přesyceném trhu dětské literatury jsou nejčastěji vydávány knihy slavných autorů, zahraničních bestselleristů, upoutávající vynikajícími ilustracemi, či z dílny Disneye, které jsou spojeny s televizními reklamami. Z těchto komerčních důvodů nakladatelství navrhuje vydání nákladem autora.

Nakladatelství doporučuje - náklad 1000 ks s pevnou vazbou a tvrdými desky, barevné ilustrace. To vše zvyšuje zájem rodičů o koupi knihy a její konkurenceschopnost na trhu. Tomu také odpovídá cena tohoto projektu.

 

Další recenze

Povídka Vyznání - upřímný, čistý, poctivě napsaný text se silnou emocí, gramaticky a stylisticky kvalitní.

 

Autorka Lenka Fejtová se svým synem Lukáškem při čtení pohádky