Oto hmyzí detektiv Knihy

Poznáte tohoto motýla? Oto už ho zná a rád vás s ním seznámí, když jej podpoříte.Rychle ho pošlete do světa a dozvíte se víc.

Posílám s díky startérům tyto brouky. Jménem je snad každý zná. V noci své kroky řídí podle hvězd, konkrétně podle mléčné dráhy. Přejme jim ať najdou správný cíl na jedné ze stránek této knížky. Zbývá jen 5 dní, pošlete Otu ještě lidem, kterým také udělá radost.

V rámci přípravy knihy jsem navštívila i včelařku s malým synkem Lojzou. I já jsem teď pylná, jako včelka a intenzivně dokončuji ilustrace k Otovi. Pošlete ho dětem, a´t i ony vědí, jak to u včel chodí.

Zbývá už jen 7 dní

Děkuji všem přispěvatelům. Jako poděkování vám posílám brouka, kterého jste asi všichni potklali v přírodě. Proto ho i Oto potká při svém putování za hmyzem. Otovi zbývá 10 dní do konce. Pokud víte o někom, koho by jeho putování také zaujalo, pošlete mu odkaz na knihu, ať se dostane k dětem.

V lese tiše bzučely včely, horko opadlo, slunce problikávalo mezi stromy a rodiče by si byli už už všimli Otova loudavého tempa a skloněné hlavy, nebýt toho, že jeho zrak klopýtl o velké mraveniště u cesty, oči se mu vykulily skoro až ke sklům brýlí a on nečekaně hbitě k mravencům přiskočil a přidřepl. Ti mrňousové mu učarovali. Fascinovalo ho, jak stále něco nosí sem a tam, ohmatávají se tykadly, zalézají do otvorů v mraveništi jako do ohromných vrat a zase z nich vylézají.

„Tati, koukej, kam nese mravenec ten klacík?“ ptá se Oto táty a stále hledí do mraveniště. „A co tenhle, vidíš, jak na sebe mávají?“

„Co dělají tati?“ otočil se Oto na tátu, v očích spoustu malých otazníků, snad tolik jako těch mravenců.

Táta se zájmem přiklekl k Otovi. Pozoroval to, co on, ale jen krčil rameny. „To nevím, Otíku, kdyby tady byl děda, ten by určitě věděl.“

Trochu ho zarazilo, že si nedal pozor a nahlas vyslovil to, co celou dobu viselo ve vzduchu a čemu se chtěli vyhnout. Až mu skoro přeběhl mráz po zádech z pomyšlení, že jako kluka ho podobné věci nezajímaly, a i když dobře věděl, že děda má o přírodě zásobu vědomostí a rád by mu je předal, jemu to připadalo jako nudné poučování.

Ale jak ho mělo tenkrát napadnout, že jednou bude mít syna a zrovna takhle zvídavého? Po chvilce si uvědomil, že mlčí a Oto na něj stále ještě hledí s otázkou v očích.

Podívali se na sebe a jako by si říkali: No, však víme, děda.

VČELY

Oči
Včela má pět očí. Dvě složené oči po stranách hlavy a tři jednoduché, na temeni.
Díky složeným očím se včela dokáže orientovat v prostoru podle toho, jak na ně dopadají sluneční paprsky. Ty používá, jako navigaci. Když chce včela letět rovně, letí tak, aby sluneční paprsky, které jí na oči dopadají, byly stále pod stejným úhlem.
Včela má topografickou paměť, to znamená, že dokáže odečítat časový posun. Když bude uzavřená bez světla, tak po tom, co se na světlo zase dostane, si spočítá, kolik uběhlo času a jak se díky tomu změnil úhel dopadu slunečních paprsků. Změnu času i změnu úhlu slunečních paprsků si spojí a znovu se zorientuje natolik, aby trefila do úlu.  
Tahle schopnost orientace ji dokáže i zmást, když vletí do místnosti. Sluneční paprsky se v místnosti lomí přes okenní sklo do velkého množství směrů. Včela pak neví, kam má letět. Proto je dobré otevřít okno, aby mohla najít cestu ven.

Tykadla
Na tykadlech má včela umístěno mnoho smyslových orgánů, které mají různé funkce - chuť, čich, sluch, hmat, dokáží rozeznávat vlhkost, teplotu a obsah oxidu uhličitého.
Chuť a čich slouží včelám hlavně při hledání potravy. Čichem také rozpoznávají své příbuzné od cizích včel. Díky hmatu vnímají i rozměry, což používají při stavbě voskových plástů.

Včelí tanec
Včely průzkumnice vibracemi při pohybu po plástu říkají ostatním včelám, kde a v jakém množství najdou novou potravu. Při tanci včela opisuje osmičku, v jejím středu natřásá zadečkem do stran a vydává vrzavé zvuky. Sklonem střední části osmičky ukazuje úhel mezi paprsky slunce a zdrojem potravy. Podle délky vydávaného zvuku pak určují vzdálenost, třeba 1sekunda = 600m

Plást  
Včely mají pod zadečkem voskové žlázy, ve kterých se jim tvoří voskové šupinky.  Ty změkčují pomocí kusadel, nebo zadních nohou. Přidávají je k sobě a tvoří tak voskový plást. Ten staví v úlu svisle a skládají ho z jednotlivých buněk. V buňkách se vyvíjejí nové včely, nebo slouží buňky jako zásobníky potravy, spižírny.

Jste pilní jako včelky, moc byste mi pomohli, kdybyste Otu šířili dál. Zamyslete se prosím, komu by ještě tahle knížka mohla udělat radost.