Otázky duševního zdraví - crowfunding kampaň

Otázky duševního zdraví

Suchý název šťavnaté knihy, jejímž cílem není dávat zaručené odpovědi, ale přivést čtenáře k vlastnímu zamyšlení nad svým duševním zdravím.

Knihy

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

s6.png

Myšlenky mají z mého pohledu velký vliv na naše duševní zdraví. Kdy naposledy jste se například Vy psychicky trápili bez přítomnosti myšlenek? Jistě jsme v minulosti mohli prožít trauma, ale co stojí za tím, že se trápíme událostí, která se stala kdysi dávno? Když se v životě trápíme, tak většinou víme, kvůli čemu a to, co víme, máme zprostředkováno myšlenkami. Pokud v životě zažíváme duševní nepohodu, pravděpodobně je spojená s myšlenkami, které nám ji způsobují. Co jiného, než myšlenky stojí například za sebevraždou? Co jiného, než myšlenky stojí naopak za placebo efektem? Co stojí za tím, jestli nás naše myšlenky zabíjí nebo uzdravují?

...Nevím odkud se myšlenky berou ani jaká chemie za nimi stojí. Nejde mě ani o filozofické hloubání nad jejich smyslem. Jde mi čistě jen o praktickou odpověď na otázku, co jsou to myšlenky? Já osobně dospěl k tomu, že praktické vyjádření myšlenky je nabídka. ...Když si představím myšlenky jako takové nabídkové menu v restauraci, tak na jídelním lístku vidím všechno možné. Jídla, která nám chutnají i jídla, která nám nechutnají. Některá jídla tam zkrátka nejsou pro nás, ale pro někoho jiného. To, že si je přečteme neznamená, že je musíme sníst...

Není třeba zlobit se na naše myšlenky, protože nejsou naším nepřítelem. Ony dělají jen to, co se naučili a věří, že pro nás dělají to nejlepší. Problém může být v tom, že „to nejlepší“ pro nás se učili od druhých. Možná jsme našim myšlenkám už dávno přestali říkat, jak to chceme my. Za to však naše myšlenky nemohou...

Tak to bylo pár úryvků z mé první kapitoly Otázka myšlenek. Na svých dalších stránkách se věnuji například otázkám minulosti i budoucnosti, rozhodnutí i pochybností, sebepoznání i změny, štěstí i vděčnosti a dalším, které považuji za důležité pro naše duševní zdraví. Mým autorem je Jindřich Jašík, který před několika lety vydal úspěšnou knihu Cesta ze schizofrenie, kterou svým doslovem obohatil Pjér la Šéz. Jejím smyslem bylo přiblížit čtenářům práci s myšlenkami, která mu pomohla najít cestu ze schizofrenie zpátky do normálního světa po vysazení medikace. Dostal k ní vícero zpětných vazeb v tom smyslu, že obsahuje mnoho užitečných myšlenek i pro "normální" lidi. Nedá se říci, že by tím byl překvapen, jelikož stavy, které prožívají duševně nemocní nejsou ničím nelidským.

Považuje je spíše za mnohem silnější kávu toho, co prožívají všichni. Zásadním se pro něj stala práce s vnitřním strachem a hledání způsobů, jak nepodléhat nepravdivým informacím - bludům. To považuje za velké výzvy pro každého v dnešní společnosti. Po vydání knihy se vydal na terapeutický výcvik v metodě Otevřený dialog, který ho velmi obohatil a začal se věnovat práci s lidmi. Převážně s těmi, kteří hledají cestu ke svému duševnímu zdraví nebo s těmi, kteří právě prožívají krizi. Být s nimi v dialogu mu bylo velkou inspirací k mému sepsání.

Já mám být takovým volným pokračováním přístupným každému, kdo se zajímá nejen o to, aby bylo dobře jeho tělu, ale také o to, aby bylo dobře jeho duši. Napsal mě člověk, který si své duševní zdraví doslova vybojoval a snad i proto má dnes pro něj obrovskou cenu. Za nejlepší prevenci považuje život, ve kterém budeme spokojení. Se svojí prací, se svými vztahy i sami se sebou. Přála bych si být Vám inspirací a zdrojem myšlenek, které přispějí ke zvýšení Vaší životní spokojenosti. Přála bych si vytvořit ve Vašem životě ještě více prostoru k dělání toho, co Vás baví. Přála bych si motivovat Vás k tomu, abyste ve svém životě začali páchat pozitivní změny. Přála bych si přinášet nové pohledy na staré problémy. A také bych si přála vyjít, abych k tomu vůbec měla příležitost. :)

 

V případě úspěšné sbírky je mé vydání naplánováno na začátek září. Během prázdnin si zajedu na gramatickou korekci, sazbu a na závěr zamířím k papírovému moři do tiskárny. Také se ještě graficky doladí můj kabátek tak, abych se Vám líbila, nicméně obsah je pro mě hlavní. Z toho důvodu se spokojím s měkkou vazbou V4. Počítám opět s hutným obsahem v rozsahu kolem 100 stran a prvním nákladem v počtu 1000 kusů. Částka zde nastavená k mému vydání je o něco vyšší, jelikož z ní bude odečtena zasloužená odměna startovači a také bude nutné uhradit náklady na víkendovou akci uvedenou v odměnách. V případě výraznějšího překročení cílové částky použije můj autor peníze na překlad knihy Cesta ze schizofrenie do angličtiny, což je jeho přání už velmi dlouhou dobu.

Za vaši podporu ze srdce děkuji a připojuji ještě jeden úryvek ze svého nitra.

 

Otázka rozhodnutí

Podle čeho se máme správně rozhodnout, když stojíme před velkým dilematem? Před těžkou životní volbou? Hned na úvod bych zmínil, že slovní spojení, jak se správně rozhodnout nepovažuji za nejšťastnější. Pakliže tedy tím správně rozhodnout máme na mysli volbu, která se později ukáže jako ta nejlepší pro naši budoucnost. My se nemůžeme v tomto smyslu nikdy s jistotou správně rozhodnout, jelikož budoucnost neznáme. Jaké je to správné rozhodnutí, když si vybíráme například mezi dvěma potenciálními partnery? Jak? Jak můžeme v té chvíli udělat správné rozhodnutí, když nemůžeme vědět, jak bude náš život s nimi vypadat za pět let?

Nemusíme na sebe klást nárok, že naše rozhodnutí musí dopadnout dobře. V budoucnosti se totiž může každé rozhodnutí ukázat jako špatné. I to, které se zdálo nejlepší. Když se snažíme v přítomnosti dělat správná rozhodnutí z pohledu budoucnosti, vystavujeme se velkému riziku, že si je budeme později vyčítat. Třeba když si z těch dvou partnerů nakonec vybereme „špatně“. Časem se zkrátka ukáže, že to nebyla dobrá volba, ale co si chceme vyčítat?

Výčitky považuji za velmi neférové myšlenky. Soudí naše minulá rozhodnutí až ve chvíli, kdy se ukážou jako špatná a vůbec neberou v potaz, že jsme to dřív nemohli vědět.

Když si budeme už od začátku uvědomovat, že správné rozhodnutí neznáme, neměli bychom si ho později tolik vyčítat. Je to nefér zejména vůči nám samotným. Navíc bez znalosti budoucnosti ani nevíme, zda nám ta chyba nakonec nepřinese do života něco skvělého, co by se tam jinak nikdy neobjevilo. Je pochopitelné, že chceme dělat co nejlepší rozhodnutí. Zvažujeme všechna pro a proti, zjišťujeme informace a myslíme přitom i na budoucnost. Nic proti tomu. Jen pokud nejsme jasnovidci, tak si nevyčítejme, když nedokážeme správně spočítat vše, co se odehraje v celém vesmíru. To považuji za nemožné a současně by to bylo nutné, abychom mohli vědět, které rozhodnutí se ukáže jako správné.

Pro mě se při rozhodování stala důležitá jedna otázka. Je to tvé rozhodnutí, i když se časem ukáže jako špatné? Předem počítám s tím, že výsledek nemusí odpovídat představě a i přes to ho obhajuji. Ta otázka mě donutí se opravdu zamyslet a obstojí v ní jen to nejlepší rozhodnutí. Tou otázkou si také připomínám, že správnou odpověď nemohu znát. Přesto mohu udělat rozhodnutí, za kterým si budu stát ať už to dopadne jakkoli. I když se takové rozhodnutí nakonec ukáže jako špatné, příliš si ho nevyčítám, jelikož dobře vím, že jsem v té době na žádné lepší nepřišel.

Uvažuji teď nad tím, jaké myšlenky nejspíš běží hlavou lidem, kteří se těžko rozhodují už i bez toho, aby ještě přemýšleli nad tím, že to dopadne špatně. Pro mě je to ovšem cesta k poznání toho, co doopravdy chci. Vnímám přímou spojitost mezi nerozhodností a otázkou toho, co chceme. Když víme, co chceme, tak nemáme problém s rozhodováním. Jestliže jdeme do klasické české restaurace, ve které si chceme dát svíčkovou, tak nemusíme trávit půl hodiny s menu v ruce. Jakmile si ujasníme, co v životě chceme a co naopak nechceme, rozhodnutí už mohou pouze následovat naše přání.

 

Jsem také plná metafor, o kterých si myslím, že mohou přispět k lepšímu porozumění.

Naše názory si představuji jako takové hvězdy na noční obloze. Noční obloha symbolizuje vše nepoznané a hvězdy to poznané. Lépe řečeno to, co si myslíme, že máme poznané. Ti nejmoudřejší námořníci se podle nich dokáží orientovat na širém moři, které může symbolizovat nejistotu, kterou jsme obklopeni ze všech stran. Vždyť s jistotou ani nevíme, jestli budeme ještě zítra na živu a tuto jistotu nám nedá ani životní pojištění. Upíráme zrak ke hvězdám a hledáme v nich cestu z oceánu nejistoty. Tato symbolika by však nebyla úplná bez mraků, které představují naše domněnky. Čím je nebe jasnější, tím více hvězd nám svítí na cestu. Naopak čím více je zataženo, tím více hvězd si pro naši orientaci potřebujeme domýšlet, jelikož je nevidíme. Hvězdy, které si pouze domýšlíme nejsou pravdivé a nemohou nám být dobrými průvodci. Přesto o ně většinou neradi přicházíme, ačkoli uvědomováním si nepravdivých hvězd se obloha stává jasnější.

Tím chci říct, že každý nepravdivý názor, který ze svého života propustíme je naší výhrou, nikoli prohrou. Chápu, že za každým názorem je svým způsobem spousta práce, kterou jsme vynaložili na to, abychom si v něčem udělali jasno, ale pokud je nepravdiví, udělali jsme si naopak temno, kterého nemá smysl se držet.

Co si o tomto projektu myslíte?