Dostávám častěji otázky od fanoušků, přátel, co bude na mém novém albu. Přetěžký to úkol, popsat slovy něco tak nepopsatelného jako jsou zvuky. Pro mě je totiž hudba zvukový obraz, abstraktní emoce, i když je to třeba obyčejná písnička. Emoce, která plyne z mojí hudby je něco, co nedokážu úplně dobře zachytit do slov. Proto vlastně i moje texty jsou spíše abstraktní emoce nežli popisný děj. Zpěv i text totiž vnímám jako další hudební nástroj, nikoliv jako prostředek k vyjádření názoru. V tom se nejspíš od mnoha hudebníků liším.

V první řadě nevím, co vlastně vznikne, neboť tvořím přímo ve studiu. A každá píseň je pro mě jako abstraktní zvukomalba, o které dopředu nevím, jak bude vypadat. U některých písní sedím dny i týdny a hledám zvuky. Tvořím zvuky často tím, že vrstvím samply spolu s živými nástroji. Zvuk je pro mě zásadní. Dokonce u textů je pro mě zásadnější zvuk slova než jeho význam.

Mám samozřejmě v hlavě mnoho písniček, některé už hraji i na koncertech, jak ale budou znít na desce nevím, ale vím, že budou znít určitě jinak, než jak je hraji živě a určitě jinak, než si dokážu teď sám představit. To, co na svojí práci totiž miluji je, že nevím nikdy co vznikne, protože při práci mě neustále napadají další a další možnosti. A to miluji. Mám pouze jedno pravidlo a tím je svoboda. V okamžiku, kdy tvořím, nevnímám svět kolem sebe a tvořím jen to, co cítím.

Jedna z písniček, která na albu určitě bude, je duet s jednou indickou známou zpěvačkou. Zatím neprozradím o ní více. Bude to zvláštní duet, neboť v této písni budou pospojeny vlivy tradiční indické hudby a slovanských lidových motivů. Bude se jednat vlastně o jakýsi rozhovor dvou hudebníků z odlišných kulturních světů. Dokonce už máme nahrané základy, ale je na tom ještě mnoho práce. Jak se znám, dva týdny minimálně. Indická zpěvačka mě požádala, zda bych nepoužil nějaký lidový motiv. Nechal jsem se inspirovat jednou slovenskou lidovkou (neprozradím jakou, každopádně není známá) Zatímco zpěvačka bude zpívat v Marathštině, ve svém rodném jazyce, já se rozhodl napsat text v hybridním slovanském jazyce. Napsal jsem zprvu český text, leč měl jsem trochu problém s určitými slovy, které česky zněly příliš tvrdě a tak jsem si vypůjčil pár výrazů z jiných příbuzných jazyků, slovenštiny, bulharštiny, ruštiny, staroslověnštiny. Bude to zajímavá píseň, těším se na ní.

Na desce budou opět i anglický písně. Moje typické vokálovky. Mám připravené jedno překvapení, velmi silná píseň o smrti. Píseň není moje, ale udělám jí úplně po svém. Je to píseň, kterou prakticky nikdo nezná. Jinak na albu bude převažovat moje tvorba. O čem je ale moje hudba? O svobodě. Tedy ne o té politické, ale o té vnitřní. Vím, že to zní příliš esotericky, ale mám to tak.

Nevím, jak budu svoji práci na desce organizovat, jak budou vznikat moje písničky. Jsem totiž na jednu stranu neorganizovaný člověk. Na druhou stranu, když se bavím o kreativitě samotné, jsem extrémně organizovaný. Výsledek totiž musí být vždycky harmonický a harmonie je pro mě nějaký hluboce organizovaný sled různých vibrací, pulzací, toků a já tyto prvky chci dávat organizovaně dohromady tak, aby vytvořili tu emoci, kterou mám v sobě. A tou emocí je něco, pro co není jednotné synonymum, ale můžu to nazvat radostí, svobodou, harmonií, láskou. Tak to prostě mám.

Děkuji mnohokrát všem a krásnej den!