Přepis rozhovoru krátce po dosažení cíle!

"4 dny do konce a už jsme na 112%!!!!!!"ozvalo se ze sluchátka v 8.00 ráno.

"ehm, co" zamžoural Johy, který ještě na půl oka spal, takže chvilku trvalo, než se ta radostná zpráva dostala až do mozku, kteřý následně zavelel probudit zbytek těla.

"No nekecej, ty vole" vyhrkl tak, že Daweovi na druhém straně odletěl mobil od ucha!

" Je ti jasné, že teď máme obrovskou zodpovědnost" pokračoval Johy!

"To si piš, opřeme se do toho, počkej mám druhej hovor...Prosím, kdo? Sony BMG? Smlouva? Zajistlili by jste nám všechno? Že, by jsme se nesměli ani poškrábat na pr*deli, bez vašeho souhlasu? Tak to máte smůlu, protože my si děláme věci po svém, a nyní máme nové poslání!" Daweho hlas se roznášel pokojem, jako předzvěst toho, co v budoucích měsících nastane a Johny mezitím usedl za bicí, a začal cvičit tak pilně, že pražský svaz bubeníků zvažuje založení hudební školy s názvem "Akademie bicích nástrojů Jana Waltera"

Tomáše zastihla tato radostná zpráva zrovna při psaních svých pamětí pod názvem " Jak jsem se prohateval životem". Ačkoliv mu nakladatelství Albatros přislíbylo za tuto knihu honorář ve výši 120 000 japonských jenů, odhodil pero a do svých rukou uchopil basu, v hlavě mu začala běhat jedna a ta samá věta pořád dokola "Do písčitýho dna, teď budu cvičit tak, že Bůh oproti mě bude pouze špatná napodobenina mě!" a na prsou cítíl tíhu zodpovědnosti.

Vojtu zastihla tato událost zrovna na florbalovém turnaji, kde vedl své žáčky. Ti se po sobě nechápavě koukali, když ve chvíli kdy obdrželi branku, jejich vlastní trenér Vojta začal vřiskat radotí jak pavián, běhat po tělocvičně a křičet: " jupííí, jupíí, je to tááám, je to tam, je to tam." a následně vyběhl do podzimního Vánočního počasí ven z tělocvičny, jen tak bos a bez bundy. Hřál ho totiž pocit, že je na světě tolik lidí, co ho má rádo, a podporuje ho!

 

Tak jako nás, máme Vás moc rádi, jste nejlepší :) 

Vaši eNVé