Víťa Troníček | Mnohotváří větru - crowfunding kampaň

Víťa Troníček | Mnohotváří větru

Letos oslavil 45 let na světě a 30 let na folkové scéně. K sólovému albu je však mnohem více důvodů...

Hudba

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Vážení a milí fanoušci, obracím se na vás jako vydavatel, a jako člen (týlový) skupiny Marien.

Jak víte, doba „covidová“ mnohé změnila.  Kultura se dostala doslova na kolena a z pohledu člověka, který je na ni existenčně závislý, docházelo a stále dochází až k absurdním situacím. Mnozí z těch, kteří mají ten dar tvořit něco krásného pro nás, obyčejné smrtelníky, najednou zmizeli v davu, rozvážejí jídlo, míchají beton na stavbách nebo čistí nádrže.

Víťa Troníček v minulých měsících kácel stromy, pálil klestí, sázel stromky… Hlásá, že po duševní stránce hezčí práci nikdy neměl. Navíc v partě kolegů herců, muzikantů, kuchařů a číšníků, kteří se také nějak museli vyrovnat se svízelnou situací a následky lockdownu.

received_788412908388503.jpeg

Jenže…

Tenhle velmi tvrdý chlebíček nechává následky na hybnosti prstů. A klidný spánek vystřídaly existenční starosti, protože když se po mnoha letech amatérského muzicírování konečně začal hudbě věnovat takřka profesionálně, covidová opatření nejenže zastavila koncertování, ale doslova poslala ke dnu jeho domovské Divadélko pro školy. Znovuobnovení plné činnosti a návrat k normálu je přes veškeré snahy stále v nedohlednu. 

Z velké části znám jeho pověstný „autorský šuplík“. Je v něm mnoho krásných a pozoruhodných písní, které se nedostaly do repertoáru skupiny jen proto, že vyznívají lépe jako chlapská zpověď písničkáře. Pro Víťu jsou však Marien doslova rodinou, ve které má každý z členů svůj význam a důležitý prostor. Odmítá se zviditelňovat na úkor jiných. Je to vzácná sešlost lidí a chápu, že je v tom šťastný a že nemá moc důvod mít sólové ambice.

Pouze když nemůže celá kapela, naloží s basákem Feďou do auta dobristu Honzu Koubu a jedou hrát jen tak v Triu. My, v jeho nejbližším okolí, jsme ale přesvědčeni, že jeho tvorba by mohla zaujmout a bodovat u mnohem širšího publika, než jen toho folkového. Příběh singlu Propast, hraného na obřích demonstracích Milionu chvilek pro demokracii, hrdě pichlavý Kluk z Pardubic, na kterého paří děti ve školách, zlidovělá Zrcadla – Mezi černou a bílou, nebo třeba i ohlas na aktuální Balkónovou, coby poděkování andělům s odřenou tváří, to dostatečně potvrzují.

Pojďme ho postrčit, přátelé. I když od vydání alba Marien 2020, neuběhl ještě ani rok a sólový projekt nemusí mít tak mohutnou podporu fanouškovské základny, nepochybuju o tom, že po všech stránkách dává smysl Víťu vytáhnout z lesa a strčit zase do nahrávacího studia. A bez limitů. Ať si tam dělá co chce a s kým chce. A těšit se na výsledek.

Jako vydavatel a duchovní otec myšlenky musím konstatovat, že pár věcí bylo od počátku zřejmých: bez Petra Novotného od Žalmana a bez Petra Michala ze studia MK Production v Českých Budějovicích to dělat nechceme. Ovšem jednou z mála výhod lockdownu bylo, že kalendáře všech muzikantů i nahrávacích studií na jaře zely prázdnotou a nic nebyl problém domluvit takřka ze dne na den. A tak se rozjelo natáčení!

Část desky bude tvořena pod dohledem zmíněného tradičního realizačního týmu a není třeba se obávat přílišného vybočení z hudební cesty, kterou Víťa už léta kráčí. Svou rytmickou stopu do nahrávek otiskli třeba Radim Pígl a Václav Švec, Radim Sládek ozdobil pianem, Petr Novotný přitočil basu i nějaké vokály a s Petrem Michalem dirigovali Víťovu hru na elektrickou kytaru, přičemž jednou to mistr zvuku nevydržel a zavzpomínal na vlastní kytarovou minulost. Prostě spousta hudebních fórků a radosti v kupě hezkých písní. Nic, co bych jako Víťův dvorní vydavatel nemohl podpořit a doporučit.  Když ale Víťa přišel s tím, jestli by si mohl část desky natočit s bluegrassovou kapelou a další část desky třeba úplně nechat mladým jazzmanům, co to jako udělá, začal jsem mít obavu jestli to bude celé dohromady držet pohromadě. Bude to ještě Víťa Troníček, ten z Marien? 

No to víte, že bude, ovšemže ano… a jakej…!

Co můžu říci po poslechů prvních premixů? Zkušený profesor BG žánru Ondra Kozák a nepřeslechnutelný Holanďan Ralph Schut pozvedli svými mandolínami, banjem a houslemi několik písní Tria do tuzemské bluegrassové extraligy. Mladý kytarista a učitel na Konzervatoři Jaroslava Ježka Kryštof Tomeček, kterého jsme poznali coby přítele zpěvačky Zuzky Mimrové, dostal zcela volnou ruku a zaranžoval a nahrál s partou skvělých muzikantů z pražského jazz-funky podsvětí tři písně. Znalci si možná dovedou představit kapelu snů: Jan Uvira - klávesy, Michael Nosek – bicí, Kryštof Tomeček – kytary, Jan Jakubec – baskytara. Výsledek zaskočil nejen mě, ale i autora a vlastně částečně i zúčastněné muzikanty. Harmonické setkání vyšší hudební inteligence s prostou folkovou melodikou a věrohodností Víťových  písní… 

A tak vám tu píšu, že tu vcelku neplánovaně a spontánně vzniká velmi zajímavé album, sólový projekt Víťi Troníčka s názvem „Mnohotváří větru“. Je to sbírka různě starých písní, ale úklid přeplněného autorského šuplíku má i jiný význam: nedávno Víťa oslavil čtyřicáté páté narozeniny. A v roce 1991 s Poupaty získali první ocenění na dětské Portě, tedy letos rovných 30 let na folkové scéně. Letos plnoletí Marien svého frontmana v sólo výletu velmi podporují a to nejen duševně. Celá první část natáčení zatnula pověstnou sekeru především do kapelního futra, což umožnil úspěch alba 2020. Čekají nás ale platby za druhou část nahrávání, mix a mastering, také náklady spojené s vydáním a propagací. Finančně jsme zatím dokázali zvládnout zhruba polovinu. Ale věříme ve vás, kteří máte Víťovu písničkovou tvorbu v oblibě, že nás v tom samotné nenecháte. Podporou, předplacením alba či zakoupením některé ze speciálních odměn se stanete jeho součástí, umožníte a významně urychlíte jeho realizaci.

Děkujeme, pokud se jakoukoliv měrou přidáte, třeba jen sdílením tohoto projektu.

Ivan Kurtev

Vydavatel, manager, producent…, ale hlavně Víťův přítel, co je přesvědčen, že nadešel ten pravý čas. 

 

Co si o tomto projektu myslíte?