Mateřídouška - fantasy kniha - obrázek

Mateřídouška - fantasy kniha

Klasická pohádka o krásné princezně, zlém čaroději a odvážném rytíři. Tak TOHLE to rozhodně NENÍ.

Knihy & Komiks

Mateřídouška - fantasy kniha

Líbí? Dejte to vědět ostatním.

Pohádka plná anglického humoru, ironie a sarkasmu. Nejen pro ty nejmenší  :-)

 

Vydat knihu není v dnešní době zase tak snadné - a zvlášť ne pro začínající autorku. Proto se pro svou druhou knihu, Mateřídoušku, pokouším různými cestami získat na vydání potřebné peníze. Zkouším to i zde.

Na knihu, která má vyjít v nakladatelství Beletris, sháním 26 000 Kč. Kniha vyjde v nákladu 1000 ks, přibližně 112 stran.

Mateřídoušku můžete číst jako pohádku i  jako parodii, ale nejlépe jako obojí. :-) V příběhu na vás čeká unesená princezna, odvážný rytíř na bílém koni, zlý černokněžník a... prostě všecko, co do správné pohádky patří. Doprovázejte Tymiánu jejím dobrodružstvím, jejím zajetím zlým čarodějem, překročte s ní řeku Styx a řeku Léthé a pokračujte dál, než je samo Podsvětí. Čelit bude temné magii, tříhlavému psovi, nad hlavou jí bude kvílet banshee. Ale naštěstí tu jsou pořád ještě rytíři na bílých koních, víly a tak dále. 

No ale možná bude nakonec všecko jinak. ;-)

 

raven1aa.png

havran je jedna z podob černokněžníka

MATEŘÍDOUŠKA

 S Mateřídouškou jsem se účastnila  Ceny Karla Čapka 2014. Jedna z porotkyň (shodou okolností zároveň nakladatelka z Beletris) mě poté oslovila s nabídkou publikace u ní v nakladatelství - ovšem za podmínky mé finanční spoluúčasti.

Je to skvělá příležitost, jenže zatím teprve studuji VŠ a taková investice je v současné chvíli mimo mé možnosti. Byl by to ale splněný sen a věřím, že by kniha mohla i spoustu lidí potěšit, zpříjemnit dlouhé chvíle například cestování autobusem do školy nebo práce :)

S nakladatelstvím jsme se nakonec dohodli na následujícím:

aaa.png

Cílovou částku  26 000Kč jsem zvolila proto, že zbytek mohu už dát dohromady jinak.  Také doufám, že se mi tuto částku povedé snáze vybrat :-)

I pokud se tato cílová částka nevybere a vám se tedy vaše peníze vrátí zpět, můžete ode mě čekat minimálně knihu v elektornické podobě. Nakonec, to nejlepší na vydání knihy, je fakt, že příběh ožívá v dalších a dalších hlavách :-)

Závěrem vkládám krátký úryvek z knihy, jde o úvod - pokud byste měli jakékoli dotazy, připomínky, nebo byste stáli o  úryvek delší, neváhejte mi napsat na můj mail z.psenda@email.cz, moc mě to potěší :-)

 

kockamicka.png

 Princezna Mateřídouškového ráje. Kočkodlačice. A černá mágí.  

 

Zde tedy úryvek:

MATEŘÍDOUŠKA

Byl květen. Tymiána kráčela po uzoučké cestičce mezi keříky mateřídoušky, vdechovala vůni květů a mělo by jí být krásně – toto byla její nejoblíbenější část roku – na její tváři se však objevil výraz starostlivý, možná dokonce trochu podezíravý. Už od samého rána nebylo něco docela v pořádku.

Tak zaprvé – co vstala a opustila stěny domova, plíží se za ní zámecká stráž a sleduje ji na každém kroku. Snaží se být nenápadní a ona jim nechce brát iluze, a tak předstírá, že je nevidí – ale někdy je skutečně velice obtížné nevidět. Zámecká stráž – to jsou dobrovolníci. Vždycky to jsou dobrovolníci. Není třeba cvičit vojenské síly – nač? O bylinky žádná okolní, ani ta nejagresivnější země nestojí, půdy ani lidí tu není mnoho. Není co bránit. Tihle dva jsou kuchtík a zahradníkův učeň. Stále se mezi sebou pošťuchují, špitají si, sem tam vykřiknou a pak se schovávají za keříky mateřídoušky, jakoby je to mohlo skrýt před jejím pohledem. Nejsou o moc starší, spíš naopak – je jim tak patnáct.

Tymiána oslavila předevčírem šestnáctiny. Nemohla se zbavit dojmu, že od té chvíle se něco děje špatně. Pospíšila si.

 

Vběhla do zámku dveřmi pro služebnictvo (to nebyla žádná falešná skromnost a populistická hra na to „sice vám vládnu, ale jsem jedna z vás“, ne, tohle byla nutnost. Všichni, i král a královna, vcházeli těmito dvířky. Velká vrata byla totiž tak těžká, že na jejich otevření bylo třeba dvou tuctů silných mužů – a tolik tu nebylo ani mužů, natož mužů silných) vběhla a hned za sebou přibouchla. Zaslechla zanaříkání zahradníkova pomocníka, kterému dveřmi asi přerazila nos. Vyběhla po schodech, zavolala na svou dvorní dámu, komornou nebo ať už kýmkoli zrovna byla (pro nedostatek pracovních sil a vlastně i časovou nenáročnost většiny z prací, zastávala většina lidí na zámku více funkcí), popadla ji za ruku a odtáhla do své komnaty. Přibouchla dveře.

„Musím s tebou mluvit, Pam.“

Pampeliška byla zrovna v zářivých žlutých šatech a na blonďaté hlavě měla posazený klobouček. Takže dnes dvorní dáma. Tymiána změnila tón:

„Omlouvám se, slečno Pampeliško, smím s vámi v soukromí pohovořit?“

„Je to naléhavé? Zrovna jsme s dvorními dámami měly rozehraný závod v háčkování.“

Tymiána neměla náladu na žerty:

„Jsi jediná dvorní dáma na zámku, Pam. Dost legrace. Něco se děje. Nevšimla sis náhodou něčeho?“

„Prosím? Co by se mělo dít?“

Posadily se pod okno. Tymiána z něho vyhlížela – kam až dohlédla, byla pole porostlá tymiánem a dalšími druhy mateřídoušky. Pravda ovšem je, že příliš daleko nedohlédla. Vážně by potřebovala brýle – mezi obyvateli bylo však mnoho zemědělců, mnoho babek kořenářek, ale žádný očař. Protřela si oči a pohlédla opět na přítelkyni:

„Pam. Nedělej hloupou. Musela sis taky všimnout. Co mi bylo šestnáct, střeží mě na každém kroku. Odstranili ze zámku všechny ostré předměty, dokonce i vidličky a nože.“

            „Třeba se jen bojí, víš…“¨

            „Tohle samé se dělo u Růženky! Těsně před tím, než usnula věčným spánkem a jejich zámek obrostlo růží.“

„No ne? Vážně?“ znělo to neutrálně. Stejně tak se i tvářila – profesionální pokerface.

„Co když jsem také zakletá? Co když mě u kolébky proklela sudička?“

„To se nestalo, Tymiáno, nebuď paranoidní.“

„Jak si můžeš být jistá? Táta je občas dost roztržitý. Co když ji zapomněl pozvat na křtiny, ona se rozzlobila a proklela mě? Až mi bude šestnáct, píchnu se o trn růže a usnu navěky a všichni lidé se mnou…“

„Všichni lidé jistě ne, Tymi.“

„Ah. Děkuji.“

„A nejsou tu žádné růže.“

„To byl přece jen příklad.“

„A tymián nepíchá.“

„Díky. Vážně jsi mi pomohla,“ chystala se vstát. „Fakt dík.“

„Počkej, prosím tebe. Je to celé hloupost. Věř mi. Nejsi prokletá. Vím to.“

Posadila se zpět:

„Určitě?“

„Určitě,“ pokývla hlavou jistě.

„Takže ty o tom přece jen něco víš!“

„Já – “

„Pověz mi to.“

„Já nevím…“

„Ale víš. Mluv!“ popadla ji za ruku. „Pam, tohle je přece hrozně důležité. Tady jde o můj život. Když už ne v doslovném smyslu slova, pak přinejmenším tom společenském. Jak asi vypadám, když se za mnou v jednom kuse plíží kuchtík a zahradník?“

„No… možná něco málo vím.“

„Já to věděla!“ zvolala vítězoslavně. „Takže co?“

„Jestli chceš vědět, co se děje… musíš se někam jít podívat,“ pověděla váhavě, vyprostila svou ruku z jejího sevření a pomalu vstala, „ale ne teď, za dveřmi stojí… ehm, stráž. Přijď v noci do mlýna. A ať tě nikdo nesleduje.“

„Mlýna? Myslíš tam, kde se skladuje mateřídouška?“

„Ano.“

„Do toho kumbálu? Do té boudičky?“

„Ano. A snaž se vlastenectví alespoň předstírat, když už ho necítíš přirozeně, Tymiáno. Jsi přece princezna.“

„Já jsem vlastenecká ažaž.“

„Skutečně, jo?“

„Přímo nacistická. Jsem hrdá na tu naši boudu v polích, na naši armádu, na naši vědu – zrovna nedávno jsme vypěstovali nový druh mateřídoušky, víš to? Zkřížili jsme Thymus drucei s Thymus serpyllum. A co teprve naše lékařství? Pět let chodím skoro poslepu, ale umíme vyléčit rostliny napadené všemi typy RNA virů. A co se týče originality myšlení, nikdo nám nesahá ani po paty. Pojmenovat dítě Mateřídouška!“

„Haha. Ty dneska vážně perlíš. Já jdu. Jestli chceš, přijď tam, jestli ne, nechoď.“

„Jistěže přijdu,“ dívala se za ní, jak odchází. „Budeš tam na mě čekat?“

Zavrtěla hlavou:

„Já tam nebudu.“

A zmizela za dveřmi.

 

Opatrně, zlehka stiskla kliku. Cvak. Vyhlédla škvírou pootevřených dveří. Ve tmě poblikávala lucernička – vážně to byla lucerna, prastarý vynález, v němž hořel petrolej. Tymiána začínala být alergická na cokoli mateřídouškového. Proč, proboha, nemohou mít baterku?

Zalovila v kapse a obepnula prsty kolem té své – malé oranžové baterky. Objednala si ji přes internet (chytala wifi od kohosi ze sousední země) rodičům tvrdíc, že se jedná o nové plesové střevíčky. Baterku by jí nedovolili. Nedovolili by jí ani kapesní nůž, ani učebnici biologie pro střední školy (s výjimkou kapitoly o botanice), ani noviny (hlavně ne ty z demokratických zemí a ne ty, v nichž se uveřejňují i negativní zprávy), nedovolili by jí vlastně nic, co by jí mohlo ublížit – ukázat, že svět je víc jak mateřídouškový ráj.

Tím víc ona o to vše stála.

Na chodbě se cosi pohnulo a zachrápalo. Zatajila dech. Nic. Stráž spala.

Vyklouzla ven. Našlapovala na špičky. Chodba byla delší než kdy dřív. Nakonec se dostala na její druhou stranu, to už nevydržela, rozrazila dveře a rozeběhla se.

 

Naše zem, to je vlastně taková přerostlá skalka – myslela si Tymiána, klopýtajíc mezi kameny a keříky mateřídoušky. No – možná trošičku přeháním. Ne přerostlá, jen skalka.

Bouda stála uprostřed polí, sbitá byla z pár kusů trouchnivějících prken, stařičká a děravá. Baterku pro jistotu nezapnula – světlo by ji mohlo prozradit – držela však palec na spoušti. Vědomí, že stačí stisknout a objeví se proud světla – to ji uklidňovalo.

V houští vedle ní cosi zapištělo. Asi myš. Nebo kočka. Nebo možná obojí.

            Potlačila touhu posvítit si. Šla dál.

            Konečně před sebou začala rozeznávat obrysy kůlničky.

            Bála se – jen maličko, ale bála. Kdo nebo co tam na ni bude čekat? Obcházela kolem dokola a snažila se něco zaslechnout nebo zahlédnout. Neviděla nic. Neslyšela nic.

„Že by si ze mě Pam jen vystřelila?“ napadlo ji. Kdyby tu někdo byl, musela by ho uvidět. Stěny byly samá díra, nebylo kam se schovat. Rozsvítila a ještě jednou prozkoumala okolí boudičky. Odhodlala se i nahlédnout dovnitř. Nikde nikdo. Zhasnula. Už už se chystala odejít – otočila se k boudě zády – a v tom se ozval ten hlas.

„Haló? Snad už neodcházíte, princezno.“

Byl to jen šepot, slabý hlásek, sotva slyšitelný, ale jakoby podlézavý… takový… slizký. Tymiánu zamrazilo.

„Kdo je tam?“ a mávala baterkou. „Kde jste? Nevidím vás. Ukažte se mi!“

„Tady jsem. Neschovávám se. Pojďte blíž, princezno, ať mě uvidíte. Tady, jen blíž, jen blíž.“

Statečně se vydala za hláskem. Aby mohla vejít do boudy, musela sklonit hlavu. Na zemi tu ležely jesličky a ty byly naplněny sklizenými bylinkami. Na jedné opěrce jeslí vykukoval ze své žlutohnědě proužkované ulity šnek.

Jinak to tu bylo prázdné.

„Co je to za hloupé žerty? Kde jste?“¨

„Přímo tady, princezno,“ řekl ten slizký hlas. Jeho majitel zahýbal tykadélky.

Její zrak padl na hlemýždě:

„No ne,“ vydechla. „Odkdy umí šneci mluvit?“

„Neumí, slečno, neumí.“

„Ne?“

„Nejsem šnek, princezno. Žádný šnek.“

„Omlouvám se… ehm, hlemýžď? Slimák?“ zkoušela, ale šnek na vše odpovídal krátkým „ne“ a trhnutím zrakadly.

„Co tedy jsi?“

„Orchidea jméno mé. Jsem člověk, stejně jako vy. Dcera majitele západní mateřídouškové skály. Pěstuje se tam mateřídouška,“ dodávala. Ani se nepokoušela potlačit hrdý tón.

„No ne. Kdo by to řekl,“ neodpustila si Tymiána. Posadila se na hromadu bylinek vedle šnečí slečny.

„Vlastní celé tři metry čtvereční,“ pokračovala, zřejmě uražena nedostatkem projeveného zájmu.

„To je tedy skvělé,“ pokývla hlavou. Bylo to vážně mnoho na to, jak malé královstvíčko bylo. „Ale pořád mi to jaksi nevysvětluje, proč vypadáte, s prominutím, jako plž?“

Šnečka obezřetně zatočila zrakadélky – podívala se do stran, za sebe, dolu i nahoru. Ujištěna pak, že není nablízku nikdo, kdo by mohl slyšet, šeptem (jinak to ani neuměla) promluvila:

„Jsem do této podoby zakletá, má paní.“

Ah. To jsme se tedy pohnuly daleko.

„Cože?“ vypískla Tymiána vyděšeně. „Toto není tvá přirozená podoba?“

Na šnečí tváři nelze rozeznat jednotlivé výrazy, princezna si však byla téměř jista, že kdyby zakletá dívka měla mimické svaly, dávala by jimi právě najevo značnou zmatenost, jak to lidé často dělávají, když s nimi mluví ona.

Princezno?“ a takhle zdvořile říká „nejste vy náhodou úplně pitomá?“ ten, kdo si netroufá urazit dceru svého vladaře.

„To nic. Mohla bys prosím pokračovat?“

„Jistě. Tedy – ehm, narodila jsem se jako člověk,“ dodala ještě pro všechny případy – aby nebylo pochyb. „Před pár týdny mě však – stejně jako mnoho dalších – unesl… unesl mě…“ zmlkla.

„Kdo?“

„Nemohu o tom mluvit, princezno! Vyvolává to ve mně příliš děsivých vzpomínek!“ zafňukala.

Tymiána toho měla už po krk. Natáhla prsty, uchopila ulitu mezi palec a ukazováček, zdvihla šneka do vzduchu a přiblížila ho těsně ke svému oku – šnečka se okamžitě schovala do ulity, jen tykadélka nechávala napůl vysunutá, aby jí přece jen něco zajímavého neuniklo:

„Tak poslyš. Vstala jsem kvůli tomu z postele uprostřed noci, ukopla si v té tmě palec o nějakej mizernej šutr a riskuju obrovský průšvih, jestli se o tom dozví rodiče – radím ti, abys mluvila!“

„Dobrá, dobrá, mylady,“ pištěl šnek. Hlásek se odrážel od stěn ulity a vytvářel tichounkou ozvěnu. „Jen se utište. Jen mi dejte chviličku… ať seberu síly.“

Postavila šneka zpět na nohu.

„Má paní, má paní…“ brblala. „Já vám to nesmím říct. Ne, ne, prosím, do vzduchu už ne! Jistěže vám to povím. Ale nesmím. Nikdo o tom nesmí mluvit. Je to zákaz. Královský zákaz, chápete? Nesmíte nikomu prozradit, že jsem to byla já, kdo…“

„Mohl by tě potkat horší trest než být šnekem?“

„Být šnekem není vůbec zlé.“

„No…“ to Tymiánu na okamžik vyvedlo z míry, „tak fajn. Ano, jistě, slibuji, že to zůstane mezi námi. Ale teď už, u svaté  Rosopsidy, mluv.“

„Budu, budu. Tak tedy – má se to tak. Uf…“ a pak vyhrkla: „V kraji se objevila temnota. Černokněžník. Je mocný a je zlý. Vládne těmi nejčernějšími čáry, jaké si dovedete představit – “

„Černokněžník? On tě unesl? Proč? A co to má společného se mnou?“

 „Nepřerušujte mě, prosím, princezno. Ano, unesl mě. Unesl přede mnou ještě jiné a jistě unese ještě mnohé po mně. Vy jste princezna, dcera krále, dcera královny – “

„A vnučka dědečka a vnučka babičky.“

„…on unáší mladé dívky, nikdo není v bezpečí – a obzvlášť vy ne. O koho by mohl více stát jak o královskou dceru?“

Tymiána chviličku mlčela. Pak:

„Proč to dělá? Mění všechny ty dívky v plže?“

„V různá zvířata. Ano. Z některých jsou myši, z jiných kočky, psi... Je to jakýsi trest…“

„Za co trest?“

Šnek se zdál být poněkud v rozpacích. Zahanbeně stáhl tykadélka:

„Inu… za to, že jsme černokněžníkovi odmítly… dát svou čest, jestli mi rozumíte, princezno.“

„Ani ne,“ odpověděla popravdě.

„On si totiž… černokněžník si hledá nevěstu.“

Tymiána pozvedla udiveně obočí:

„Docela zvláštním způsobem.“

„To máte pravdu. Ano. Je zvrhlý. Zvrhlý a špatný, moc špatný člověk. A šílený. Je zlý do morku kostí. Každá jeho myšlenka a každý jeho čin je destilát zla. A je nechutný, ošklivý a slizký a – “

„S prominutím, ty máš co říkat,“ usmála se Tymiána s naivní představou, že odlehčí atmosféru.

Prosím?

„Já myslela jen, že ty teď jsi taky tak trošku… krapet… chci říct… to nic. Máš tedy pro mě nějaké rady? Jak se mu ubránit? Co bych měla dělat?“

„Kdybych to věděla, nestála bych tu teď před vámi v této podobě, nemyslíte? Ale, jestli mohu přece jen něco ještě říci, něco poradit – dávejte dobrý pozor, princezno, obklopte se stráží,“ Tymiáně se při představě, co to znamená „obklopte se stráží“ maličko zamlžilo před očima – její situace vypadá čím dál nadějněji, „obklopte se stráží, dávejte pozor na každý svůj krok. Může se objevit kdykoli, kdekoli, v jakékoli podobě. Neumíte si představit, jak je mocný. Nechtějte si představit, jak se umí mstít. Nikam nechoďte sama, princezno. Buďte opatrná.“

„Děkuji,“ Tymiána se zvedla. „Děkuji za vše. Já už půjdu. Už bych měla.“

A spěšně opustila boudu.

Baterku – vypnutou – svírala téměř křečovitě.

Nikam nechoď sama – opakovala si v duchu – přijď v noci, ať tě nikdo nesleduje, a pak nikam nechoď sama!

V houští vedle ní něco zapištělo – možná myš, možná kočka. Nebo možná černokněžník. Rozeběhla se.

 

 

 

 

Má první publikovaná kniha Ve stínu temných křídel (http://www.legie.info/kniha/14393) se v 31. ročníku CKČ umístila na 3. místě a poté vyšla v Nové vlně jako e-book. Letos vyšla v malém nákladu i papírově.

Všechny peníze z prodeje této knihy pečlivě střádám do kasičky s názvem MATEŘÍDOUŠKA.

 

letak.png

Co si o tomto projektu myslíte?

  • Splněno 9 620 Kč (37 %)
  • 37 %
  • 26 000 Kč požadováno
  • již skončilo
  • Nelze podpořit
  • Na tento projekt už přispělo 0 Startérů

Autor projektu

Dena - obrázek
  • projekt od Dena
  • Česká republika

Odměny (Rewards)

90 Kč

Záložka s kvítky mateřídoušky

Záložka s opravdovými kvítky mateřídoušky, nasbíranými přímo v Mateřídouškovém království :-)
Průhledná záložka se zatavenými usušenými květy.

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
150 Kč

Když vlastníte čtečku...

Stačí vám kniha v elektronické podobě zaslaná na mail?
Pošlu vám ji okamžitě v den vydání knihy :-)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
220 Kč

Mateřídouška + Ve stínu

Pokud nemáte co číst a nechcete čekat až do vydání Mateřídoušky, tohle je pro vás :)
Dostanete okamžitě mou první elektronickou knížku "Ve stínu temných křídel" na mail ke čtení.
Mateřídoušku dostanete ihned v moment jejího vydání také na mail.

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
320 Kč

Předplacená kniha

Buďte jedni z prvních, kdo budou knihu držet v rukách :)
Samozřejmostí je věnování a záložka pro případ, že byste knihu nezvládli přečíst jedním dechem ;)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
400 Kč

Mateřídouška + Ve stínu

Dostanete Ve stínu v elektronické podobě a Mateřídoušku už ne na mail ale tištěnou do ruky :-)
Samozřejmě i se záložkou a věnováním :-)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
600 Kč

Mateřídouška + ve stínu

Chcete obě dvě knihy v papírové podobě?
Pěti nejrychlejším to můžu splnit :)

Počet dostupných odměn: 4/5

Nelze podpořit
1 500 Kč

Sponzorství

Budete v knize uveden jako sponzor.
Každý, kdo knihu otevře, uvidí vaše jméno. :-)

Kniha s věnováním a záložkou je jasná věc.

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
2 000 Kč

Dárkový košíček Mateřídouška

Odměna spíše pro dámy.
Z Mateřídouškového království se k nám dováží ta nejkvalitnější mateřídouška, z níž se zde v ČR vyrábí velké množství různých produktů.
Potěšte své smysly vůní, dotekem a chutí pravé mateřídoušky z Mateřídouškového ráje.

Součástí košíčku je i kniha :-)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
3 000 Kč

Dárkový KOŠ Mateřídouška

Odměna spíše pro dámy.
Z Mateřídouškového království se k nám dováží ta nejkvalitnější mateřídouška, z níž se zde v ČR vyrábí velké množství různých produktů.
Potěšte své smysly vůní, dotekem a chutí pravé mateřídoušky z Mateřídouškového ráje.

Součástí košíčku je i kniha :-)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit
5 000 Kč

Reklama na obálce

Na zadní straně knihy budete uveden jako sponzor, možná i kratší reklama :)
Každý kdo knihu vezme do rukou (a nemusí ji ani otevírat) uvidí vaše jméno.

Kniha s věnováním a záložkou nechybí ani zde :)

Počet odměn není omezen

Nelze podpořit