Na úvod - prozradíte nám, jak vlastně celý projekt Lehké fantazijno vznikl?

ZH: Ten impulz přišel naprosto bezprostředně. Jednou jsme se bavily s Františkou Vrbenskou o naší fantastické scéně a o tom, jak ve světě běžně vycházejí ženské antologie. Františka mi vyprávěla o jedné takové, vyšla u nás už v polovině devadesátých let a udělala na ni obrovský dojem, protože příběhy, jak je vytvořily spisovatelky, vdechly knize zvláštní, působivé ladění. To mě opravdu zaujalo.  A pak přišla ta osudová slova:„Vždyť my žádnou takovou antologii vůbec nemáme!“ Vrtalo mi to hlavou a pátrala jsem, ale je to tak, vážně nic.

FV: A nezapomeň na ten druhý podnět, kterým se započal náš projekt! Jde o velkou černobílou fotografii, kterou Zuzka získala od významného hradeckého umělce Jarka Plesara. Zobrazuje nahou mladou ženu s mečem a nese název Lehké fantazijno. Nepůsobí vůbec vyzývavě, skrývá se v něm odhodlání a tajemství. Připadalo nám, že dokonale charakterizuje náš editorský záměr. A zrodil se projekt Lehkého fantazijna.

 

Proč čtyři svazky? Nestačila by jedna, tématem jasně vymezená antologie?

ZH: Původně mělo jít o jednu antologii, ale vzhledem k počtu přijatých povídek se nakonec rozrostla na úctyhodné čtyři svazky. Zájem autorek byl enormní, přestože povídky musely splnit písemně daná kritéria, která kladla důraz na charakterově silné postavy a genderovou vyváženost. Byly omezené i rozsahem. Zájem všech autorek se i tak nepodařilo uspokojit. Člověk by mohl spekulovat, že to o něčem vypovídá...

FV: Pravda je, že tematicky laděné antologie u nás mají tradici, založenou reprezentativními sborníky editora Ondřeje Jireše nebo nakladatelství Straky na vrbě. Občas se doslechnu od některých kritiků, že u naší antologie postrádají výraznější tematické ladění, jenže my vycházíme z jiné jasně dané koncepce - a tou je zvolené totemové zvíře, jehož charakteristiky vytváří rámec pro každý svazek.

 

Zaujalo mě, že antologie má česko-slovenský rozměr. Slovensky psané povídky zůstaly v původním jazyce. Proč?

ZH: Já jsem vyrostla v době, kdy jsme běžně přijímali kulturní produkty v obou jazycích. Písně, filmy, divadlo, knížky. Po dlouhou dobu jsme měli společné dějiny a i vývoj na literární scéně kráčel ruku v ruce. A mnozí z nás to tak vnímají dodnes, cítí, že máme propletené kořeny, jež není tak snadné přeseknout, jak si někdy naši páni politici představují. Není neobvyklé, že na Slovensku se stále čtou české knížky. Tak proč překládat povídky z jazyka, který je nám tak blízký? Zkuste se začíst a uvidíte, že vašemu porozumění nebude nic bránit.

FV: Vedly jsme debatu s autorkami i čtenářkami, zda slovenské texty překládat či nikoliv. Nakonec jsme povídky nechaly v původním jazyce, protože cítíme, že nechceme, aby se něco "ztratilo v překladu". Jelikož jsou slovenské autorky zastoupeny v menšině, věříme, že to nebude problém ani pro mladší čtenáře či čtenářky, kteří už společnou jazykovou rodinu nezažili, a že to naopak přijmou jako výzvu, jak si zkusit něco nového. Slovenština je poetický a přitom výstižný jazyk. Chtěly jsme tak demonstrovat rovněž úzké kontakty a soudržnost mezi českým a slovenským fandomem.

 

Nezasvěceného čtenáře možná na první pohled napadne - proč jenom ženy? Má to nějaký skrytý důvod?

ZH: Mám z té otázky tak trochu pocit, že když se dají ženy dohromady, aby společně prezentovaly nějakou myšlenku, je to krajně podezřelé… Dnes je přece naprosto přirozené, že lidé tvoří zájmové skupiny, sdružují se za určitým konkrétním cílem, pracují spolu na projektech! Copak budeme o členech pěveckého sboru tvrdit, že zpívají společně, protože se nemohou vydat na sólovou dráhu? Kdepak, hloupost. Jenom harmonie hlasů dokáže vytvořit působivou a neopakovatelnou melodii. Tak je to i s naší antologií.

FV: Přirovnání ke sborovému zpěvu se mi líbí. Použila bych i příměr z jiné sféry, vlastně rovněž tvůrčí. Co třeba špičkové menu v drahé restauraci? To bývá postaveno na sezónních nebo krajových pokrmech a v jejich rámci na harmonii mnoha chutí, koření, vůní... Každý národ, každé etnikum má svůj specifický způsob vyprávění, totéž platí pro píšící muže a ženy. Jestliže se objeví sbírka, postavená právě na této charakteristice, jen harmonicky zvýrazní výjimečné prvky a posílí umělecký účinek díla. A pak, zajímalo nás, jak v průřezu vyhlíží tuzemská tvorba v žánru fantastiky, jestliže ji píší ženy: jaké motivy a témata si vybírají, jak přistupují ke svým postavám, jaké problémy je zajímají a v jakém duchu své příběhy ladí. Kromě základního zaměření jsme autorky nijak neomezovaly. Vznikla nám tak zajímavá mapa literárních stylů.

 

Takže není antologie vnímána ani trochu jako kontroverze?

ZH: Ale ano, je, občas jsme zaslechly něco o feminismu, nebo padla poznámka o ženském psaní apod. Nám však nejde o žádný boj, my jen ukazujeme na vybraných příbězích, jak vnímáme svět skrze specifickou ženskou zkušenost. Jenom ženy můžou ukázat ženám, jakou cestou se vydat, jak o sobě smýšlet, co na sobě zlepšit. Autorky se tak mohou stát jejich průvodkyněmi a díky sadě výkladových karet dokonce i poradkyněmi.

FV: Chtěla bych jen upozornit, že na projektu spolupracuje celá řada mužů. Tak vezměme třeba výkladové karty, které ilustroval Jaroslav Svoboda. Předmluvy napsali muži z řad našich předních redaktorů. Muži se podíleli také na korekturách, sazbě a distribuci. Muži jsou mezi našimi příznivci, chodili na besedy, které jsme dříve pořádaly, drželi nám všemožně palce. Domnívám se, že prizmatem kontroverze se na projekt nahlížet nedá. Ale kdo ji tam chce vidět, ten ji tam uvidí, s tím už bohužel nic nenaděláme - stejně jako s tím, že bez mužů a vzájemných rovnocenných vztahů se náš svět neobejde.

 

A nedostáváme se tady víc na pole nepříliš populární ezoteriky?

ZH: Karty založené na tarotu fungují jako zrcadlo, které dokáže zobrazit, co na první pohled nevidíme. S naším jednoduchým návodem zvládne každá žena alespoň základy výkladu a nemusí se vůbec vnímat jako nějaká čarodějka apod. Karty dokážou člověka navést, lehce popostrčit, dodat odvahy k nějakému rozhodnutí. Některé esoterické přístupy dokážou lidem hodně pomáhat. Ono vždy záleží na tom, jak moc racionálně jsme založeni. Lidé však nedokážou vystačit jen s rozumem, neustále hledají svůj duchovní rozměr, mají potřebu sebepřesahu, transcendence. Žádné vědecké výdobytky zatím naše spirituální potřeby nedokázaly nahradit, ani ty nejnovější, jako jsou mobily a sociální sítě.

FV: Nehovořila bych v našem případě o ezoterice, nýbrž o spiritualitě, která provází lidstvo od jeho počátků a má své objektivní opodstatnění.  Jsme dědici tisíců pokolení a jejich duchovní universum nosíme v sobě. Nejde o zkreslení toho, co víme, ale další rozměr našeho vnímání, o vstup do kolektivního podvědomí. Ještě bych upozornila, že s kartami je třeba nakládat opatrně, nezneužít je a pečlivě rozvážit otázky, které jim položíme.

 

Pojďme k právě probíhající kampani na Startovači. Jak naložíte se získanými penězi?

ZH: Za získané prostředky budeme moci zařídit dotisk chybějícího prvního svazku, který se už vyprodal, a dopřát tak antologii, aby fungovala jako celek, šířila své pozitivní působení na ženy se silou synergického efektu. Teprve tak naplňuje naši vizi jako editorek a přináší i zamýšlenou nadstavbu - aby nebyla jenom souborem povídek, ale fungovala i jako svébytný mikrosvět, v němž lze čerpat inspiraci i pro vlastní život. Všechny čtyři knížky pohromadě působí na polici navíc velmi dekorativně :-)

FV: Souhlasím. Každý ze svazků je krásný už od pohledu, obálky představují samostatná umělecká díla bez ohledu na připojený literární obsah, ale nejvíc jim to sluší pohromadě.  Pro náš projekt je kreslila Jana Maffetka Šouflová: doslova fantasticky do nich vtělila svůj výtvarný um i vtip. Žena se lvem jako první svazek vyvolala celkem velkou pozornost. Hodně se diskutovalo na sociálních sítích a na osobních setkáních se čtenáři u nás i na Slovensku. Měli jsme prezentaci i na Světu knihy. To je možná důvod, proč o ni byl tak velký zájem.

 

Máte v záloze nějaké stretch goals?

ZH: Pro mě je důležité dosáhnout cílové částky. Pokud by se sešlo opravdu hodně peněz, pak se můžeme s radostí pustit třeba do pátého svazku. Mohla by se jmenovat Žena s hadem.

FV: Přiznám se, že trochu jsem pověrčivá a nerada bych přízeň našich přispěvatelů zakřikla příliš nadšenými plány. A nebýt Zuzky, tak se do editorské práce nepouštím. V žádném případě ale nelituji, že jsme Lehké fantazijno rozjely! Možná to má něco společného s ženskou soudržností, možná je to dáno neobvyklostí projektu - zarostl nám do života…už navždycky.

 

Otázky kladl Jan Hloušek.