kniha veršů s názvem Jen obyčejná žena? Knihy

Tato sbírka básní se dávala dohromady několik let. Bylo to pro mě tehdy opravdu velice těžké období a já si díky básničkám částečně ulevovala od zklamání, strachu z budoucnosti a bolesti z loučení ať už s lidmi, tak i věcmi. Psychicky jsem byla na dně. Přesto jsem se postupně během let díky pomoci lidí z okolí a taky zároveň díky vypsané bolesti, dostávala zpět na nohy a pomaličku jsem se vracela do života. Vůbec mě nenapadlo někdy tyto básně zveřejňovat. Přišlo mi to velice intimní. A jelikož nemám ráda, když mě někdo vidí plakat, připadalo mi, že díky veršům by lidé mohli zahlédnout moje slzy. Leč náhoda tomu chtěla a k mým šuplíkovým výtvorům se dostala jedna moje výborná kamarádka. A ta mě začala přesvědčovat, že když si básně přečte víc lidí, může jim to také pomoct k novému povstání z tzv bahna životních pádů. Nakonec jsem se nechala přesvědčit, ptž velice ráda pomáhám lidem. A tudíž vznikla tahle sbírka.

Navíc mi došlo, že hodně básní o ženách už bylo napsáno, ale většinou muži. A ti i přes sebevětší snahu nedokážou obsáhnout ženskou duši a intimitu. Pracovala jsem 8let v komunitě žen a sdílela jsem s nimy jejich bolesti, starosti i radosti. A proto si myslím, že pohled, který v básních nabízím, je neopakovatelný a originální. Většině básní je totiž inspirací konkrétní žena nebo osoba, se kterou jsem se za těch 8 let setkala.

Malá ochutnávka ze 60ti básní, doplněné obrázky

Jednou, až zeptáš se, zda tvůj život smysl měl?

Jednou, až spočítáš, kdo ti v něm rozuměl.

Jednou, až pochopíš, proč chybovat jsi musela,

proč smutek a starost vryly pár vrásek do čela.

Život je složitý, prohry a vítězství

radost a smutky zas.

Jen málo stačí nám ke štěstí

klid v duši a pokoj v nás.

Celý svůj život cosi hledáme,

ve tmě beznaděje a žáru bolesti tápeme.

Přitom podstata bytí nás obklopuje, jen díky ní se pohybujem.

Uchopit, poznat a obejmout to, co nám dává sílu žít,

že je to láska se rozpomenout a už bez ní ani okamžik nepromarnit.