#10

 

Byla to noc s papíráky do spaní, pokaždé když zafoukalo,

holá, holá noc. Taktak jsem se vzbudil

a něco tím zablikalo, zhaslo. Něco mě tam volalo,

zrovna když jsem nemoh usnout – ticho byla věc.

Začalo to vzpomínkou, vzpomínkou, no jistě, na jakousi klec,

volání do temnice: I vínová muška vnuká,

když je přímo u žárovky, stín. Ale přivři oči

a celé to zaskli, vítr právě ustal. Zase bude ráno.